Láska napříč stoletím

48

Neodolala jsem a nechala se jím pořádně obejmout. Jeho objetí je pro mě momentálně nejvíc bezpečné místo tady. Ano, i když vím, že brzy se tělo jednoho z nás nasákne svou vlastní krví. 
Ne! Nad tím teď přemýšlet nebudu! Tyhle poslední momenty si hodlám užít jako kdyby poslední být měly. Ono to možná budou poslední momenty, ale co já vím? Třeba se mi to povede lépe než poslední písemka z francouzštiny.

Lehce jsem ho poplácala po hrudi, abych se od něj mohla odtáhnout. Konečky prstů jsem ho lehce pohladila po jeho jemné královsky bílé pokožce jeho tváře. Zřejmě jsem za tu chvíli, kterou tu jsem, jsem konečně pochopila, proč byla bílá pokožka ideálem krásy ve většině zemí. Adrien vypadá opravdu úchvatně. Ah! Zpátky na Zem, Marinette!

Pro všechny případy se pojistím něčím opravdu divným. ,,Adriene,'' vyslovila jsem jeho jméno tiše, ale dost důrazně, s každým písmenkem jsem si lehce pohrála, než jsem se odvážila pokračovat dál ,,chci, aby se tvá první dcera jmenovala Emma.'' Řekla jsem s tak pevným hlasem, který snad ani nebyl můj. Až se vrátím domů, chci otevřít učebnici a vidět, že jeho rod, s jeho krevní linií, pokračoval. Chci tam vidět jméno Emma, abych mohla v noci spát s klidem v duši. Možná mu to přijde divné, ale je mi to jedno.

Adrien chvíli vypadal dosti zmateně, ale nakonec se uchechtl a chytil mě za ruce. ,,Naše první dcera.'' Opravil mě s tím snad zatím nejkrásnějším úsměvem, který mi věnoval. ,,Naše.'' Zopakoval, snad jako kdybych ho na poprvé neměla slyšet dost dobře. Ale co si budeme, je to sladké. 

Usmála jsem se. ,,Platí, naše.'' Šeptla jsem. Teď jsem dala slib, ne před bohem, ale přesto neporušitelný. Budu se snažit, aby moje, tedy naše, budoucnost byla stejně tak skvělá, jako ta, kterou jsem si vysnila tu noc, kdy jsem zahlédla hvězdu, která mi splnila ten nejšílenější sen vůbec. A když to nebude naše dcera, bude alespoň jeho a to mi bude stačit. Navíc, pf, jsem ještě mladá na to mít dítě, takže to moje dcera rozhodně nebude. Ne vážně, nehodlám s ním nic dělat, maximálně se mazlit jako do teď. On navíc vypadá na to, že sexuální výchovu ani neměl. Vzhledem k tomu, že znám jeho otce se tomu ani nedivím.

Odkašlala jsem si. ,,Co jsme chtěli dělat, než jsi měl svůj rozhovor s otcem?'' Optala jsem se. Vážně už si nepamatuju proč jsem sem šla. Možná jsem mladá, ale moje hlava zřejmě stárne jinak. Vzhledem k tomu, že Adrien vypadá stejně zamyšleně jako já, mám pocit, že oba trpíme stejnou nemocí jako Dory z Nema. 

Myslím, že když si ani jeden z nás nemůže vzpomenout, nebylo to důležité. Takže se tím nebudu zabývat.

Přistoupila jsem k němu blíže a stoupla si na špičky. ,,Proč tvůj otec z ničeho nic změnil názor, když jsi ještě nedávno měl rande naslepo s jinou princeznou?" Zeptala jsem se. Adrien vypadal překvapeně, zřejmě čekal polibek. Jo, tohle já umím.

Pokrčil rameny a přiblížil se k mým rtům. ,,Možná můj otec není tím nejmilejším člověkem na světě, ale pořád jsem jeho jediný syn." Zašeptal a políbil mě, jako kdyby na to čekal celou věčnost.

Pochybuji, že by ti byl právě jeho hlavní důvod, ale budu dělat, že mu věřím.

Ruce jsem mu pustila a lehce ho chytila za tváře. Ještě chvilku se tu u něj zdržím a pak se uvidí, co si pro nás vesmír připraví.