Láska napříč stoletím

15

To je krásná vůně.Mám ráda tuhle vůni.Lilie?Ano, tohle je vůně lilií.Hm?Někdo mě drží?Adrien?

Pomalu otevírám oči.
Jako první se mi naskytne pohled na Adrienův spící obličej.
Spí tak klidně.
Objímá mě a zároveň má přes mě přehozenou nohu.Nikdy by jsem si nepomyslela, že se probudím v náručí prince.Ale musím uznat, že je to skvělý pocit.

,,Adriene?" zašeptala jsem mu do ucha.Pomalu otevřel oči a hned se na mě usmál.

,,Dobré ráno princess." promnul si oči a posadil se ,,Opravdu krásné ráno." protáhl se.

,,Adriene?" lehla jsem si na záda a rukama jsem přejela po trávě.

Otočil se na mě ,,Ano?" usmál se.

,,Díky, že jsi mě sem vzal" zahihňala jsem se a posadila se.

,,Víš, jsi jediná kdo o tomhle místě ví.Jen já a ty.Nikdo jiný." stoupl si a podal mi ruce.Chytila jsme se ho a vytáhl mě na nohy.

,,Naše tajemství?"

,,Naše malé tajemství." usmál se, chytil mě za ruku a šli jsme směr domů.

Cestou bylo ticho.Jen ticho.Abych řekla pravdu, to ticho mě docela děsilo, ale zároveň uklidňovalo.A to že mě Adrien držel za ruku mě dělalo šťastnou.
To že jsem se dostala do tohohle světa je to nejlepší co mě potkalo.Jsem tak šťastná.

,,Mari?" prolomil ticho.

,,Mari?" zopakovala jsem po něm.Říká mi Mari?

,,Ano Mari.Můžu ti tak říkat?"

Zrudla jsem ,,A-ano." dostala jsem ze sebe ,,Mari, Mari...to je pěkné.Líbí se mi to." usmála jsem se.
Adrien mě pohladil po vlasech.

,,Až přijdeme domů, dělej před otcem, že jsi byla celou noc ve své komnatě.Ano?" roztomile se na mě ušklíbl.

,,Nechápu."

,,Vypadalo by zvláštně, že jsme spolu byli venku celou noc." skousl si ret a šel dál.Už jsme byli skoro doma.
Bylo by to vážně divný?Kdyby věděl, že jsme byli celou noc venku sami?Vím, že v téhle době jsou vztahy mezi mužem a ženou jiné než teď, ale teď se na vztahy mezi mužem a ženou hledí mnohem přísněji, hlavně když nejsou spolu v manželství.Ale i tak, co by si mohl jeho otec myslet, že jsme dělali?

,,Mari?" vytrhl mě z myšlenek ,,Jsi v pořádku?"

Kývla jsem a my vstoupili do hradu.