Láska napříč stoletím

18

Poté co jsem se s Adrienem vrátila do velké síně, někam zmizel.

Sedím tu už asi dvacet minut u jednoho ze stolů a piju nealkoholické nápoje, které je docela dost těžké tady najít.

Chybí mi tu Adrien.Chtěla jsem tu být s ním, jenom s ním, ale teď tu sedím sama, protože jsem to pokazila.Celá já.Všechno pokazím, když už se konečně cítím být šťastná.Já jsem pitomá!

Praštila jsem hlavou o stůl.Už vím co už víckrát v životě neudělám.

,,Slečno?'' promluvil na mě cizí hlas.Zvedla jsem hlava abych viděla osobu jenž hlas patří.Stál přede mnou asi o půl hlavy vyšší kluk než je Adrien.Jeho vlasy byli černé smíchané s jemně světle hnědou.
Hleděl přímo na mě jeho hnědýma očima s úsměvem na tváři.

,,Mluvíte na mě?'' řekla jsem sklíčeným hlasem.

,,Ano.'' o krok se přiblížil blíž ke mě ,,Smím vás poprosit o tanec?'' natáhl ke mě ruku.

Adrien asi už nepřijde.Sice jsem mu slíbila první tanec, ale asi jsem ho naštvala až moc a celý večer zde sedět nechci.
Nadechla jsem se a chtěla mu podat ruku, ale někdo jí chytil dřív než neznámý mladík.

,,Adriene?'' pískla jsem.

Adrien koukal výhružným pohledem na toho kluka jako by mě požádal o to abych mu věnovala své panenství.
V obličeji mi připomíná lva.Krále zvířat co brání svou rodinu.

,,Promiň, ale tahle dívka je moje!'' zavrčel.T-tvoje?

,,Heh, máš jí snad podepsanou?'' zabručel ten druhý.

,,Hm, to sice nemám, ale mě už slíbila, že si zatančí se mnou.'' ušklíbl se a táhl mě s sebou daleko od toho kluka.

C-co se to právě stalo?Necítím své nohy a je mi strašné horko.Nemůžu dýchat, udusím se!

,,A-Adriene?'' snažila jsem se prolomit to ticho co mezi námi bylo.Ignoruje mě.Asi jsem v tom hluku v tomto sále moc potichu.

,,Marinette...'' zašeptal a otočil se na mě ,,Dnes...dnes se už nedívej na jiné.Buď tu dnes jenom se mnou.Prosím.'' myslím, že mé srdce právě vynechalo několik úderů.Bije tak nahlas, tak rychle.

,,Adriene...''

,,Marinette, prosím, jen dnes.Buď tu se mnou.Bav se se mnou.'' položil mi ruku na tvář.
Milé srdce, přestaň bít tak nahlas!

Usmála jsem se a objala ho.

,,Věnuješ mi tedy teď tanec?'' chytil mě za ruce a běžel se mnou na parket.

Stoupl si se mnou na parket a silně přitiskl k sobě.Slyšela jsem jak jeho srdce bije.Bije rychle.

Najednou hudba přestala hrát a všichni ztichli.Adrien mě davem protlačil na stranu k pití.Stáli jsme opření o zeď čekající na to co jeho otec vyhlásí.

Jeho otec předstoupil před plný sál a nadechl se ,,Chci vám oznámit radostnou zprávu!Můj syn se zasnoubil!''