Expl0ited<3My hero<3

7.Kapitola

Ráno se probouzim, promnu si oči a přehodim pravou nohu přes deku. Ještě chvilku takhle ležim, ale pak se zvednu, převleču se a jdu dolu potichu, abych slyšela mámu ani totiž nevim kde je...Přes chodbu tiše našlapuju.

Když dojdu dolu ke schodům, tak stále jdu stejným krokem do obýváku, už v kuchyni slyšim chrápání. Ženská a takhle chrápe...pomyslim si a potichu se plácnu lehce do čela. Vstoupnu si do futer dveří od obýváku a chvilku sleduju ležící a spící mámu na gauči. Jen si povzdychnu a jdu k ní, musí vstávat do práce i když je teď asi už dost pozdě. „Mami...vstávej, musíš do práce..." houknu na ní poměrně mile. „Mami..." řeknu znovu,když to s ní nic neudělá. Jdu k ní a lehce s ní zatřesu. „Mami!" houknu na ní a ona něco zamumlá. „Vanesso nech mě...šíleně mě bolí hlava...dnes nikam nejdu..." zašeptá až skoro plačtivě. „Přines mi prosím nějaké léky..." zamumlá. Povzdychnu si a jdu do kuchyně, otevřu skříňku ve které máme léky. Vezmu něco proti bolesti hlavy a natočim do sklenky vodu, nesu ji mámě i s práškem do obýváku a tam jí to dam rovnou do ruky.

„Tady..." řeknu necitelně nahlas. „Děkuji Vaness..." zašeptá a zapije si ho, pak si dá ruku na hlavu, jen nad tim miknu rameny a jdu do pokoje. V pokoji se podívam na mobil už je 8 a máma nevnímala, že sem doma...kdyžtak se vymluvim, že sem se o ní starala a tak nešla do školy...jo...kývnu hlavou na můj nápad. Aby to vypadalo, že se o ni opravdu staram, tak dojdu do její ložnice a tam vezmu deku, nesu ji dolu do obýváku. Když dojdu k mámě, tak si všímam, že spí. Rozložim deku a přehodim ji přes ní. Chvilku se na ní dívam a pak se rozejdu do pokoje. Vezmu si mobil a dam si ho do kapsy, přemýšlim co bych mohla dělat ...doma určitě nebudu...vezmu si sluchátka a dam si je do mobilu, pustim si písničky a dam si je do uší, rozejdu se dolu po schodech, následovně do chodby kde si nazuju boty a jdu ven. Jen cvič,aspoň zase zhubneš... řekla mi Anna až moc klidně.

Když sem skoro u lesa a nikdo není v mé blízkosti tak se i s písničkama v uších rozběhnu do lesa. Probíham les co nejvíc to jde, mám pocit, že sem toho uběhla víc než minule, ale už jsem unavená a tak se nachvilku zastavim a opřu se zády o strom.

Když už mam zase zklidněný dech, tak se rozhlédnu jestli tu nikoho neuvidim, nikoho nevidim a tak se rozběhnu zase po lese, připadam si jako magor když tu takhle furt běham. Nejsi blázen Vanesso, jen se snažíš zhubnout...řekne Anna zase klidně...No páni dneska je až moc klidná, zakroutim nad tim trochu hlavou.

Když už jsem doma, jdu kolem máminy ložnice, vykouknu z jejích dveří a všimnu si, že máma stále spí, jen nad tim lehce miknu rameny a jdu do svého pokoje, kde se vysleču do spodního prádla a podívam se na sebe do zrcadla. Chytim se za mé špeky a jen si povzdychnu, jdu do koupelny, svleču se a začnu se sprchovat.

Po sprše si na sebe vezmu pyžamo a lehnu si na postel. Měla bych zase začít chodit do školy...zakroutim hlavou ne...nepůjdu tam...Zamračim se a zapnu si notebook, jako první jdu na youtube a sčeknu ho. Všimnu si, že má Hoggy nové video s Vaďákem a tak se na něj kouknu, usmívam se u toho. Má nálada je hned lepší, protože když sleduju youtubery, vždy mam hned lepší náladu. Když to dokoukám, tak jdu na facebook, kde mam jednu nepřečtenou zprávu, otevřu ji, samozřejmě že mi píše Petr...pousměju se nad tim nevědomky..

Petr: Ahoj,napadlo mě...nechtěla by jsi se někdy někde sejít? Chtěl bych tě poznat i osobně...:)

Moje srdce se rozbušilo na 100% . Opravdu se se mnou chce sejít?! No páni!
Já: Jo...jasně :)

Petr: Dobře :) Super :) Kdy a kde?

Já: Šlo by to třeba zítra v 16:00 v ****?

Petr: Bydlim kousek odtud...to by bylo super :)

Já: Dobře,už se těšim :)

Petr: I já...:)

Já: Jdu spát...Dobrou :)

Petr: Dobrou noc :)

Ruce se mi začli třást, pomalu sem se odhlásila a pak si dlaněma promnula obličej. Vážně sem si právě domluvila schůzku s tim klukem co je na mě hodnej a sympatickej?! No páni ! Usmívám se,až mě z toho bolí koutky úst. Ale počkat...já jsem tlustá...už se se mnou nikdy nesejde...uteče...nepozná mě...chytim se za hlavu, trochu panikařim. No Vanesso...máš co do zítřka dělat...být tebou, tak ještě dnes cvičim...řekne mi Anna v hlavě, přikývnu...Ještě bych měla cvičit. Dolu do kuchyně si skočim pro sklenku s vodou a napiju se. Na internetu se snažim najít, jak nejrychleji zhubnout, najdu cviky a tak začnu cvičit.

Po tom co už nemůžu a jsem totálně unavená se kouknu na hodiny. Páni...1 hodina...cvičila jsem 2 hodiny...usměju se a vstanu ze země, dělala jsem naposled sedylehy. Vstoupnu si na váhu. 96 kilo? No...za ty poslední dny sem zhubla...zaraduji se. Tak co Vanesso? Vyplatí se to? Vyplatí se mě poslouchat? Jsem na tebe hrdá...cvič dál a půjde to takhle dokud nebudeš křehká dívka... Anna je dneska moc klidná, to se mi nelíbí, asi je se mnou spokojená. Jdu se znovu vysprchovat, protože jsem spocená. Vysleču si tričko a kraťasy. Vlezu si do sprchy a dam si tam teplou, hodně teplou vodu. Užívám si, jak na mě dopadají horké kapky vody. Po chvíli si mé tělo zvykne a tak mě to tolik nepálí. Vezmu si na ruku šampon a začnu si ho vtírat do vlasů, když už to mam, tak si omyju ruce a začnu si na tělo roztírat sprcháč. Až pak si do ruky vezmu sprchu a dam si jí nad vlasy, které si smývam, smívá se ze mě rovnou i ten sprchový gel. I když už jsem umytá,tak na sebe chvíli nechávam dopadat ty skvělé kapky.

Když už mam na sobě nové pyžamo, tak si sednu na postel, vypnu počítač a lehnu si. Jsem unavená,zívnu.Podívam se na čas,už jsou skoro dvě hodiny ráno. Zítra do té školy nepůjdu,aby se vyspala a neměla kruhy pod očima...Zavřu oči a přemýšlim nad tim,jak asi Petr vypadá.Po chvíli usnu,protože jsem byla opravdu unavená.

Ahojky :) Tak tady je další část :)) Prosím vás o názory :) Moc prosím!! :) Děkuji za votes :333 A o reads nemluvim :O :3 Moc vám děkuji jste skvělý! :333 Těšíte se na Vanessyno setkání s Petrem? :) Netušim,jak to teď bude s další částí :/ nebude jentak hned :/ Omlouvám se za chyby :/
Mám vás ráda xx