Expl0ited<3My hero<3

4.Kapitola

Rozhlédnu se kolem sebe, stojim v davu lidí...ne...spolužáků, jsou kolem mě dokola a píchají mi do špeků, stehen i zadku. „Tlusťochu!" ozve se za mnou, tak otočim hlavu. „Šrečice!" slyšim zase kousek ode mě. „Špeku!" to už se mi po tvářích kutálejí nevítané slzy. "Né! nechte mě! " zakřičim na ně a spadnu do kolen, dam si hlavu do dlaní. Najednou vše utichne, vzhlédnu a uvidim holku s hnědými kudrnatými vlasy a hrozně hubenou postavou. „Vanesso..." promluví na mě ta dívka. Natáhne ke mě ruku, chytim se jí za ní a ona mi pomůže se zvednout, když už stojim, tak mě shodí na zem. „Měla by jsi se sebou něco dělat ty tlustý prase! " zaječí na mě a já se rozzvlykam. „Kdo jsi?" zeptam se jí ubrečeně. „Jsem tvá noční můra...jsem stále s tebou...jsem spjata s tvou myslí...Já jsem Anna..." řekne a upřeně se na mě zahledí.

Najednou mě probere hulákající budík. Otevřu oči, řeže mě do nich ranní otravné světlo, promnu si je, mam je mokré...Oh..plakala jsem ze spaní...povzdychnu si, rychle vyskočim na nohy. Opravdu nechci zase zaspat. Na stolku si všimnu žákovské knížky.Oh mamka na mě nezapoměla a napsala mi tu omluvenku...oddychnu si. Rozhodla jsem si dát vlažnou sprchu a tak do ní jdu.

Když už jsem i oblečená do džín, tyrkysově modrého tílka a už mám na sobě i tašku, tak jdu dolu do kuchyně. Na stole je snídaně se vzkazem: Najez se, zlatíčko...mamka. Trochu nad tim pokroutim hlavou. Je milá...až moc milá...to se mi moc nelíbí...asi si našla přítele...pokrčim nad tim rameny a podívam se na pár lívanců. Dotkneš se jich a já tě donutím to všechno vyvrátit, jako včera!  Zasyčí na mě výhružně Anna. Vezmu je a vyhodim ty lívance do koše. Omyju talíř,  dám ho do myčky a na lince uvidim další vzkaz: Tady máš svačinu do školy.
Co si myslí, že jsem?! Nějakej žrout? Zamračim se, vezmu svačinu a dam si jí do batohu, vezmu do ruky flašku kde mam pití. Barevné...to bude šťáva...Vezmu tu flašku, vyliji to a napustim si do ní vodu. To bude lepší... Pousměju se nad tim, dám si ji do tašky a jdu do školy.

Ve škole zasednu do poslední lavice u dveří a podívam se kolem sebe. Spolužáci...jestli se tak dají nazvat...se na mě dívají a něco si šeptají i se smějí. Cítim smutek...Jak se mi takhle někdo může posmívat? Může to být ještě horší? Co kdyby se někdo takhle posmíval jim?  V hlavě se mi rojí spoustu otázek, ale kdo mi na ně odpoví?
Všechno to posmívání přestane, když do třídy příjde učitelka matematiky.

Uleví se mi,když slyšim zvonění na přestávku, zvednu se a jdu do další třídy, posadim se zase dozadu, kde jsem co nejblíž u dveří. Vytáhnu si svačinu z tašky a otevřu ji, podívam se na ní a vytáhnu si jednu půlku rohlíku, která je z máslem a šunkou. „Haha špekou si jde dát svou dávku tuku, aby náhodou nezhubl! " křikne někdo směrem ke mě a celá třída se tomu zasměje. „Na to,že ti je 17 si fakt jako velryba!" smějou se mi dál. Dam ten rohlík zpátky do sáčku a jdu k umyvadlům kde jsou koše, vyhodim tam svačinu a jdu na záchody, zamknu se na nich, sklopim záchodový víko, posadim se na něj a rozbrečim se. Jsou na mě tak zlý! Proč kruci?!  Po chvilce slyšim zvonění, utřu si slzy a jdu do třídy, učitelka ve třídě ještě není, tak si oddychnu, posadim se na místo a zadívam se do lavice. „Dávejte si na ní bacha! " zvolá jeden kluk a ukáže na mě, čekam co z něj vypadne. „Vyhodila svačinu,tak bacha ať nesní teď vás!" celá třída se začne hrozně smát. Popadnu svou tašku a uteču ze třídy a následovně i ze školy. Je mi jedno, že budu mít neomluvené hodiny, ale tohle už je na mě moc! Zastavim se až v parku, posadim se na lavičku a nechám svým slzám volný průběh. Vidíš to ty krávo blbá?! Kdyby jsi nebyla tak tlustá tak se ti nesmějí! Ale jsem tu já! Jen já ti můžu pomoct! Okamžitě se zvedni! Už nevěřim nikomu...jediná moje opravdová kamarádka je Anna, proto sem se rozhodla, že ji poslechnu. Zvednu se. Teď jdi domů!  Zavelí a tak se vydám domů.

Doma hodim tašku do pokoje.Nikdo doma zatim není,neslyšim žásné zvuky. Běž do koupelny! Dělej! Pohni se! Zavrčí na mě Anna a tak poslechnu a jdu do koupelny. Když jsem tam,tak se podívam do zrcadla, vidim hnusnej a špekatej obličej. Tak a teď hledej! Určitě tu doma máte takovou malou železnou věcičku,která se nazývá žiletkou!  Cítim se opravdu mizerně a tak začnu hledat až ji najdu. Vezmu ji opatrně do ruky a podívam se na sebe do zrcadla. Na co čekáš ty blbko?! Přilož si ji na zápěstí a popotáhni! Ječí na mě Anna. Za všechny ty roky na mě doléhá to, jak se mi ve škole všichni smáli...dokonce už i ve školce, pamatuji si to. Přiložim si žiletku na zápěstí a popotáhnu a znovu. Pustim žiletku do umyvadla a sleduju,jak se mi ze zápěstí řine červená tekutina. Cítim se... dobře? Jako by se všechna ta bolest vyplavovala se štiplavou bolestí na mém zápěstí. Vidíš to? Pomohlo ti to! Jaká jsem?! Jaká sem Vanesso! Tak to řekni!  Křikne po mě Anna. Je to pro mě, jako únik z reality...Ještě chvilku nechávam krev stékat, pak dam ruku pod studenou vodu, aby se mi krvácení zastavolo, když se tak stane, utřu si ruku do ručníku. „Ano...měla jsi pravdu Anno..." řeknu tišeji. Rozejdu se do pokoje, najdu tam náramky a tak si je dam na ruce, aby nikdo neviděl mé řezné rány. Posadim se na postel. Zapnu si facebook a podívám se po hlavní stránce. Co mě převapí:

Petr: Ahoj :)

Já: Ahoj :)

Petr: Jaktože tak brzo doma?

Těžce polknu, nevim co mu na to mam napsat...nakonec mě napadne se ho zeptat otázkou...
Já: Jaktože ty?

Petr: Zaspal jsem tak už sem nešel do školy. Proč jsi tedy tak brzo doma? :)

Podívam se na hodiny. 10:43...taky bych už asi nešla...Nevim co bych mu na to měla napsat...přejedu si prstem po hraně rtu.
Já: Bylo mi blbě a tak jsem odešla domů...

Petr: Jej :/ stále ti je zle?

Páni...nějaký moc starostlivý...
Já: Ano...jdu si odpočinout :) zatim

Petr: Měj se

Sežral mi to...no páni...to je asi jen kuli tomu, že je to přes internet...Zavřu počítač, zvednu se a obleču si na sebe teplý kalhoty, tričko s dlouhym rukávem a mikinu. Čim víc budu nabalená, tim víc se budu potit, tim víc budu hubnout...Kývnu na mou myšlenku. Pustim si naplno písničky v pokoji,abych se trochu odreagovala a začnu tancovat...jestli se to jako tanec dá nazývat...Tak hni tou prdelí Vanesso! Tanči rychleji! Ječí na mě Anna i přes tu hlasitou muziku. Už skoro nemůžu, sem udýchaná, spocená jak kůň a nohy mě bolí. Jen tanči dál ty krabičko sádla! Vůbec se nezastavuj jinak nebudeš mít nárok ani na kapičku vody!!!  Tancuju tedy dál i když spíš vypadam, jako zombie. Už opravdu nemůžu...prosím Anno nenuť mě dál...vydechnu, vyzní to skoro už jako vzlyk. Nezapomeň kdo tu rozhoduje ty jedno tlustý prase!!! Já jsem teď tvá jediná kamarádka, jediná pomoc...jsem královna, kterou budeš poslouchat!!! Ječí na mě...už zase...od únavy se mi zapletou nohy a já padam...Než stačim cokoliv udělat, tak nevidim nic víc než tmu....

Tak tady je další část :) Prosim o nějaké názory na to co jsem zatim napsala, myslim si,že vás pár vteřit nezabije :) Jinak děkuji za votes:3
Omlouvám se za chyby :/ mam vás ráda xxx