Expl0ited<3My hero<3

35.Kapitola

Dnes je konečně víkend. Momentálně je kolem 8 hodiny ranní. Už se moc těšim. Po obědě se mám sejít s Petrem a máme spolu jít ven. Konečně ho uvidím. Mám hroznou radost. Jsem tak nedočkavá, proto jsem už tak brzy vzhůru. Nemám na snídani ani pomyšlení a i kdyby, tak bych ji vyvrátila tak jako všechny jídla co jsem tento týden snědla.

Na sebe si obléknu černé legíny s černým volným tričkem a začnu si uklízet pokoj. Během chvilky je to hotové, protože tu ani nic moc co uklízet není. Dopiju sklenku vody v které mám citron a nesu ji dolu.

V kuchyni je na stolku lísteček se vzkazem.

Dobré ráno broučku, šla jsem na návštěvu k jedné mé kamarádce a skočím rovnou i nakoupit, tak mě doma nehledej. Máma

Vzkaz si přečtu sama pro sebe. V hlavě se mi slova ozývají rovnou i s máminým hlasem. Prohrábnu si své vlasy prstama, ale tak v polovině mě to začne tahat a dál mě to nepustí. Jen si povzdychnu a dám skleničku do myčky. Citron samozřejmě vyhodim do koše. Poté dojdu do pokoje, kde si vlasy rozčešu a udělam si vysokej culík. Poté si ten culík zapletu do copánku a nechám ho volně spadat po mých zádech.

Znovu se vrátim do kuchyně a začnu uklízet. Po chvilce mě to přestane bavit a tak se jen naštvaně porozhlédnu po kuchyni.

„Už vím co to chce!" zapřemýšlim nahlas a dojdu do obýváku. Pustim televizi, óčko a zapnu repráky. Na tváří se mi okamžitě objeví úsměv. To jsem potřebovala, je mi hned líp a všechny problémy jsem hodila za hlavu. Teď mám na starost jen pobrukování písniček, uklízení a Petra.

***

Je po obědě. Něco málo sem snědla, ale ne moc, stejně to všechno půjde ven. Uklidila jsem talíře i skleničky do myčky.

„Děkuju, brouku..." řekne moje mamka. Jen přikývnu a pousměju se. Dneska jsem oběd vařila já. Posadím se na židli, tak že si sednu na nohu a druhou nechávam na zemi.

„Mami? " zeptám se tak nějak nevinně s lehkým úsměvem.

„Ano?" podívá se na mě.

„Mohla by jsem dneska spát u Petra?" zeptám se jí opatrně a lehce sklopim hlavu, ale pohled na ní nechávam. Mamka se jen pobaveně zasměje a tak jen tázavě zvednu obočí.

„Ano, můžeš..." svolí s úsměvem a já si úlevně vydechnu. Hned k ní přejdu a obejmu jí.

„Děkuju, mami." zamumlám jí do vlasů a pak se odeberu do pokoje, kde si do tašky sbalim pár věcí co si vezmu s sebou. Odpoledne jsme si totiž psali a Petra napadlo jestli u něj nechci přespat, aby jsme spolu trávili víc času. Vezmu mobil a napíšu mu tu skvělou zprávu.

Mamka mi to dovolila. Už se na tebe těším :). Vanessa♥

Ahooooooj lidičky :) Takhle kapitola je celkem o ničem, ale doufám, že se vám aspoň trošičku líbí :) Jak jsem slíbila tak brzy, tam bude i Petr :) Takže hned v příští kapitole! :) Jsem zvědavá jestli tu ještě někdo teď je :D (1:13 ráno)

Omlouvám se za chyby :/

Mam vás ráda xxx