Expl0ited<3My hero<3

41. Kapitola

Díky tomu, že mě držel tak pevně za bok, tak jsem se neměla jak bránit, protože to bolelo a já chtěla, aby přestal. ,,Jsi jen další youtuberská děvka, která ojede nejprve jednoho a pak další.'' řekl mi a pohladil mě po tváři, cukla jsem ní, nechci aby na mě sahal, je to odporné. Začal mi sundávat legíny jednou rukou, tou druhou mě stále držel za bok. ,,Ne prosím, nechte mě být, nikomu to neřeknu přísahám.'' začala jsem slibovat mezi vzlyky. Strhl ze mě tašku, takže spadla kus od nás.Jen jsem zavzlykala a vyděšeně jsem se na něj podívala.

,,Pomoc!'' zakřičela jsem, ale dostala jsem ránu. Utrhl kus mého svetru a obvázal mi ho pevně kolem pusy, abych nemohla křičet. Jsem v koncích. Praštil se mnou o zeď, takže jsem cítila tupou ránu a stáhl mě na zem, najednou se nade mnou tyčil a já cítila jak mi stahuje legíny až po kolena. Snažila jsem se bránit, ale ty dva co tam byli s ním, tak mi klekli na ruce.

Tohle je nejspíš můj konec. Najednou jsem ucítila, jak mi sundavá i můj nejspodnější díl spodního prádla. Jen jsem pevně sevřela oči k sobě. Najednou jsem ucítila, jak se zvedá ten co mi sedí na pase. Zvedl se jen, aby si sundal džíny, co taky jiného. Sledovala jsem ho přes své slzy, které mi neustále tekly ze slzných kanálků. Viděla jsem rozmazaně, cítila jsem se hrozně vysílená, jako bych se už ani nemohla bránit. Podívala jsem se na ty nad sebou co mi klečely na rukách, které jsem už také necítila. Měli oba své džíny stažené a v rukou si drželi své penisy. Znovu jsem ucítila tlak na pasu a tak jsem tam raději přemístila svůj pohled. Ten chlap mi rukama zajel pod tričko a pevně mi stiskl prsa.

Hned na to jsem ucítila ostrou bolest v podbříšku, přivřela jsem silně víčka k sobě a mé tělo se znovu začalo otřásat pod náporem vzlyků. Netrvalo mu dlouho a udělal se do mě, cítila jsem to. Zavzlykala jsem, ještě že beru prášky. Šílela jsem z toho, že jsem nemohla nic dělat, nezbylo mi nic jen to, že jsem mohla brečet. Bolest zmizela, protože ze mě konečně vyšel.

Nevnímala jsem hlasy, dokud se jeden nezvedl z mé ruky. ,,Já už to nevydržím, uhni.'' shodil ze mě toho co ve mně před chvílí byl a na to jsem ucítila jak ho do mě vrazil i on. Zakňučela jsem bolestí. Jelikož to bylo nechtěný, tak to velmi bolelo. Po chvíli se do mě taky udělal. Takhle se to opakovalo ještě s tím posledním.

Nakonec se jen sebrali, oblekli a nechali mě tam ležet na zemi. Neměla jsem ani sílu si sundat ten provizorní roubík co mi dali. Jen jsem dál ležela a brečela. Přehlušovala mě hlasitá muzika z baru nedaleko uličky, takže mě neměl šanci kdokoliv slyšet.

Prosím, já chci umřít.

***

Už nějakou chvíli jsem tam takhle ležela dokud jsem si nevyndala látku z úst, nerozvázala si jí a pomalu se celá roztřesená neoblékla. Sáhla jsem po tašce ze které jsem vyndala mobil a zavolala Petrovi. ,,Áno miláčik?'' ozvalo se z druhé strany. Nejsem si jistá, jestli mu to dokážu říct. Nedokážu. Proto jsem to típla a rozšla se po svých domů i když to trvalo snad celou věčnost. Bylo něco kolem druhé hodiny ráno, takže máma spala. Možná tam ani nebyla. Myslela si nejspíš, že jsem přespala znovu u Petra což se mi teď hodilo. S brekem jsem si vlezla do vany, kde jsem ze sebe smývala všechny ty hnusné doteky a to všechno vařící vodou a kartáčem, takže jsem si drhla kůži. Měla jsem jí úplně zarudlou, ale měla jsem pocit, že se mi to díky tomu smyje.

Konečně jsem se kolem 4 ráno dohrabala do postele, kde jsem stejně nemohla spát. Každopádně určitě druhý den o školy nejdu. Přijdu si jako bez života, v šoku, nejde mi se vzpamatovat. Znásilnili mě tři muži. Hned tři. Jen jsem zabořila hlavu do polštáře a vzlykala dál.

***

Ráno po tom co jsem se probudila snad po půl hodince spaní, protože mi začal zvonit mobil. Neměla jsem chuť se dívat kdo volá ale i tak jsem se podívala. Volal Petr, musim mu to zvednout. ,,Miláčik? Čo sa deje?'' zeptal se mě hned. ,,To nic, překlikla jsem se, promiň. Jsem v pořádku, jen mi není moc dobře, proto jsem doma.'' řekla jsem mu jako by se nic nedělo aby to nepoznal. ,,Dobre. Dobre. Musím ísť, prepáč začína mi hodina. papa.'' řekl mi a típl to. ,,Pa...'' i tak jsem mu odpověděla i když jsem věděla, že mě už neslyší. Znovu jsem se pustila do breku.

***

Je něco kolem čtvrté hodiny odpoledne a já ležim na posteli, dívám se do stropu a čekám asi na zázrak. Jsem stále mimo z toho včerejška. Vybrečela jsem už všechno co jsem v sobě měla, takže už mi nemá co téct. Jen tupě zírám a stále se mi v hlavě přehrávají ty hnusné scénky toho co se stalo včera. Najednou zazvoní zvonek. Ležim dál, ale zvonek zvoní stále a stále. Ach ty podělaný pošťáci. Zvednu se z postele a rozejdu se dolů. Ještě na sebe hodim svtr, kterej je dlouhej až pod zadek, chci si zakrýt ty modřiny, které mi vykukují přes tílko, protože je kratší a na rukách je mám taky z toho, jak mi na nich klečeli, musim se zabezpečit.

Celý den jsem nepila, takže se mi motá trochu hlava, proto si promnu kořen nosu a jen si povzdechnu. Otevřu dveře a zvednu pohled k člověku co otravuje. Jen se zhrozim, tak tohle byl hodně špatný nápad! Petr se hned zhrozí nad tim, že mám modřinu na líci a rozkouslej ret. Jen zamrkám a sklopim rychle hlavu. ,,Preboha čo sa ti stalo?'' uslyšim jeho ustaranej hlas. Okamžitě vstoupí dovnitř a obejme mě. Kdyby to šlo, rozbrečela bych se, ale nejde to. ,,To nic. Nic to není. Nebylo mi dobře, když jsem šla do pokoje, tak se mi zamotala hlava, spadla jsem na zeď, praštila se a ještě k tomu jsem si rozkousla ret.'' řeknu mu co nejrychlejší vymyšlenou lež, kterou jsem dokázala vymyslet.

,,Preboha, musíš na seba viac dávať pozor srdiečko.'' řekne starostlivě. ,,Já vím. Promiň mi to jestli jsem tě vystrašila. Taky proto jsem nechtěla jít do školy. Navíc máma mi volala, že jela na 14 dní s kamarádkou na dovolenou. Chtěla mi to říct už včera, ale odjela dřív než jsem se dostala domů.'' teď jsem mu nelhala, v podstatě to tak bylo, takže mam čas se zotavit než přijede. Tohle bylo ale trauma na který nezapomenu. Nejde to. Včera jsem si chtěla ulevit od bolesti, proto jsem si popovídala s mojí starou železnou kamarádkou, to jsem taky musela zakrýt. Nesmí to vidět, nesmí.

Zdravím vás u nové kapitoly :) Doufám, že se líbí, neumím to popsat :/ Já vím, jsem na ní hrozně zlá:(( ale to je účel :D Už mám domyšleno jak to bude končit takže teď když budu mít čas, budu psát a vydávat snad, no nic neslibuju raději :D :)

Mám vás ráda xxx