Expl0ited<3My hero<3

10.Kapitola

Ráno se probouzim se super náladou. Tušim, že mamka je dnes už v práci a tak si pustim písničky na věži. Cestou do koupelny ze sebe sundam všechny věci. Jdu do koupelny, kde si našteluju vlažnou vodu, začnu se sprchovat a do toho si pobrukuju rytmus písně. Usmívam se, ne každý den mám takovou náladu. Proto jsem se rozhodla, že si ji dneska nenecham zkazit. Snad celou sprchu se usmívam a myslim na Petra. Jak se asi má? Už je vzhůru? Co dělá? Budeme si dneska zase skypovat? Kdy s ním konečně půjdu ven? Mam v hlavě plno otázek, ale ani na jednou mi nejspíš nikdo neodpoví...

Po sprše se obleču do černých volnějších legín, takže na mě jsou docela uplé, černé tílko a košili, kterou si cípama u pasu zavážu do uzle, aby vypadala volněji. Když takový věci nosí i tlustější lidi než sem já tak proč bych je nemohla nosit? Ano...viděla jsem i tlustší lidi v legínách. Kouknu na sebe do zrcadla, dnešní věci se mi docela líbí. Udělám na sebe v zrcadle pár úšklebků, zasměju se tomu.

Kouknu na čas a zjistim, že je akorát a tak si připravim rychle tašku do školy a jdu tam. Rozhodla sem se tam zase začít chodit. Sejdu do kuchyně,vezmu si do ruky jablko a jdu s ním do školy. Poslední dobou moc nemám hlad...díky Anno! Stále ,ale nejsi taková jakou tě chci mít Vanesso...musíš na sobě začít ještě makat ty bečko...! Ignoruju Anny poznámku.

U školy se nachvíli zastavim a kouknu na ní. Jdu do třidy, vezmu si žákovskou a propisku. Nenápadně si ji schovam a jdu na záchody. Napíšu si tam omluvenku, že jsem byla nemocná a zfalšuju mámy podpis. Pak se zase vracim se schovanou žákovskou u sebe do třídy. Dám si jí na lavici a vytáhnu zbytek učebnic. Posadim se do lavice a už jen čekám na příchod učitelky. Vstanu, když příjde do třídy a pak se následovně posadim, když mávne rukou. „Vanessa? Je tu už Vanessa? " zeptá se učitelka. „Ano jsem tu..." řeknu jí a ona ukáže ať k ní jdu. „S omluvenkou pojď..." řekne mi. Tak vezmu žákovskou a donesu jí ji. Jen si to přečte podepíše a vrátí mi jí. Na nic se neptá, tak sem ráda. Zase si jdu sednout do lavice a žákovskou si dám do rohu lavice.

Dneska mě všichni ignorovali...no tak to páni...Po cestě domů do někoho omylem narazim. „Pardon...omlouvám se..." řeknu rychle a zvednu hlavu. To co uvidim mi nachvilku vyrazí dech. Cože? Kde se tu vzal? Co on tu dělá?! ...

Ahoj! :) Rozhodla jsem se,že dnes napíši takovou kratší kapitolu za to jak jste úžasní :333 Ani nevíte,jak mě těší každý komentař nebo votes u kapitol :) :3 Už vážně nevím jak bych vám víc měla poděkovat :33 ♥ Omlouvám se za chyby :/ Mam vás ráda xxxx