Expl0ited<3My hero<3

40. Kapitola

Po naší společné sprše jsem se oblékla do kraťásků a tílka s lehkým svetříkem. Peter zatím někam zmizel za což jsem ráda, protože je to vážně zvíře. Musela jsem se nad tím zasmát a jen pokroutit hlavou. Vážně mu ty cucáky vrátím! Jen ať se těší. Zlověstně jsem se uculila. Vešla jsem zpátky do kuchyně ze které se valil dým. Proboha! Lívance! Plácla jsem se do čela a rychle vběhla do místnosti ve které bylo šero a vzduch z toho škrábal v krku.

Petr už zde byl a zmatkoval. Musela jsem se začít smát, když jsem ho viděla. Schytala jsem pouze ošklivý pohled od pana nabručeného a utěrkou po nohách. Rychle jsem došla k oknům, která jsem otevřela dokořán, aby se tu vyvětralo. Došla jsem i k digestoři a zapnula jí na nejvíc, aby tu byl co nejrychleji dýchatelný vzduch. Petr mezitím hodil pánvičku do dřezu a pustil na to vodu. Ještě, že nechytila celá kuchyň, nevím jak by jsme to vysvětlovali jeho rodičům a mým rodičům. Díky tomu, že na pánvičku pustil vodu se v místnosti udělalo ještě víc šerého kouře.

Jelikož jsem se mu furt smála, tak ke mě došel a nakonec se usmál. „Neviem čo by som robil keby nám začala horieť kuchyňa." zasmál se a zakroutil zlehka hlavou, poté mě políbil jemně na rtíky a odtáhnul se. Šel drhnout tu spálenou pánvičku. „Počkej, já to udělám, jsem holka a mě to půjde lépe." uchechtla jsem se a přešla ke kuchyňské lince přímo vedle Petra, který stál u dřezu, zadkem jsem šťouchla do jeho zadku a tím jsem ho odstrčila. Nevinně jsem se na něj usmála a pokrčila rameny.

S úsměvem nademnou zakroutil hlavou a založil si ruce na hrudníku. Zamrkala jsem na něj a dala se do drhnutí pánve. Nijak extra jsem ho nevnímala dokud jsem na svém zadku neucítila jeho ruce, cukla jsem sebou, protože jsem se lekla. „Hele!" zvýšila jsem hlas a uchechtla se. „Soukromej majetek pane Altofe, na to je zakázané sahat." řekla jsem mu a vyplázla na něj jazyk. „Nie, nie mladá slečna. Je to môj majetok." řekl mi povýšeně.

Otočila jsem se na něj celá. „Tak to vůbec, tohle je můj majetek. Ničí jiný." uchechtla jsem se a ruku ve které jsem měla pěnu jsem mu plácla na tvář, takže se mu tam rozprskla. Začala jsem se smát, zakroutila jsem nad nim hlavou a jen ho pobaveně pozorovala. Zdál se být popuzený tím, že jsem mu řekla, že to není jeho majetek, jenže jsem si z něj pouze dělala srandu.

Sehnul se pro utěrku, která ležela na zemi, jak jí po mě hodil a utřel si s ní tvář. Když jsem to konečně tak nějak vydrhla, tak jsem si vydechla a utřela si čelo na náznak, že to byla námaha, ale pak jsem se na Petra jen usmála, celou dobu mě pozoroval, spíš pozoroval moje tělo. Zakroutila jsem nad  nim hlavou a položila pánvičku na desku, na které to trochu okape, abych jí neutírala úplně mokrou. Uculila jsem se na něj a prohrábnula si vlasy, které jsem si samozřejmě ještě před tím utřela.

***

,,Už vážně musim jít domů.'' zamručela jsem Petrovi do rtů. ,,Nie, len to nie, prosím nechoď, miláčik.'' Skoro jsem se rozplynula nad tím, jak mě nazval, proto můj pohled změkčil. ,,Čo to je za pohľad?'' zeptal se mě. Nechápala jsem ho, proto jsem zatřásla hlavou a usmála se. ,,Jakej?'' pozvedla jsem obočí. ,,Neviem čo to bol za pohľad, ale bol sladký, pokojne sa tak môžeš pozerať ďalej, si pri tom roztomilá.'' Jen jsem se nad tim zasmála a zakroutila hlavou, popondala jsem si tašku na rameni. ,,Vážně musim jít.'' řekla jsem mu a políbila jsem ho na rty, aby věděl, že se mi od něj taktéž nechce.

,,Vážne ťa nemám ísť odprevadiť až domov?'' zeptal se mě. Jen jsem zakroutila hlavou na znak, že ne. ,,Zvládnu to, je to kousek.'' řekla jsem mu. Podívala jsem se na hodiny, které mi ukázaly, že je už deset večer. ,,Nashledanou paní Altofová!'' zvolala jsem z chodby na Petrovo mamku. Pohladila jsem ho po tváři a dostala jsem od něj ještě polibek. ,,Hneď ako prídeš domov, tak mi napíš, že si dobre došla áno?'' kladl mi na srdce. Je sladký, jak se stará, je při tom tak roztomilej. ,,Ano druhá mami.'' zasmála jsem se. Na to mi byl odpovědí jen jeho smích a obejmutí. ,,Tak prepáč, že o teba mám strach no. Som tvoj priateľ a preto sa o teba bojim, tak ma jednoducho pochop.'' Zase jsem se nad ním skoro rozplynula.

,,Je to sladký, taky o tebe mám strach.'' zašeptala jsem a pak jsem ho pevněji obejmula. Vydal nechápavý zvuk, asi nechápal proč ho tam mačkám, jenže já mu to nevrátila ještě tak úplně. Sice jsem měla možnost a chvíli, kdy jsem mu pár cucáků udělala, jenže ne dost, proto jsem ho tak pevně obejmula a přisála jsem se na jeho krk, kde jsem mu udělala další dva kousíček od sebe. ,,Ha! Odplata!'' zasmála jsem se a odtáhla. ,,Měj se, papa.'' řekla jsem mu rychle, dala mu letmou pusu na rty, tak že jsem se ho skoro ani nedotkla a zamávala mu. Rozešla jsem se domů. Slyšela jsem za sebou jen. ,,No počkaj ty potvora. Zatiaľ.'' pak už jen smích.

Otáčela jsem se na něj dokud jsem na něj viděla. Jen jsem si povzdychla a s úsměvem šla po cestě domů. Jelikož jsem šla městem, tak tam byl docela ruch okolo barů. Skousla jsem si spodní ret a šla rychlejším krokem, jenže najednou mě někdo chytil a silně zatlačil do uličky, kam nebylo moc vidět, protože tam byla jen jedna lampa, byla daleko od nás. Zakňučela jsem bolestí, když jsem narazila do zdi v uličce, rychle jsem se otočila.

,,Jsi to ty...ta jůtůbrovo přítelkyně.'' zasmáli se, byli tři. Jen jsem zamrkala a nechápala co chtějí, přitáhla jsem si k sobě víc světřík, protože bylo teplo, tak jsem si nebrala bundu, jen legíny, tričko a svetr. ,,Kdyby něco není to jůtůbrovo, ale youtuberovo, vole.'' řekl ten druhej tomu prvnímu, kterej to řekl. ,,To je fuk, jak se to vyslovuje, prostě je to ta kost.'' Moje tělo se od strachu začalo třást, protože jsem se vážně bála. Neviděla jsem jim ani pořádne do obličeje, protože stály zády proti lampě. Jen jsem nasucho polkla. ,,Já-já..musim domů, nechte mě prosím.'' řekla jsem jim, no hlas se mi zatřásl od strachu.

Odpovědí mi byl jen smích. Ten třetí ke mě přišel a tvrdě mě políbil na rty, prokousl mi ret. Od bolesti jsem zakňučela a trhla jsem sebou, rukama jsem mu prudce bouchla do hrudníku, takže byl donucenej udělat pár kroků dozadu. ,,Jo tak ta kurvička se bude bránit.'' řekl ten třetí. ,,Jen do toho, jooo'' křičeli ti dva na toho třetího, podporovali ho v tom. Všichni byli úplně na mol, bylo to poznat i podle toho, že moc dlouho neudrželi stát na jednom místě. Jen, že jsem od sebe toho třetího odtáhla, tak jsem za to schytala facku, až sem si druhou dala o zeď v uličce. Pomalu mi po tvářích samovolně začaly stékat slzy.

,,Prosím nechte mě.'' zažadonila jsem zoufale, protože jsem se jich vážně bála. Byli o nějakej kus ještě větší, takže jsem proti nim neměla šanci, stáli kolem mě, kdybych se pokoušela utéct, tak by to bylo marný. Znovu ke mě přišel a škubnul mi za svetr, takže se na nim pár knoflíčků urvalo a s cinknutím spadly na zem. Pevně mě chytil kolem pasu, ti dva v zadu se jen smáli a sledovali svýho kamaráda s tím, že ho ještě podporovali a naváděli co mi má dělat. Dostala jsem další ránu, protože jsem sebou cukala, víc mi zmáčkl boky. Mé tělo se nyní netřáslo jen strachem, ale i díky vzlykům. Měla jsem dovolit Petrovi, aby šel se mnou....

Tadadááá další kapitola :D Všechny vás opět po dlouhém ale dlouhém čase zdravím :D Doufám, že se vám kapitola líbí :)

Mám vás ráda xx