Expl0ited<3My hero<3

20.Kapitola

Po 4 měsících...

Chcete vědět co se mezitim stalo?

Za ty měsíce jsem zhlubla neuvěřitelných 20 kg! Takže mometálně vážim něco kolem 60 kilo a měřim 166 cm. Jsem tak ráda, že to jde dolů. Přemýšlim nad tim, že už přestanu hubnout. Ty 4 měsíce se s Petrem stále nebavime, teda spíš já s nim. Opravdu mě naštval...myslela jsem si, že po něm jde jen Emma ale ne...on šel po ní, přitom vypadal tak jako by jí nesnášel. Párkrát jsem ho potkala ve škole, ale dělala jsem, jako by tam nebyl. Bylo to těžký. Zapoměla jsem se zmínit o tom, že mamka si našla docela dobře placenou práci, takže se teď máme dobře a můžu si dovolit lepší věci na sebe...Nic důležitýho se nestalo, myslím.

Dneska je pátek, poslední den, kdy jsem byla před vánočními prázdninami ve škole. Aspoň už nebudu potkávat Petra. Divim se, že se s Emmou furt nemuckají. Vsadím se, že se muckají ale vždycky až po škole, abych je nepřistihla. Jen si odfrknu. Právě jdu ze školy domů. Od tý doby co jsem hodně zhubla mě ve škole nazývají anorektičkou. Nikdy od nich nebudu mít pokoj. Ještě 2 roky a budu maturovat...konečně odtuď vypadnu. Petr už tu bude jen jeden rok, povzdychnu si nad tim. Nad čim to sakra přemýšlim?! Petr je pro mě přece už tabu. Nějaké dárky mám už pro mamku nakoupené, ale ještě ne vše co jsem chtěla.

Už jsem skoro doma. Rozhodla jsem se, že půjdu dneska ještě nějaké dárky dokoupit a tak jen vyjdu schody do pokoje a hodim tašku ke stolu. Sundam si bundu, dneska jsem to podcenila, vzala jsem si slabou bundu a proto mi byla zima po cestě domů. Učesala jsem si své tmavě hnědé vlasy už až k pasu a nakonec je zapletla do copu. Rozhodla jsem si vzít jinou, teplejší. Nejdřív jsem si vzala černý svetr na knoflíký a pak bundu, je taková vojensky zelená a vevnitř má teplý kožíšek a po stranách kapsy. Dál jsem si vzala maskáčový batoh, který jsem měla uklizený ve skříni na bundy a černé legíny jsem měla už na sobě ze školy.

Ještě jsem si vzala peníze a sešla potichu schody, aby mě mamka neslyšela, nejspíš stejně ví kam jdu nebo kde budu.

Na chodbě jsem si nazula černé nízké tenisky s tkaničkami.

[Oblečení viz na fotce, krom svetru.]

Rozešla jsem se do obchodního centra. Cestou jsem přemýšlela co bych tam mamce ještě mohla tak koupit. Slyšela jsem, že má přijet i má sestřenka Lola. Skoro za celou tu dobu jsem na ní zapoměla. Lola je hrozně fajn sestřenice, je jako moje skoro nejlepší kamarádka, protože mě vyslechne když potřebuji a na to jsem skoro zapoměla...sakra.

Než jsem stihla přestat přemýšlet, tak jsem málem narazila do dveří obchodního centra. Jenže senzor mě stihl nasnímat, takže se dveře stihli otevřít a já bezpečně prošla. Rozhodla jsem se jí koupit nějaký hezký hrníček s nápisem nebo obrázkem.

Po tom co jsem si asi 5 minut vybírala mezi 2 hrníčkama se sklopenou hlavou do mě někdo narazil, upustila jsem hrníček a spadla na zadek.

„Au..." sykla jsem bolestí a vzhlédla k onomu člověku. Ruce se mi začali třást a zorničky se mi rozšířili, nemůžu uvěřit, že do mě narazil právě tenhle člověk... Nejspíš se mi omluví a pak začne mluvit, možná se i omlouvat za to co se stalo před pár měsíci.

Ahojky :) Já vím, že už jsem zase dlouho nepřidala, ale já prostě nemam náladu a tim pádem pak ani nevim co psát a když jo, tak se mi to nelíbí...snad mě chápete :)

Doufám, že se vám kapitola líbí :) Budou kratší části ale za to možná častěji :)

Kohosi myslíte, že Vanessa potkala v obchodě? Nejspíš jste uhádli, že to bude buď Emma nebo Petr :) Takžeee? :)

Píšu to na mobilu, takže tu mohou být chyby, za které se omlouvám :/
Mám vás ráda xxx