Super-Cizinec

Celková prohlídka

Při cestě zpátky nás zastavil jiný sloužící lékař a za ním cupitala Flóra, která se předtím od nás odpojila.

„Mladíku myslíte, že se mnou zvládnete být chvilku na vyšetřovně? Ještě bych u vás dokončil celkovou prohlídku," zeptal se mě zdravotník.

„Asi to zvládnu."

„Půjdu klidně s vámi. Ta prohlídka našeho domova počká," dodala Flóra a šla vedle mě.

Ocitli jsme se na vyšetřovně, která byla z druhé strany laboratoře. Seděl jsem na lehátku. Prohlížel mi vlasy, pak podivnou lupou a světélkem se mi koukal do obou očí, nosu, uší a pusy.

„Máte dost pěkný chrup, ani jedna plomba nebo nějaké viditelné kazy... hezké a rovné zuby."

„Děkuji," odvětil jsem nesměle. Hlavně, že se mu líbí moje zuby a nezajíždí nikam hlouběji, stačilo mi to v mém století. Vždycky jsem se z toho málem pozvracel nebo jsem se bál dušení. Dělali nám poněkud kritické momentky, aby z nás dostali asi to nejlepší. Tyrani.

Doktůrek byl jako nějaký detektiv, když se mi díval na paže.

„Ty jizvy v kubitě, na předloktí a zápěstí naznačují, jako byste dostával žilně nějaké léky nebo odběry a velice často a velice tlustým průsvitem kanyly... jehly. Za uživatele drog vás rozhodně nepokládám, jelikož se ani u vás v krevním rozboru nic nenašlo, takže se přikláním k těm pokusem v závislosti na to, že vám v oběhu koluje nějaká neidentifikovatelná látka."

„Aha," povzdechl jsem si a doufal jsem, že to moc okatě nehraju. Flóra se soucitně dívala naším směrem.

„Potřeboval bych zkontrolovat ještě vaše tělo, ehm..." Lékař tu větu směřoval k Flóře.

„Jasně, chápu doktore, nechám vám soukromí," vyhrkla.

„Proč? Klidně tu může být, mně nevadí -"

Přerušil mě: „Pane, abyste mě pochopil, potřebuji vás vidět kompletně nahého. Není se čeho obávat, jedná se o rutinní prohlídku, kterou se mnou absolvují všichni muži z této party. Proto jsem slečnu chtěl poprosit o tohle."

Teď jsem pochopil, co myslel tou celkovou prohlídkou. „Upřímně bude mi trapně i před vámi. A klidně vám můžu potvrdit, že tam mám to samé s čím se rodí každý mužský zástupce."

Flóra zadržovala smích, když viděla mé rozpaky.

„Slibuji, že to bude moment. Bude se jednat pouze o inspekci a nic více. Jestli máte větší důvěru další osoby v místnosti, poprosím tedy, aby tu s námi slečna pobyla a jen se otočí zády, abyste se neděsil tomu, že tu budete sám se mnou. Je to přijatelné?"

Kývl jsem. Flóra mrkla směrem k nám, vzala si židli a posadila se k nám zády. Vytáhla si mobil, aby nezírala do prázdné zdi. Ťukala sem tam prstem po displeji a čekal jsem, kdy ho nahne a použije jako zpětné zrcátko nebo zapne přední kameru, ale opravdu to vypadalo, že si něco čte a nechává mi soukromí. Každý není tak zvědavý asi jako já a šmírák.

Naštěstí doktor mě prohlížel opravdu pouze pohledem, aby se ujistil, že nemám nikde nic skrytého nebo asi jinak než každý dospělý muž. Ještě mě bez toho oblečení zvážil a změřil i s obvody končetin a pasu. Netrvalo to moc dlouho a rovnou jsem se převlékl do nových věcí. Doktor si to odešel všechno sepsat do své kanceláře.

„Už se můžu otočit?" připomněla se.

„Můžeš." Mohl jsem jí to říci už dříve, když jsem měl spodní prádlo, ale potřebuji nejdříve nabrat, abych vypadal přitažlivěji, a ne takhle vyhuble.

Vtom se k nám vrátil doktor, jako by mi četl myšlenky, ale ty měření k tomu tak trochu směřovaly. „Pane Bastiane, dneska se pokusím dát dohromady váš výživový plán a tabulky, abyste viděl, kolik vám zbývá ke správné váze. Potřebujeme vás pořádně silného a odolného na trénink a vlastně na vaše schopnosti."

„To zní dobře. Zahrnuje to i pití těch," snažil jsem se najít správná mírná slova," nedobrých pochutin?"

„Bohužel ze začátku ano, ale nastavím vám jídelníček z klasických potravin. Bohužel nevíme kvůli vaší amnézii, jestli netrpíte nějakými alergiemi nebo co nesnesete chuťově. Takže uvidíte, až dostanete ty jídla, co to s vámi udělá. Bohužel naše imunitní testy v odhalení nějakých alergenů nejsou ještě tak rychlé, ale věřím, že všechno bude v pořádku."

„Dobře, děkuji za informace."

„Může tedy nějakou naši svačinu?" Zřejmě zaslechla mé zakručení v žaludku.

„Určitě Flóro, jen pomalu a střídmě."

„Super, tak ti alespoň hned ukáži naši kuchyň a jídelnu, ať můžeš něco ochutnat."

„Určitě bych něco zakousl," pousmál jsem se na ní a uvědomil si ten dvojsmysl. Občas mi to před ní ujede. Kéž bych se dokázal v těch výrazech trochu krotit, jinak si to pokazím, ale naštěstí to přešla.

-

„Tak tohle je lahodné," zajásal nad loupákem. Obyčejným suchým loupákem. Docela jsem se bála, že se rozbrečí, až ochutná koblihu, sušenky nebo podobné sladké zvrhlosti. Alespoň se nechtěl zakousnou do mě, asi to tak chudák nemyslel, ale ten jeho nevinný dvojsmysl bylo první, co mě před chvilkou trklo.

„To mě těší, ale nehltej. Víš, co říkal lékař." Měla jsem z Bastiana radost, úplně ožil a ze všeho byl hrozně nadšený. Přišel mi občas dost skromný a neustále mě udivovalo kolik věcí neznal. Jako by mu někdo odepřel všechny radosti našeho světa a držel ho někde pod zámkem. Na druhou stranu mi nepřišel nijak hloupý. Vyjadřoval se velice schopně a rozumně. Měla jsem na něj spousty otázek, ale nechávala jsem si je pro sebe. Stejně s jeho amnézií asi nebude znát odpověď, ať ho nematu.

Přinesla jsem mu ještě přírodní minerálku ve skleněné lahvi. Chtěla jsem mu ji nalít do skleničky, ale zarazil mě, že ho nemusím obskakovat, že je dospělý a ať se raději taky najím. Podpořila jsem ho a dala si také loupák, akorát jsem si ho namazala marmeládou. Suchý bych ho asi nedala a odlila jsem si také trochu minerálky. Když mě viděl, mazat si tu barevnou ovocnou ‚pomazánku' ihned mě napodoboval, a ještě více se nad snídaní rozplýval.

„Tak už tě dávají do formy jo?" přivítal je Patrik a Bastian na něj nadšeně zamával.

„Musíme ho trochu vykrmit, než budeme cvičit, že?" přidal se Mates, který s Patrikem vcházel do jídelny pro svačinu.

„A řešili jste už to, kdyby nám náhodou nekontrolovaně zmizel?" zahalekal Ron, když za nimi přiběhl v další sekundě a jeho otázka spíš zněla jako rýpnutí. Bastian měl plnou pusu loupáku a působil, že se s ním do konverzace nechce zapojovat.

„Zatím se to zjevně neděje, když není pod nějakým nátlakem, tak ho laskavě nevyvíjej," napomenula jsem ho. Ronovi ta jeho zrychlená nátura, vždycky rychleji mluvila, než myslela a byl velice pohotový, což nás většinou velmi štvalo.

„Pardon, nechtěl jsem být hrubý, jen konstatuji, že po včerejšku tu ta možnost je."

„Zatím jsme mu nastavili podmínky, které to už samovolně nevyprovokovaly."

„Upřímně, já se odtud ani nemám v plánu přemisťovat." Bastian se nás snažil ubezpečovat, ačkoliv ta Ronova slova nedůvěry vnímal určitě trpce.