Super-Cizinec

Sbližování

Odpočívala jsem po včerejší misi v pokoji, poslouchala ve sluchátkách hudbu a četla si odbornou literaturu k biodiverzitě. Stále jsem nesměla zírat do displejů a trochu mě bolelo mé pohmožděné tělo, ale cítila jsem se lépe.

Po nějaké době jsem pociťovala, jak mi pod kůži zalézá chlad. Přitáhla jsem si blíže k tělu deku a nevěnovala jsem tomu příliš pozornost, jenže po půl hodině už mě to nenechalo klidnou. Zvedla jsem se s husinou z postele a sáhla na radiátor. Byl opravdu ledový ani známka toho, že by nedávno hřál. Termostat byl rovněž nečinný z nějakého záhadného důvodu.

Zamračila jsem se. Moc se mi to nelíbilo, protože jsem měla ráda teplíčko a zároveň mé pokojové kytičky nesnáší teplotní výkyvy. Natáhla jsem na sebe silnější mikinu s boty a vydala jsem se najít problém a ostatní. V chodbě bylo snad ještě hůře než u mě v pokoji. Přišlo mi, že jede klimatizace a ochlazuje tu vzduch rychleji.

Slyšela jsem hlasy ze společenské místnosti a vydala se tam. Opravdu se tam všichni shromáždili. Většina zabalená v dekách nebo bundách a hřáli se v jediné místnosti, která měla obyčejný krb na dřevo. Ještě, že si ho tenkrát pan Marek s Matesem vydupali, na večerní popíjení vína a klábosení u ohýnku. Najednou se hodí všem, ačkoliv to všichni pokládali za díru do rozpočtu a jen jako jejich estetickou záležitost, nyní za něj jsou všichni zjevně vděční.

„Co se děje, proč nejede topení?" vyhrkla jsem na prvního, kdo stál u dveří.

„Nejede centrální topení. Vypadalo to na poruchu, ale zřejmě na nás někdo kyberneticky zaútočil a jediné, co se mu podařilo nabourat, bylo centrální vytápění této budovy a místo toho nám tu zapnul klimatizaci naplno. Ale technici se zabezpečováky na tom pracují s ostatními," odpověděl mi Ron, který se zahříval pomocí tření při zrychlování jeho těla a běhání na místě.

„Většina z nás tu zatím zůstává a čeká, co bude dál, někteří se odebrali domů a tak," doplnila Dina.

„Aha, díky za informace." Přešel mi v tu chvíli mráz po těle, měla jsem se víc nabalit. Pohlédla jsem do obří místnosti, kde jsem hledala Bastiana. Zřejmě na mě už nějakou dobu mával, ale zprvu jsem ho nespatřila, až když jsem se trochu propletla mezi ostatními.

Byl zabalený do velké deky a seděl na sedacím vaku, který byl ve tvaru menší pohovky a vedle sebe měl místo na sezení.

„Říkal jsem si, kdepak jsi. Nechceš jít ke mně?" zeptal se starostlivě.

Neodmítla jsem. V tuhle chvíli jsem za to byla vděčná.

Rozhrnul deku a usadila jsem se k němu, měl tu už vyhřáté místo. Zabalil mě k sobě do deky a pocítila jsem, jak mi rukou přejel po mých rukách.

„Ty jsi teda studená, nenašla jsi rukavice a bundu?"

„Vyšla jsem z pokoje a netušila jsem, že to může být ještě horší."

V tu chvíli začal dlaněmi zakrývat moje ruce. „Pomůžu ti je zahřát, jestli nevadí."

Trochu mě to rozhodilo a snažila jsem se svoji nervozitu zamluvit. „Nevadí... škoda, že zrovna dnes se i venku poměrně ochladilo oproti včerejšku."

„To máš pravdu, někteří se sice šli zahřát nějakou fyzickou aktivitou, ale já jsem po včerejším ‚výjezdu' dost vyšťavený. Zkusím něco, co občas funguje, když mi je zima."

Pocítila jsem slabé vibrace pod jeho dlaněmi a najednou se mi teplo rozprostíralo na kůži a opravdu to hřálo. Proto pod tou dekou měl takové teplo. Dokázal to vibracemi.