Super-Cizinec

Má identita

Peníze jsem nechal u velitele Davida s tím, že zítra ráno si mám najít čas a dostavit se za ním. Netušil jsem proč konkrétně, ale neměl jsem již odvahu se ptám po tom mém veškerém vystoupení. Daleko lehčí krosnu jsem si nesl do pokoje s mojí elektronikou, kterou jsem hned dal do nabíječky a Flóry drobnosti si nechal na stolku, abych je nezapomněl vrátit.

Jakmile jsem na ni pomyslel, cítil jsem se vmžiku osamělý a smutný. Zasáhl mě tíživý pocit, že dneska ji už neuvidím, protože je ve škole. Kdybych neměl domácí vězení byl bych u ní do minuty.

Nakonec jsem se rozhodl, než se mi nabijí přístroje, že se půjdu navečer zabavit do tělocvičny. Tam jsem osamocený vůbec nebyl a náš trenér Mates se mi začal ihned věnovat. Nastavil mi posilovací cviky, dali jsme si spolu několik bojových technik a soubojů zblízka bez použití schopností. Díky němu mé pokroky byly opravdu vidět, a ačkoliv jsem se mu nemohl stále rovnat, nebyl jsem již takové nemehlo a uměl jsem vykrývat útoky zblízka. Donedávna jsem před každým spíše zmizel.

Byl jsem rád, že se mi věnoval, jelikož ostatní z týmu byli ještě dvakrát na výjezdu, který jsem zatím nemohl absolvovat a naštěstí to zvládli bez nás. Mates mě mezi řečí ubezpečil, že kdyby bylo nejhůře nebo byla potřeba konkrétně mých schopností, tak by mě také povolali. Chtěl jsem velmi do terénu i kvůli mé květince, ale obával jsem se zatím zklamání.

Ukázala se u nás ještě Dina, dvojče rychlíka Rona, která se vrátila z prvního zásahu, kdy vyprošťovala s pomocí své schopnosti někoho se suicidálními sklony ze zamčeného bytu ve vysokém paneláku. Povyprávěla nám o tom krátce, a ještě přidala nějaké další historky kam se kdy dostala skrz zdi, aby někoho zachránila. Líbilo se mi, jak uměla vyprávět, tak klidně a s pokorou, byla úplným protipólem svého zrychleného bratra.

Usoudil jsem, že bych měl jít spát a sice se mi stýskalo, ale byl jsem tak unavený, že mě spánek nedovolil už na to více myslet a uvrhl mě do říše snů.

-

Ráno mě vzbudil budík a nachystal jsem se kvapem, abych nepřišel pozdě k Davidovi, který mě následně odvedl k panu Markovi a mezi naše ostatní technologické a síťové specialisty.

„Doufám, že se ti bude líbit, co jsme pro tebe vymysleli. Já teď musím jít na poradu k jednotkám záchranných složek, tak až se vrátím, budu se těšit na tvoji reakci Bastiane, dobře?" Zmáčkl mi přátelsky rameno a rozloučil se s námi.

„Ano, děkuji," vypadlo ze mě, aniž bych věděl, co mi tu připravili.

Pan Marek mi položil ruku mezi lopatky a nasměroval mě k nějakému mladíkovi, jenž mohl být můj vrstevník. Měl nahoře vysunutý stůl, u kterého stál a obklopoval ho nejenom počítač, ale i další přístroje. „Přišli jsme na to, jak ti legálně zajistit identitu, Bastiane, jenom potřebujeme tvou součinnost."

Byl jsem mile překvapený a nadšený.

„Tento náš schopný a šikovný pracant, jmenuje se Martin, si tě vezme na starost a dá to s tebou dohromady."

„Paráda," žasl jsem. Potřásl jsem si přátelsky s Martinem rukou a postavil se k němu. Byl ze začátku také nesmělejší, ale po pár větách jsme si velmi sedli a rozhovor začal být přirozenější. Dokonce mi zkrátil jméno na fajn přezdívku, která ho zrovna asi napadla.

„Takže Basty, dostali jsme se do státního systému, který mi díky dnešní digitalizaci již odtud dovolí vše změnit. Našli jsem tam jedno číslo totožnosti, které bylo vystavené někomu někdy omylem, či co za tím bylo a našli jsme ho odhozené ve stornu. Můžeme jej tedy vyjmout a přidělit ti ho, aniž by to někdo prošetřoval."