Super-Cizinec

Ve starých kolejích

Dnes jsem si nezvykle přispal, jelikož jsem se místo rána vzbudil až dopoledne. Naštěstí, jak jsem se přesvědčil později, jsem nebyl jediný spáč a přeci jen byl víkend.

Flóra na mé dveře ťukala kolem jedenácti hodin, že jsme chtěli trénovat již o hodinu dříve. Zřejmě v tu dobu mě to neprobudilo, tak si říkala, že mi dá ještě hodinu.

Snídani jsem nestíhal. Sbalil jsem si sebou do tělocvičny nějaký ten džus v lahvi a ovoce s proteinovou tyčinkou, což bývá spíše moje svačinka, ale holt jsem se protentokrát zasytil spánkem.

V tělocvičně na mě dokonce netrpělivě čekali dva chlápci od techniků, aby mě konečně zbavili mého kotníkového hlídače, kterého jsem nikdy nepokoušel, abych zjistil, co umí. Následně mě technik ubezpečil, že půjde odemknout můj identikit zpátky na můj pokoj. Takže se opět dovnitř a ven dostanu bez ostatních.

Mezitím jsem nabral alespoň nějakou energii z jídla a pití, co jsem si přinesl. Flóra se mezitím vybavovala s Matesem. Doufal jsem, že nepůjdu hned něco fyzicky dělat a za chvilinku, až mi slehne, se budu lehce rozehřívat.

Jenže najednou ke mně Flóra přiběhla a pobídla mě, ať vstanu, že jdeme ven mimo tuhle halu na plac venku, kde se trénuje v tom lepším počasí, které dnes zrovinka bylo. Na žádné šetření to tím pádem nevypadalo. Dokonce ze sebe vedle mne shodila svou prodlouženou šatovou mikinu, a kromě jejích přiléhavých legín její vršek zakrývala pouze taková ta sportovní podprsenka.

Doufal jsem, že ten šok z mého výrazu nijak nevyčetla, protože mi málem zaskočilo. Takhle se musela obléci naschvál. Trénovala se mnou obvykle více zahalená a tohle bylo dost vypočítavé, zejména po tom, co jsem zjistil.

Souboj. „My dva proti sobě?" To byl snad vtip a rozhodně to není fér. Nikdy bych ji nebyl schopen udeřit a je na mě příšerně sporně oblečená. Ty doteky pro mě budou mučení.

Mates nás z dálky pozoroval a přidala se k němu najednou i Dina, která svačila. Seděli na lavičce před halou.

Podle něj tohle byl dobrý nápad, jak se zase vrátit do tréninku? Kdyby proti mně dal kohokoliv jiného, nekomplikoval by mi to. „Bastiane, ten souboj bude kombinací techniky a vašich schopností, takže ze sebe dostaň to nejlepší, " křičel směrem k nám.

Blesklo mi hlavou, že mi velmi důvěřovali, když po tak krátkém čase mě ponechali volného s mými schopnosti a také nablízku s ní. Ale chápal jsem, že těch pár měsíců zpátky jsem s nimi fungoval, a přitom jsem ji kdykoliv mohl popadnout a zmizet kamkoliv.

„Přesně tak, nebudu tě šetřit, Bastíku," doplnila ho zákeřně moje květinka a postavila se naproti mně.

To už jsem si dal dvě a dvě dohromady. Určitě se na mně domluvili, aby zjistili, o jaký rozsah svých schopností jsem je ochuzoval. Tak dobře tedy.

Sluníčko na nás prudce svítilo, zanedlouho bude pravé poledne a hlavní důvod, proč jsme i venku a ne uvnitř, je kvůli jejím nadpřirozeným silám. Zřejmě ji nechtěli nechat rozkrájet halu jejími kořeny a tady v jejím přirozenějším prostředí, kde jsme stáli v trávníku a hlíně, si mohla dělat, co chtěla. Prostor jsme měli obří.

Oba jsme byli připraveni a mně bylo jasné, že zaútočí první. Přeci jen jsem ji měl vypozorovanou. To lehké chvění pod nohama mi bylo velmi známé a dřív, než by ty její šlahouny šly po mě a zadržely mě na místě, jsem se teleportoval.

Vmžiku jsem se ocitl za ní a dotkl se jejího ramena, jakmile na to zareagovala, opět jsem zmizel a trápil ji takhle kolem dokola. Přišlo mi, že její schopnosti budou reagovat pomaleji, než se zase ztratím, jenže na mě použila jinou taktiku, která zahrnovala její vlasy. A když jsem se měl opět za ní objevit, všechny její pramínky vlasů kolem ní vyšlehly a v jednom místě opravdu zasáhly, a ještě mne šlehly po ruce, jako bych dostal rákoskou.