Super-Cizinec

Odhalení

Bylo to vzrušující. Sice jsme večer velmi unavení během okamžiku usnuli, ale byla jsem v milující náruči a ráno se nic nezměnilo. Jeho hřejivé tělo naléhalo na mé, obličej měl zabořený v mých vlasech a jelikož jsme oba leželi na boku, měl horní paži položenou přese mě a jeho ruka zabloudila až pod mé tričko a dotýkal se mého holého podbřišku.

Doteď jsem nedostala šanci s někým takto být, tohle je ten nejintimnější okamžik, který jsem za svůj život s opačným pohlavím ve skutečnosti zažila.

Již jsem byla probuzená pár minut, jelikož jsem viděla na digitální hodiny na zdi, které mi prozrazovaly dopolední hodinu. Dost jsme si přispali.

Má hlava teď plavala v hromadě myšlenek. Přemýšlela jsem o zkušenostech Bastiana, ale to těžko říct, když ho o minulost připravila amnézie. Takže to vlastně mohla být první zkušenost nás obou. Následně jsem hned uvažovala o tom, jak to s námi bude dál. Po dnešní noci už opravdu nikdy nehodlám spát sama v posteli. Možná by šla probořit stěna, co dělí naše pokoje.

Z mého přemýšlení mě vytrhl můj partner, kterého jsem asi nepatrně probudila. Příliš se mu ale vstávat nechtělo a zamručel mi do vlasů, roztáhl dlaň, kterou zapřel o můj podbřišek a paží mě k sobě ještě více natiskl.

Doufala jsem jen, že mě nikdo nehledá v mém pokoji a nechají nás si ještě tenhle pohodový moment užívat.

„Jsem rád, že tohle nebyl sen," ozvalo se zničehonic za mnou. Bastiana nakonec probuzení dostihlo.

„Nápodobně," opětovala jsem mu. „Doufám, že od teďka je to náš pravidelný zvyk."

„To je samozřejmé, květinko." Propustil mě a otočili jsme se k sobě. Hladil mě mile po tváři a nespouštěl oči z mých.

„Nad čím přemýšlíš?" zeptala jsem se ho, protože vypadal zasněně.

„Přemýšlím, kam tě pozvat na rande... preferuješ les nebo louku?"

Rozesmála jsem se, jak mě pobavil. „Máš mě přečtenou."

-

Našel jsem lásku, tam kde bych ji vůbec nehledal a nedávalo mi to zpočátku smysl. Zrodil jsem se o jedno století později než dívka, která vedle mě ležela a cítil jsem, že je to má spřízněná duše. Svedlo nás to nedopatřením. Řekl bych mou chybou. Ospravedlňoval jsem si to ale tím, že můj osud vlastně konečně dostal zadostiučiní a dopřál mi taky nějaké potěšení ze života, kde naplno naplňuji potřeby lidské bytosti.

Strávili jsme společnou noc. Poprvé v životě jsem spal v posteli blízko někoho dalšího a probudil jsem se nesmírně šťastný, její přítomnost mě vysvobodila od špatných myšlenek a zahnala noční můry.

Dnešní den byl náš a my se vzájemně poznávali jinak než jako parťáci, jelikož jsme se začali chovat jako partneři. Překvapilo mě velmi pozitivně, že nám nikdo do ničeho nemluvil a jen nás potulně pozorovali.

-

Bastian měl následující den jen krátké vyšetření u lékaře po dalším měsíci a já jsem na něj čekala na chodbě a dívala jsem se na něco do mobilu, aby mi utekl čas.

Vyšetřovna lékařů sídlila nejenom s laborkou, ale i místnosti techniků a zrovna se vracel ze záchodu do své pracovny pan Marek.

„Ahoj Flóro, rád tě vidím. Čekáte na svého mládence?"

„Tady se nic neutají že?" Nepřekvapovalo mě to, ale ani neurazilo.

„Tady je vše profláknuté, ale vzpomněl jsem si teď, že se tě vlastně chci zeptat, jestli budeme opakovat screening těch DNA testů?"

Bylo mi jasné hned o čem mluví, protože to byla naše vzájemná dohoda. Vzorek genetické informace toho stalkera byl pořád v našem systému. Vešla jsem do jeho kanceláře a nechala si od něj ukázat ty softwarové zázraky.

„Nic jsem bez tebe opět nespouštěl, jen mě to teď napadlo po té odmlce. V databázích přibývá spoustu dalších informací o nových lidech a jejich otisky prstů nebo DNA vzorky, tak třeba můžeme mít štěstí napodruhé a zjistíme, kdo to byl. Máš o to ještě pořád zájem? Pak už s tím dáme pokoj, ať tě tím nerozrušujeme opět."

„Nebráním se tomu." Nebyla to nyní moje priorita, když se cítím v bezpečí s někým jiným, ale zvědavost ve mně stále dřímala.

„Dobrá, zkusím tentokrát ten okruh rozšířit na všechny, kdo je v jakýchkoliv databázích. Souhlasíš?"

„Ovšem, souhlasím na všechny."

„Hned to půjdu spustit, ale celkově odhadem budou kompletní výsledky do maximálně 24-36 hodin, ale pokud budeme mít tentokrát štěstí a někoho to zachytí v databázi dříve, hned se to odešle na naše systémy, takže i na tvůj mobil nebo hodinky a všem ostatním v týmu jako varování."

„Tak uvidíme, snad bude mít naše technologie šťastný lov."

„Jasně, jen se nám koukám stáhne nejnovější verze, aktualizují data v našem systému a načtou nové přístupy k dalším serverům policie, nemocnicím, a tak a rozjede se to."

„Paráda, moc děkuji Marku. Půjdu už za svým milým, možná už mě hledá."

Sotva jsem domluvila rozezněl se poplach na náš ‚výjezd'. Rychle jsem jemu mávla a běžela za svým týmem.

Po cestě jsem narazila na svého Bastiana, který nesl v náručí mé oblečení. „Kde jsi byla? Nemohl jsem tě najít, byl jsem nejdřív u tebe v pokoji."

„Jen jsem řešila takovou nepodstatnou drobnost u techniků, teď se hlavně musíme soustředit na to co se děje." Chtěla jsem mu přiznat, co se mi dělo nějaký čas předtím, než jsem ho poznala a říct mu o tom stalkerovi, ale k tomu jsme potřebovali klid a čas, takže to bude muset počkat na potom.

-

Převlékla jsem se za pochodu. Tentokrát jsme s dalšími členy našeho týmu letěli helikoptérou kousek za město, kde se podle prvních informací shromáždili zločinci a někteří s nadpřirozenými schopnostmi. Bylo to podezřelé, ale zkrátka někteří utekli z věznice a chtěli rozpoutat chaos s pastmi na super-hrdiny. Trochu se na nás připravili.

S Bastianem jsme se od sebe nikdy nehnuli a pracovali jsme už od začátku spolu jako jedna bytost. Kooperovali jsme. Což byl snadný cíl pro past, do které nás ti padouši nahnaly.

Najednou se mi propadla pevná podložka pod nohama a naslepo jsem rukama máchla kolem sebe ani jsem nestihla chytit se Bastiana, kterého pád také neminul.

Propadli jsme sem a zavřeli nás do této tvrdé pár metrové propasti. Nebyl tu ke všemu kousíček světla.

Dostatečně jsme si neprověřili okolí a schytali jsme to. Sama jsem dopadla na nohy a následně zadnici, ale zabolelo to, až mě to položilo na záda a naštěstí jsem měla jen menší zatemnění v hlavě nic vážnějšího. Vytáhla jsem si mobil z kapsy, abych světlem z displeje vypátrala, kam mi dopadl Bastian. Ovšem moji pozornost upoutalo něco jiného a displej stále oslňoval mou tvář.

Na celé obrazovce díky naší umělé inteligenci svítila neodkladná zpráva. Výsledky přišly daleko dříve, než jsem počítala, protože program našel genetickou shodu se stoprocentní pravděpodobností. Šokovaně jsem nespouštěla oči z mobilu a nechtěla tomu uvěřit. Musela to být chyba.

Ty výsledky ovšem dorazily moc rychle, protože jako první se po té aktualizaci vrhl systém na vzorky našeho týmu a již nemusel hledat dál. Shoda byla na světě.

Jen to načasování si vybralo to nejhorší. Nyní když jsem tu se svým stalkerem zavřená a nemohla jsem uprchnout.