Super-Cizinec

Navracení vzpomínek

Posadil jsem se ve společenské místnosti jako vždycky na své místo, které jsem tu zaujímal. Byl jsem ještě dost vyčerpaný z toho vězení, které mě frustrovalo chladem, vibracemi, ostrým světlem a samotnou úzkostí. Je jasné, že mám pořád, co vysvětlovat bez nároku na odpočinek.

Ostatní si kolem mě buď posedali o trochu dál nebo stáli. Byli nade mnou stále ostražití. Překvapila mě jenom Flóra, která si bez váhání sedla vedle mě jako vždy, jako by se nic nedělo.

„Tak čím mám začít?" přemýšlel jsem vlastně nahlas.

„Můžeš třeba tím - " chtěl začít David, ale přerušila ho Flóra.

„Jmenuješ se vůbec Bastian?"

„Ne, měl by si říkat Bastard," odpověděl za mě nabroušeně Ron.

Za co ho Flóra zpražila pohledem a jeho Dina sestra-dvojče mu vlepila pohlavek, aby sem nevměšoval nadbytečné výlevy.

Ovšem Flóra měla údernou a především tu zásadní otázku. „To jméno není moje. Patří postavičce z dětského filmu, který se bude vysílat za nějaké to desetiletí a bylo jediné, které mě napadlo, když jste se mi poprvé zeptali na jméno. Jinak mě v mém století nazvali přesně tak, jak to říkám: d, čtyři, r, tři, k, dvatisícedevadesátdevět."

„Takže jsi opravdu z budoucnosti?" zeptal se Mates rozrušeně.

„Ano, datovali si všechno do poslední sekundy hlavně, když jsem byl na ‚pitevně', jak jsem nazýval jednu laboratoř. Poslední datum si pamatuji 3.5.2121, ale nevím, kdy jsem se narodil ani kolik mi je přesně let, takže narozeniny asi nikdy neoslavím."

„Kdy jsi se sem vůbec dostal?" navázal velitel David.

„Čekal jsem, že se spíš zeptáte, jak jsem se sem dostal."

„To můžeš říci hned potom."

„Bylo to pár měsíců nazpátek. Vlastně zhruba měsíc a půl, než jste mě našli po tom incidentu s pádem."

„Vůbec jsme tvoji aktivitu tehdy nezachytili."

„Jsem nenápadný. Vypilujete to, když vám nezbývá nic jiného na místě, kde jste pod drobnohledem a drželi vás v izolaci. Umím se dobře skrývat, když na to přijde a nepřitahovat na sebe nechtěnou pozornost."

„Co vám ve vaší době prováděli?" Těžce podsunul otázku jeden z přítomných lékařů, který mě tehdy jako první vyšetřoval a dával do kupy. „Měl jsem správné tušení, že na vás experimentovali?"

Přikývl jsem. „V té době, co jsem se narodil, se něco asi hodně podělalo, protože si nepamatuji od narození nic jiného než život uprostřed laboratoře. Do jedné místnosti nás pravidelně násilím brali na testy, na zkoušky, na pokusy. Nikdy jsem nepoznal, jak to vypadá venku na veřejnosti – tedy venku na vzduchu jsem v budoucnosti párkrát byl, ale nezažil jsem, jak to fungovalo mezi volnými lidmi, ve městech a tak, jestli něco takového tam je... žádné zprávy nebo internet, kde bych o tom něco zjistil. Pouze to, co mne učili oni, jinak jsme byli izolovaní. Poznal jsem od pohledu jen děti a dospělé, kteří tam se mnou byli. Všichni se schopnostmi jako subjekty a ti bez nich nás podrobovali spíše mukám, než jsem poznal tohle báječné místo," viděl jsem, že si to technici zaznamenávali do svých noteboků a nahrávali si moji výpověď. „Podali mi nějaké sérum, které mne naprosto nabudilo a místo mé klasické teleportace přes kontinenty, jsem se ocitl tady. Cestoval jsem časem a netuším jak a proč zrovna v tuto dobu na tomto místě, ale dopředu vám říkám, že mě nikdo nedonutí se tam vrátit, i kdybych tady trčel a umřel. Nechci to znovu zažít. Jestli tam se zachází s nadpřirozeně obdařenými lidmi takhle, tak tady se mám jako prase v žitě i kdybych byl nadosmrti zavřený ve svém pokoji a díval se z okna."