Super-Cizinec

Po stopách mých

Můj vztah z Patrikem se od té doby, kdy vyšla pravda na povrch, zlepšil. Velmi jsme se po kamarádské stránce sblížili a stali se z nás dobří přátelé, co zjišťují, že mají rádi společné zájmy. Sice byl zřejmě o necelých deset let starší, ale měli jsme společnou řeč. Stal se takovým mým kamarádským mentorem, a dokonce mi věřil natolik, že mi krátce nechával na pohlídání jeho a Lary dítě. Nikdy jsem neměl možnost trávit čas s někým takhle maličkým a říkal jsem si, že ani nevím, co s ním mám dělat, ale pak to šlo samo a hrozně mi bavilo si s ním hrát, či s jeho hračkami. Bylo to něco, co jsem ve svém dětství nezažil ani jsem neměl takové prostředky ke hraní.

Stále jsem byl pod drobnohledem a musel jsem s sebou nosit lokátor pohybu v náramku na mé pravé ruce, aby věděli, kde se případně pohybuji a samozřejmě, že většina bodů končila v mém pokoji, a ještě u mé milované Flóry. Každý večer jsem to zpočátku musel hlásit na našem technickém oddělení a oni to dle jejich údajů posílaného z lokátoru kontrolovali, následně mi bylo dovoleno hlásit to ob den a postupně ty dny posouvali, zřejmě je to také nebavilo tak často ověřovat, když jsem jim v ničem nelhal. Pokaždé mi pak náramek měnili za nabytý.

Bylo mi jasné, že s mojí častou přítomností u Flóry je velitel David srozuměn a jeho ostrý pohled mi vždy rozhodně naháněl ty obavy z autority, kterou ze sebe vyzařoval. Nedivil jsem se mu a věděl jsem, že jeho plnou důvěru si musím zasloužit. O Flóru se samozřejmě jako svoji chráněnku bál, jako by byla jeho vlastní dítě, ale snažil jsem se projevovat náznaky, že chci stále patřit do jejich rodiny a už je nikdy nepodrazit. Jeho pichlavý pohled naštěstí každým dnem ochaboval i přesto, že mu museli hlásit, že se zejména u ní ocitám.

Chtěl jsem se svým nadřízeným také mluvit o tom, jestli je naděje, že jim pomohu při výjezdech a budu Flóře krýt záda jako předtím. Už jednou jsem si získal jeho důvěru, že ji ochráním a dokáži pro to udělat maximum. Momentálně, pokud jsem chtěl mimo náš komplex, měl jsem již povolen doprovod Patrika. To mi dodalo naději, že bych snad brzy mohl už s kýmkoliv jít nebo sám. Měl jsem v plánu začít chodit a zvát Flóru na klasická lidská rande do města nebo spíše do přírody. Romantické filmy, či seriály mi dost napověděly a nyní jsem dostával i typy od Patrika, co se normálně dělá na rande. Přesně i v tomhle jsem potřeboval mentora, abych nebyl ovlivněný pouze tím, co vidím v tabletu.

Na dnešní dopoledne jsem se konečně s Patrikem domluvil, že mě vezme mimo komplex jako můj doprovod. Narovinu jsem mu řekl o tom trezoru ve městě, kde mám skryté věci a divil jsem se, že se dopředu nepídil, co tam ukrývám.

Myslel jsem, že nás tam rovnou přenesu, jelikož to místo mám velmi živě v paměti, ale Patrik mi řekl, že pojedeme jeho autem. Já jsem řidičský průkaz neměl, ale z jeho elektrického auta jsem byl úplně unešený. Dokonce mi slíbil, že až vymyslíme něco s mojí identitou, tak mě zkusí zaučit a pak mi pomůže legálně řidičský průkaz zařídit.

Prošli jsme do soukromého obchodu, kde jsme se přes recepci konečně dostali k trezorům. I po pár měsících, co jsem tu nebyl, se toho moc nezměnilo, jen mi přišlo, že to tu vymalovali. Spatřil jsem číslo svého trezoru a dovedl k němu Patrika. Podíval jsem se na něj krátce nesměle a odebral se k zadání kódu na číselníku a otiskl jsem svůj palec na displeji. S cvaknutím se otevřel a uvnitř ležela moje krosna.

„Patriku, vím, že jsem říkal, že vyzvedáváme moje věci a asi si myslíš, že tam mám jenom nějaké oblečení, ale nebyl jsem úplně přímý. Víš, já tam mám jistý obnos peněz." Rozevřel jsem zip na krosně a ukázal mu hned navrchu peníze.

„Kdes to propána sebral?" vytřeštil zrak.

„No... když jsem se tu zjevil poprvé a přenesl jsem se pak v tomto století do města a bloudil jsem ulicemi, oslovil mě nějaký mladík, totiž vyloženě dealer drog. Věděl jsem, že je to špatné, trochu jsme se porvali s jeho dalšími kumpány a uzemnil jsem je. Následně zničil jejich výrobnu a vzal si jen peníze pro své účely, abych tu mohl fungovat. Krást zločincům jsem tehdy nebral jako opravdovou krádež. Koupil jsem si za to oblečení, ubytování, elektroniku, něco jsem házel i do takových těch kasiček charity jako příspěvky pro ty, co to potřebují a tohle mi ještě zůstalo. Schoval jsem to do té předplacené, nedobytné a hlídané věci. Ehm, moc se na to netváříš... slibuji ti, že opravdu nelžu, přečti si to v historii zpráv, vím i jaké je to datum, jelikož pak někdo z okolí zavolal policii i někoho z vás. Už sedí dokonce ve vězení a chybí jim kvůli mně maximálně zuby a ty peníze..."