Super-Cizinec

Naše poprvé

„Flóro, ptala jsi se vůbec přímo Bastiana?" Zastavila mě na chodbě ještě Lara, než jsem se odebrala do svého pokoje ke spánku.

„No, vlastně ne. Trochu jsem se styděla. Jen jsem trochu nenápadně zmiňovala, jak si přeji parťáka a ták..."

„Já myslím, že jeho odpověď je jasná, že se ani nemusíš obávat," mrkla jedním okem a uculovala se.

„Jak to jako myslíš?"

„Vždyť je to očividné. Od počátku se s tebou snaží být, co nejvíce to jde. Také jsem takovou alternativu s ním tehdy na sezení probírala a viděl to dost pozitivně, jestli ti mohu napovědět."

-

Mé partnerství s Flórou bylo oficiálně oznámeno velitelem o den později, když jsem měl po kolečku posilovaní. Byl jsem dost propocený a unavený. S Flórou jsem se pak večer neviděl, jelikož měla přijet až ráno. Trávila čas na stáži v jiném městě. Následné odpoledne už velitel nepřišel sám, ale přímo s ní.

Byli jsme v tělocvičně, která byla uzpůsobená na trénování nadpřirozených schopností. Právě jsme něco procvičovali s Matesem, když nás přerušili.

Ale samozřejmě jsem ji rád viděl. Moji parťačku.

„Ahoj," běžela ke mně a objala mě sama od sebe. Takže už jsme se takhle posunuli?

„Ahoj, jsi dorazila v pořádku, to jsem rád." Byl jsem zaskočený, že jsem sotva dokázal zformulovat větu.

Přerušila objetí a měla rozjařený úsměv ve tváři. „Takže my dva jsme tým!" zajásala.

„Ano, už vím a moc se na to těším."

„Ale to jen díky tobě, prý jsi na sobě zapracoval a kontroluješ to. Takže parťáku, musíme vyřešit přenášení osob a upřímně prý ještě netušíte, jestli je to pro druhého bezpečné."

Chápal jsem její obavy, ale je to bezpečné. Jen jsem to nemohl na sebe naprášit.

„Domluvili jsme se tedy, že dneska zkusíme, abych přenesl nějaké předměty, pak asi nějaké zvíře a tak dál."

„A dál mě," mrkla.

„Uvidíme, doktor na mě prý dá nějaká jejich udělátka od techniků."

Před pár dny totiž zkoušeli nějaké přístroje, aby zjistili, čím se přenáším a co se při tom děje. Sotva jsem rozuměl hrstce těch jejich vynálezů a stejně podstatu mých teleportačních schopností neuměli změřit ani zjistit.

Když viděli, že se s předměty různých velikostí i elektronikou nic nevídaného neděje a nerozbíjí se, dali mi do ruky lékařovo potkánka, protože jiným zvířátkem jsme tady úplně nedisponovali. Byl jsem k němu hodný a poponesl ho jen o kousek. Zřejmě jsem toho drobečka trochu šokoval, dle jeho vykulených očí, ale snášel to dobře. Což usoudil i lékař.

Teď byla na čase osoba. Flóra narovinu řekla, že to bude ona, koho mám přenést jako první a nikdo jí to nesměl rozmluvit ani ji předběhnout. Asi opravdu hrozně moc chtěla, abych s ní mohl do terénu. Ve skutečnosti nebyla moje první – tedy, co se týkalo přenosu osob mými teleporty. Akorát mi to napoprvé moc neulehčovala. Když někoho přenáším, musím ho držet oběma rukama, protože při úchopu jenom jedné všichni zůstávali na přechozím místě. Je to jako bych tvořil nějaký uzavřený vodič.

Flóra s tím byla seznámená a první, co ji napadlo, jak z toho asi byla roztěkaná, že mě objala. Již to nebylo rychlé přátelské objetí, kdy jsme se sotva dotkli hrudí, ale velmi těsné intimní přilnutí na mé tělo. To bylo naše první pevné oficiální objetí mimochodem. Natlačila se na mě celým svým útlým tělem. Možná v té trémě a obavě, jak netušila, co ji čeká, ji ta těsnost připadala více bezpečnější.

Stačilo by, že se budeme držet za ruce, ale nechal jsem ji přitom, že se tedy budeme objímat. Sám jsem položil obě své dlaně na její záda. Je pravda, že takto intimně jsem ještě nikoho neteleportoval. Zároveň mě tím příšerně rozrušovala, až vzrušovala, jelikož na sobě měla jen sportovní podprsenku a šortky, když před chvilkou odhodila mikinu. Hrozně moc jsem se na to těsné sblížení už snažil nemyslet.

Momentálně fakt tyhle trapasy řešit nepotřebuji a byla to sakra těžce nespolupracující situace zejména v mém rozkroku. Jediné, co pomohlo, byla myšlenka na bezpečnou teleportaci. Ale kdo ví, jestli by si při tomhle povyku všimla, že jí něčím nepatřičným šťouchám.

„Připravena?" ujistil jsem se.

„Ano," špitla a zabořila svůj obličej do mé hrudi. Zřejmě zavřela i oči, ale to jsem se s ní přenesl zhruba o ten metr, abych ji to ukázal na zkoušku. Bylo to naše poprvé.

„Ááá," vypískla, když jsme se vmžiku objevili. Byla celá v pořádku jen řádně rozjařená z takové zkušenosti.

Cítím její vibrace při přesunu stejně jako okolí, abych věděl, kam se přemisťuji. Cítím konečně její tělo, jak vibruje na mé vlně. Možná proto to nesla jako jedna z mála od začátku naprosto dobře.

„Všechno v pořádku?" podíval jsem se jí hluboce do očí.

„Jasně, opravdu nepatrně se mi před chvilkou zamotala hlava, ale... Ještě?"

„Můžu o kousek dál?" Kývnutím mi to potvrdila, a tak jsme se přesunuli na konec místnosti. Zdálo se mi, že si to užívala a nebyla z toho vůbec rozhozená. Užívala si mé schopnosti a doufal jsem, že jednou nejen to.

Ostatní nám tleskali, že se nám to bez ujmi dařilo a pak jsme dostali takzvaně „zelenou". Oficiálně jsme byli parťáci v super-hrdinství. Flóře se konečně splnilo přání a já si rozhodně nestěžoval.

Objevil jsem se poprvé na veřejnosti bez skrývání. Podpořil jsem tým místních superhrdinů a kryl jsem záda Flóře. Byli jsme spřízněné duo.

Žádnou extra identitu jsem skrývat sám nepotřeboval, jelikož by mě tady někdo těžko poznal. Do akce jsem nosil tmavohnědé kalhoty s pořádnými kapsami, které mi naložili různými vymoženostmi; od pageru, až po pouta, když se bude zřejmě chytat zloduch. Elastické triko jsem měl na tělo a podle počasí speciální bundu nebo mikinu. Dostal jsem od vědátorů ještě speciální brýle, které se přetáhly jako maska jen přes vlasy a oči, abych se lépe orientoval v prostoru, což bylo super, protože mi detekovaly překážky, dokázaly zapnout vidění ve tmě nebo infračervené body, které mi ukazovaly lepší materiál pro přechod. Nechal jsem je totiž v tom, že přes některé materiály se zatím nedokáži teleportovat, abych zase nevypadal, že jsem své schopnosti pochopil super-rychle.

„Pojď uděláme si fotku!" Čapla po mě následující den Flóra v tělocvičné a vnutila Matesovi svůj mobil, aby nás společně vyfotil. „Tak a teď řekni: ‚Parťáci'." Nejdříve jsem to u první stisknutí spouště nepochopil, křenil se a až na třetí pokus jsem se usmál.

Naše první společná fotka a nebyla poslední. Další pak musela být i pro tisk v našich oficiálních kostýmech a byl to dle ostatních velký bum, že vidí někoho nového a po boku Flóry - tedy na veřejnosti známé jako ‚dítě Země'. Uvedli mě jako novou posilu týmu.

Tak jsem začal kolovat mediálním světem tohoto století a mé brouzdání zejména po webových stránkách nacházelo čím dál větší pikantní záležitosti. Často jsem si říkal po mé internetové osvětě a pátrání, že jestli mé počínání v minulosti bylo oplzlé, nevím, co přirovnat k těmto věcem. Fanoušci, jestli se jim tak dalo říkat, začali vymýšlet opravdu neodfláknuté foto manipulace, kresby nebo i příběhy, až jsem žasl a nenápadně si to i užíval. Kreslili nás s Flórou po boku i v intimnějších pózách. Vždycky jsem si představoval, jak by to asi vypadalo, a nakonec to vidím, aniž by se to stalo, a to nemluvím o té fantazii, co byli schopni napsat do fan-fikcí o nás. Opravdu nás dávali dohromady, až zvrhle.

Zajímalo mě velmi často, jestli o tom ví i Flóra, ale co jsem vypozoroval, internet a sociální sítě používá jen z nutnosti a velmi zřídka nebo vyhledává cokoliv jiného než nás na fanouškovských fórech.

A dnes večer, pokud se nic nesemele, budu mít další dlouhou noc plnou fan-fikcích o dívce, do které jsem se zadíval a mně, a rozhodně si to čtivo nebude užívat jenom můj mozek.