Super-Cizinec

A co dál?

„Co se se mnou bude dít dál? Pochopím, kdybyste mě někdo chtěl ještě praštit... zasloužím si to."

„To není řešení. Do jisté míry je jasné, proč jsi se takto špatně zachoval, dokud jsi nepoznal reálné hranice." Lara se mi zpříma a soucitně podívala do očí.

Odskočil za námi ještě David, určitě mě zaslechl se ptát. „Bastiane, nyní tu zůstaneš s Larou. Patrik tu s vámi pobude jen preventivně a popovídáš si s ní. Neodejdeš odtud, dokud to spolu neproberete a ona po své profesní stránce bude rozhodovat, kam tohle vše povede."

„To je dobrý postup," zaslechl jsem, jak to Flóra špitla k Davidovi a následně s ním z této místnosti odcházela úplně pryč.

Patrik se jediný nehnul z místa a Lara se hned začala věnovat mně. Sedla si kousek ode mě a pokynula mi, abychom se k sobě posadili čelem. Otevřela si rovněž prázdný textový dokument na tabletu, kam si asi chtěla dělat své subjektivní poznámky k našemu sezení a zapnula nahrávač hlasu.

Pousmála se trochu rozpačitě, ale věděla, co dělá a ihned zaujala svůj pracovní postoj. „Neber to prosím jako další výslech, budeme si spolu jen povídat, abych tě skutečně poznala bez přetvářky a nastavili si nějaký plán a cíl pro tvoji terapii. Souhlasíš?"

„Ano samozřejmě. Budu ve všem spolupracovat."

Z Lary jsem necítil vůči mně žádnou zášť, okamžitě se mi věnovala, aby mi pomohla a navenek bez předsudků. „Dobrá, pokud dovolíš a otevřeš se mi, vše bude na správné cestě. Půjde mezi námi všemi o objasnění toho, co jsi prožil a porozumění tobě i pro sebe samotného. Ráda bych to následně vysvětlila ostatním, ať opět brzy dokážeme všichni žít pospolu v souladu."

„Hrozně moc bych si přál, aby se to vrátilo alespoň nějak zpátky... nezvládnu o tuhle rodinu přijít."

Pousmála se potěšeně. „Líbí se mi, že to zmiňuješ. Jinak mého manžela tu neber jako překážku, jen tu je jako další nezávislá osoba i kvůli mně." Reagovala po tom, co si asi povšimla, že mi zrak sjel k Patrikovi. Seděl opodál a sledoval nás. Už naštěstí neměl odmítavý postoj se založenýma rukama a jen neurčitě vnímal naši rozpravu.

„To plně chápu. Jsem rád, že tu je. Jsem mu stále velmi vděčný za záchranu života, vždyť jsem se jako hlupák málem o něj připravil... podvyživil se a skočil z té budovy. Zachránil mě. Jinak bych se dole rozmázl. Opravdu mi došly síly a omdlel jsem."

Patrik po mém přiznání vykulil oči a promnul si čelo, ale nepřerušoval nás.

„Já vím... teď, když jsem to řekl nahlas znělo to opravdu jako volání o pomoc. Byl jsem blbec." Podle toho, jak se Lara zatvářila a hlasitěji polkla, mi bylo jasné, že to se mnou bude mít ještě zajímavé. Alespoň si to uvědomuji, to je snad dobrá cesta?

„Určitě to spolu rozebereme, ale než se do toho pustíme, chceš, abychom tě stále oslovovali ‚Bastiane'?"

„Rozhodně, to jméno jsem již přijal za své."

-

Nechtěla jsem teď být sama se sebou a raději jsem se vnutila k panu Markovi, protože se rozhodl, že tenhle případ ‚stalkerství' uzavře. Ze skladu jsme vytáhli důkazy, které jsou ve skutečnosti Bastiana osobní věci. Moc toho nebylo, ale na malou krabici to stačilo. Většina z toho bylo oblečení, které zmiňoval a možná, kdyby někdo z nás měl dar výborného čichu a znal pachovou stopu, okamžitě by poznal, že to je jeho. Nám to již bylo k ničemu, a tak jsem si říkala, že to odnesu s sebou a vyperu to, aby měl něco ze své budoucnosti ponecháno. Říkala jsem si v myšlenkách, jak asi vypadal kompletně v úboru z budoucnosti.

Marek prolomil tichou atmosféru: „Opravdu jsem vůbec nepočítal, že se to vyvrbí v takovou záležitost. Zažili jsme hodně, co se týče nadpřirozených schopností, ale tohle předčilo vše. Přemítal jsem, když jsem tehdy poprvé přišel do styku s tím oblečením, že mi připadá jak z nového století a opravdu jsem nebyl daleko od pravdy."

„Je to tak," pousmáli jsme se nad tím spolu.

„Omlouvám se ti, že jsem tak zvědavý a je to velmi osobní, ale vím, že jsi s tím mladíkem tvořila milý pár. Nechci ti také podsouvat žádné mé názory nebo tě přesvědčovat, ale také si nemyslím, že by byl vnitru špatný. Jen zvolil poprvé špatnou cestu a také bych ho do konce života nezavrhl."

„To od vás ráda slyším, budu doufat, že se přes to brzy všechno přeneseme a budeme fungovat..."

Marek mě rovněž utvrzoval v něčem, co jsem v sobě neustále rozebírala. Tak nějak sobecky jsem Bastiana nechtěla ztratit za to, co provedl a zároveň budu potřebovat, aby mi ho Lara pomohla více pochopit. Najednou mi začalo něco v hloubi duše scházet.

-

Seděl jsem tu s Larou a Patrikem přes hodinu a atmosféra se velice uvolnila, sám jsem se začal díky nim cítit lépe. Ukazovali mi na internetu, kde najdu nějaký materiál, který pro mě bude prospěšný a pomůže mi se také vyrovnat s minulostí a zároveň mi Lara nastavila, jak budou naše sezení pokračovat do budoucna. Měl jsem jen ještě poslední otázku.

„Mohu vůbec do svého pokoje nebo mám být raději v nějaké jiné cele?"

„Je to stále tvůj pokoj a nikdo ti v tom bránit nebude," odpověděla mi.

„Jde mi spíš jen o to, aby se nebála Flóra, aby to pro ni nebylo nějak více traumatizující, že pobývám přes stěnu vedle ní. Pokud jí je to nepříjemné, sbalím se určitě dál."

„Není tu přeci důvod k tomu, abych se tě bála přeci, ne?" Málem jsem vyletěl z kůže, jak jsem se lekl jejího hlasu. Neočekával jsem ji, jak jsem byl otočený zády ke dveřím od téhle místnosti, a ještě jsme přehrávali jedno z těch krátkých videí se zvukem ani jsem nezaslechl, že sem proklouzla a ani jeden z těch tajnůstkářů mi to žádným posunkem nenaznačili.

„Samozřejmě není, chci všechno urovnat, ale také se řídit tím, co bude dobré pro tebe." Měl jsem co dělat, abych nekoktal a má věta dávala smysl.

„Hlavně jak jsem ti radila, Bastiane, všechno má svůj čas a neukvapuj se kvůli tomu," odvedla mou pozornost od Flóry něžné tváře ještě Lara. „Ale prozatím počítej s tím domácím vězením, které jsme si nastavili, aby ses naučil být sám se sebou. Poctivě prober všechno a nejlépe mi to sepiš nebo nakresli, jak se ti bude chtít." Zopakovala mi to ještě jednou krátce. Těch informací bylo mnoho, ale dle ní mi to přepošle znovu na email. „A děkuji, že ses neostýchal. Patrik tě doprovodí do pokoje, ať můžeš začít a odpočinout si po dnešním náročném dnu. Vlastně... klidně dnes už všeho nech být a uzavři tenhle den co nejdříve spánkem," doporučila mi.

„Určitě, moc ti za všechno děkuji," vděčně jsem ji podal ruku. Gesto, které jsem se tu naučil.

Patrik mi položil ruku mezi lopatky a nasměroval mě k odchodu. Letmo jsem se střetnul s Flórou, kterou jsme míjeli. Mlčení a drobné milé posunky ve tváři pro dnešek plně stačily, už nebylo třeba slov.