Super-Cizinec

Jako nový

Náš velitel David se poškrábal ve vlasech ubývajících věkem. „To bude oříšek."

„Tak jak mu je?" Dorazili sem další dva členové našeho super-hrdinského týmu a zajímali se o nováčka.

Patrik, který ho dnes před pádem zachránil, jim odpověděl: „Docela dobře na to, jak vypadal."

„Opravdu o něm nic nevíme?" zeptala se Dina, která oplývala schopnostmi vibrace, ale momentálně ji to limitovalo pouze na neživé předměty. Ovšem zvládala díky tomu vlastně procházet zdmi. Byla dvojčetem rychlíka Rona.

„Ne, není nikde dohledatelný podle obličeje ani otisku prstu, co jsme zanesli do systému... tak snad to s tou amnézií nebude na dlouho a začne si vzpomínat," oznámil nám pan Marek, zatímco ukládal další podrobnosti do počítače a vypadalo to, že zakládá složku pro Bastiana.

„Ale určitě mu musíme vysvětlit, že tu s námi musí zůstat a musíme ho vyšetřit. Zkusím pár diagnostik. Možná i zjistíme, kolik mu je přibližně let."

„To je skvělé, ale doktore, myslím, že mu to možná vysvětlovat nebude třeba. Pokud o sobě nic neví, bude na nás teď závislý, když má schopnosti a je i ve zhoršeném fyzickém stavu, ze kterého ho dostáváme," nadnesla Lara. Sice neměla nadpřirozené schopnosti, ale empatie ji nechyběla. Snad jakémukoliv člověku rozuměla a byla v psychologii velmi vzdělaná. Proto jsem si ji velmi oblíbila a byla tu kvůli nám zaměstnaná, aby vyhodnocovala naše chování. Také si tu díky tomu našla svého manžela Patrika.

Ten se nad jejími slovy záludně pousmál a položil ji ruku na rameno. „K tomu názoru se přikláním, protože nevypadá, že by nám utekl, kort, když viděl naší mladou rostlinku." Mrknul jedním okem na mě. Stáli jsme totiž teď všichni tři vedle sebe.

Zavrtěla jsem hlavou a určitě mi zrudly tváře, jak mi to přišlo absurdní. Zatímco to všechny, kteří ho v tom šumu zaslechli, pobavilo a uchechtli se nad jeho poznámkou. Avšak od své manželky se mu dostalo menší šťuknutí loktem do oblasti žeber, aby mě neztrapňoval.

Naštěstí tohle téma přerušil lékař, který byl zabraný do výsledků v jeho počítači. „Jeho krevní testy nenaznačují, že by to neměl být člověk, takže mimozemšťana se bát nemusíme. Ještě mu pak překontroluji některé elementy, protože měl slabší hodnoty některých minerálů a metabolismu, ale to zřejmě kvůli rozvratu vnitřního prostředí... dehydrataci a podobně. Nyní má v sobě dostatečné množství tekutin, a ještě je díky schopnosti Flóry více při síle."

„Asi to nebyla jenom její léčivá schopnost," rýpnul si teď i Ron, ale u něj to bylo často dost normální.

Zamračila jsem se na něj.

„Ale květinko, vždyť na tobě mohl oči nechat."

„Byl zmatený a ... byla jsem u něj nejblíže..." snažila jsem se to zachránit, ale koktala jsem. Hledala jsem očima pochopení v Lařině mimice obličeje, ale ta se na mě jenom také potulně usmívala.

„Kdybych si měl vybrat, taky bych se radši koukal na holky než na nás chlapy. Upřímně. Chlapec je sice trochu zanedbaný, ale určitě se spraví. Alespoň máš lepšího nápadníka než toho oplzlého stalkera." Poplácal mě mírně po rameni Patrik.

„Hlavně aby byl na naší straně, pokud má opravdu super-schopnosti."

„Neboj, Flóry přítomnost ho určitě k žádné jiné straně nesvede."

Dloubla jsem ho do ramene. „Dost toho popichování na mou stranu. To není opravdu vtipné.

„Jen říkám, co vidím."

-

Mírně studené proužky vody jsem po sobě nechal stékat. Cítil jsem se tak vyšťavený a zároveň nabytý léčivou energií Flóry. Opravdu zvláštní pocit, ale byl jsem z ní tak natěšený. Zároveň jsem si říkal, co si asi pomýšlela o mně. Pořádně jsem se namydlil jako nový člověk, který se ze sebe snaží smýt vše zlé. Usušil jsem se a podíval na sebe do zrcadla. Byl jsem opravdu pohublý v obličeji, ale to tu snad brzy dojím a možná mi to přijde i tím zarostlým nedbalým strništěm. Ještě nikdy jsem nebyl takhle zanedbaný.

Pátral jsem pod umyvadlem v šuplíku. Našel jsem zřejmě erární elektrický strojek do zásuvky. Lehce jsem si namokřil tvář s mýdlem a zkrášlil se. Nebylo to do hladka, ale už jsem nepůsobil tolik tragicky. Teď jsem si přišel zase více sám sebou.

Možná bych si měl pospíšit, než se začnou pídit po tom, jestli jsem tu nezkolaboval. Prohrabal jsem se věcmi, které mi tu položil Patrik. Jedno z elastických trik na mně trochu viselo, ale kalhoty mi padly i na délku. Nazul jsem si gumové pantofle a byl připravený vyjít.

-

Při naší vášnivé diskuzi jsem málem nepostřehla, že Bastian vyšel z koupelny. Měl delší sčesané lehce kudrnaté vlhké vlasy, oholenou tvář s mírným strništěm a čisté oblečení. „Páni," šeptla jsem, ale asi to bylo více nahlas, než bych chtěla. Zase na mě visel očima.

„Všechno v pořádku?" zeptal se ho lékař.

„Ano," pousmál se. Vypadal svěže. Srdce mi tlouklo poněkud rychleji, jako by mě přepadla tréma.

„Můžete si jít zase lehnout." Přistoupil k němu vedoucí lékař a zatarasil nám oběma výhled.

„Nepřijdu si nemocný, určitě to zvládnu teď po svých."

„Chápu, že se zřejmě cítíte lépe, ale rád bych vás ještě důkladněji prohlédl a dnes stejně přespíte zde, než vymyslíme, co dál."

Poukázal mu směrem k posteli a Bastian to poslušně udělal. Prošel těsně kolem mě a mile se usmíval. Opětovala jsem mu to. „Jsem ráda, že je ti lépe."

„To je a vděčím ti za to," pronesl ke mně. Byl opravdu mladý, konečně se to po jeho oholení, umytí špíny a čistém oblečení projevilo. Myslela jsem si původně, že bude ode mě starší o dost let, ale za to mohl ten prvotní zbídačený stav.

Cítila jsem, jak se zase červenám ve tvářích. Kéž bych neměla tak bledou tvář, musí to být hrozně nápadné a bylo mi zcela jasné, že to vidí i kolegové.

Během pár vteřin opět ležel v posteli napojený na monitory a infuzi. Připomnělo mi to, že bych se měla také najíst. Předala jsem mu spoustu své léčivé síly a sama ji nyní potřebuji dobýt.

Letmo jsem se za ním podívala, ale stáli u něho dalšídva laboranti a říkala jsem si, že bude potřebovat odpočinek. Zastavím se zaním určitě později.