Královská povinnost - STARÁ VERZE

Únos

Obřad Rose a Jamese proběhl rychle. Odpoledne pak odjeli na týden pryč. Jeli někam na venkov. Doufám, že se tam budou mít dobře, ale já myslím, že ano.
Týden uběhl jako voda. Rose se vrátila se zářivým úsměvem na tváři. Celý den mi vyprávěla, o tom, jak se tam měli. Bavilo mě ji poslouchat a já jsem byla moc ráda, že je šťastná.
K večeru mi bylo trochu zle od žaludku tak jsem nešla na večeři. Rose řekla, že beze mne nepůjde. Tak ona a dva strážní šli se mnou, i když jsem nechtěla. Před knihovnou jsem se zastavila, protože se mi začala motat hlava. Nestihla jsem nijak zareagovat, protože jsem se řítila k zemi. Pak jsem už přestala vnímat okolí, protože jsem omdlela.
Když jsem otevřela oči, uviděla jsem před sebou dvě rozmazané šmouhy. Uvědomila jsem si, že ležím v posteli a na dvě siluety jsem se pokoušela zaostřit zrak. Nakonec se mi to podařilo, uviděla jsem Rose a nějakou starší paní. Posadila jsem se a podívala se na Rose.
"Co se stalo?" zeptala jsem se.
"Omdlela si cestou do knihovny." řekla tiše Rose.
"Zavolala jsem lékařku, aby tě prohlédla. Strážným jsem řekla ať to nikomu neříkají a hlavně ne králi, měl by o tebe strach." dodala Rose.
"Mě nic není, obyčejná nevolnost, že?" pravila jsem a pohlédla na lékařku.
"Není to obyčejná nevolnost, od teď si musíte dávat pozor na to co jíte. Neměla byste jíst moc mastné a slané jídlo." řekla.
"A to proč?" zeptala jsem se udiveně.
"Protože jste těhotná." pověděla a usmála se. Překvapeně jsem na ni pohlédla a Rose se začala usmívat.
"To jako vážně?" zeptala jsem se.
"Ano." odpověděla.
"Nikomu to nesmíte říct a králi už vůbec ne." pravila jsem.
"Dobře veličenstvo, jak si přejete." řekla, uklonila se a odešla. Rose si sedla ke mě na postel a usmívala se od ucha k uchu.
"Gratuluji ti, to je úžasné Kate!" řekla vesele Rose.
"Děkuji ti, ale jak mu to řeknu?" zeptala jsem se trochu vyděšeně.
"Toho se neboj. Máš na to celých devět měsíců." řekla a uchechtla se.
"Rose, musíš mi slíbit, že ať se stane cokoli, neřekneš to nikomu, a ani Jamesovi." pravila jsem.
"Dobře, slibuji Kate." pověděla, a pak vstala.
"Odpočiň si, přinesu ti něco k jídlu." pravila, a potom odešla. Lehla jsem si zpátky do postele a snažila se vstřebat informaci, že za devět měsíců budu matka.
Netrvalo to dlouho a usnula jsem. Když jsem se vzbudila, bylo nejspíš po půlnoci. Druhá půlka postele byla prázdná, tak jsem se posadila a rozhlédla se po pokoji. Chris seděl u stolu a probíral se papíry při svitu svíce. Vstala jsem a potichu šla k němu. Byl ke mě otočený zády. Když jsem k němu došla, oběma rukama jsem mu sáhla na ramena a dlaněmi sjela níž k jeho hrudi. Políbila jsem ho na krk a podívala se na hromadu papírů.
"Proč nespíš?" zeptal se Chris tiše.
"To bych se měla ptát já. Pojď do postele. Jsi už určitě unavený." zašeptala jsem.
"Musím ty papíry roztřídit, ale ty si běž lehnout." odpověděl. Chytila jsem ho za ruku a donutila ho tak vstát. Naklonila jsem se ke svíčce a foukla. Svíce zhasla a v pokoji bylo jediné světlo z měsíce, které prosvítalo oknem.
Postrčila jsem ho k posteli a on si na ni sedl. Pak si promnul oči a zívl. Strčila jsem mu do hrudi, abych ho přinutila lehnout si, jenže on mě chytil za pas a já teď ležela na něm. Ve vteřině jsem byla dole a cítila Chrisův teplý dech na krku. Pak mi dal pusu na čelo a začal se převlékat do pyžama. Udělala jsem to samé a schovala se do teplých peřin. Chris si lehl vedle mě a já si hlavu položila na jeho hruď. Pak jsme oba spokojeně usnuli.
Ráno jsem se probudila v Chrisově objetí. Šli jsme spolu na snídani a on šel potom za Jamesem řešit nějaké záležitosti. Já jsem šla do stájí. Chtěla jsem se projet na koni dokud nebudu mít bříško. Osedlala jsem si koně a nasedla na něj. Dva strážní jeli se mnou. Projela jsem branami zámku a zajela do lesa. Jeli jsme docela dlouho, když mě napadlo, že se už vrátíme. Cestou zpátky nás, ale obklíčili. Bylo jich asi deset. Strážní mě okamžitě začali bránit. Můj kůň se začal svíjet a já z něj spadla. Bitva vypadala jako předem prohraná, a tak jsem se dala na útěk. Utíkala jsem mezi stromy a slyšela neustále se přibližující osobu za mnou. Ohlédla jsem se a uviděla jak za mnou dva běží. Přidala jsem a běžela rychleji. Teď jsem běžela z kopce mezi stromy, ale zakopla jsem o kořen stromu. Spadla jsem a začala se kutálet z kopce dolů. Hlavou jsem se o něco praštila, ale to už mi bylo jedno. Přestala jsem vnímat okolí, upadla jsem do bezvědomí.
Když jsem se probrala, cítila jsem tepavou bolest v hlavě a v kotníku. Otevřela jsem oči a rozhlédla se. Nebyl to můj pokoj, ani Chrisův pokoj. U okna někdo stál, ale byl otočený zády ke mě.
Otočil se a já uviděla...