Královská povinnost - STARÁ VERZE

Dar

Seděla jsem zamyšleně v altánu v zahradách a dívala se před sebe.
,,Můžu na chvíli?" ozval se odněkud ženský hlas a já otočila hlavu tím směrem. Byla to Claris.
Chvíli jsem se na ni jen zamyšleně dívala a přemýšlela, co by tak mohla chtít.
Pokynula jsem jí rukou ať se posadí a s kamennou tváří vyčkávala, až se tak stane.
Nejprve mě napadlo, že by mi mohla chtít něco udělat. Bylo to, ale prakticky nemožné, aby mi něco udělala, protože kolem altánu byli strážní a pozorovali nás.
Proč mě to vůbec napadlo?
No řekněme, že od jisté doby se neustále "ohlížím přes rameno", protože věřím jen lidem, které dobře znám.
,,Jaký je krásný den dnes, že ano?" pronesla Claris a já na ní pohlédla s povytaženým obočím.
,,Nechoď kolem horké kaše a přejdi rovnou k věci. Proč si přišla? Řekni mi, co bys potřebovala," řekla jsem a ona nahodila nevinný úsměv.
,,Dobrá. Chtěla bych si s Vámi jen promluvit. Vyjasnit si pár nejasností mezi námi," pravila a já jen trochu nechápavě povytáhla obočí.
,,Nemusíte se takhle tvářit výsosti a dělat, že o ničem nevíte. Je zcela očividné, že vás má přítomnost netěší. A nalijme si čistého vína, ani mě netěší ta vaše," řekla zcela klidně s lehkým úsměvem.
,,Musíš se, ale smířit s tím, že jsem Christianova manželka a že neodejdu," odpověděla jsem jí klidně, načež se ona jen usmála.
,,S čím tedy máš problém?" optala jsem se s neutrálním výrazem, který vzápětí nahradil malinký úšklebek.
,,To já jsem ten problém že?" zeptala jsem se s úsměvem a ona se taktéž znovu pousmála.
,,Řekněme, že kdyby jste tu nebyla, tak Ellijot by měl možnost být uznán jako korunní princ. Samozřejmě s Chrisovým souhlasem, který by ho jistě dal, když je to syn jeho milovaného bratra, což je skoro jako vlastní syn. Ellijot by tak měl příležitost získat to, co mu také patří," pravila a v její tváři jsem nezahlédla vůbec žádnou emoci.
,,To já vůbec nepopírám. To, co mu náleží by dostal, kdybys neodešla a nechala si od Chrise pomoct."
,,Potřebovala jsem být dál od místa, kde žil Daniel a to, že s ním čekám dítě jsem při svém odchodu nevěděla. Dozvěděla jsem se to až potom a co by mi asi řekli, když bych se vrátila těhotná?"
,,Chris by ti věřil a jeho otec také. Pomohli by ti,"
,,Ale jeho matka ne. Vždycky mě nenáviděla. Byla posedlá tím, aby její milovaný syn Sebastian měl jako jediný následníka trůnu. Zabila by mě i dítě,"
,,Ale Christian by tě ochránil, copak to nechápeš? Stačila by trocha důvěry a všechno mohlo být jinak. Teď je ale už jedno, co by mohlo být. Nezmění se tím nic."
,,Nemáte tušení, co jsem musela udělat, abych svého syna uživila a už nemůžu. Chci jen to, co synovi patří. A stejně, kdybych za nimi tehdy přišla, Sebastian by mě akorát pomluvil a urážel by mne jako pokaždé. Nevíte jak těžké bylo žít v jednom paláci s ním a jeho věčnými urážkami v doprovodu značného posměchu."
,,Urážky a pomluvy? To je vtip? Já měla tu smůlu a strávila přibližně osm měsíců v jeho zámku, kde byl každý den utrpením. Z každého jeho doteku se mi chtělo zvracet a nikdy si neodpustím, že jsem neměla možnost a sílu mu v tom zabránit.
Byla jsem svědkem smrti mé přítelkyně, která se mě snažila jen zachránit.
Takže to ty opravdu nemáš tušení, co bych dala za urážky a posměch," řekla jsem s hořkostí a znechucením v hlase a snažila se potlačit slzy v očích. V tu chvíli jsem však zahlédla lítost v jejích očích a po nějakou dobu panovalo ticho.
,,Nemá cenu se vracet do minulosti," pronesla jsem a snažila se myslet na něco jiného, než na tu noční můru, na kterou jsem se pokoušela, tak dlouho nemyslet.
,,Tvůj syn dostane to, co mu patří," řekla jsem, když nastalo znovu ticho. Teď už ale její výraz nebyl vůbec čitelný, tak jsem jen uvažovala nad tím, zda ještě promluví.
,,Takže necháte Ellijota legitimizovat na korunního prince?" zeptala se opatrně po chvíli.
,,Ovšem že ne. Je to Christianův synovec, ne syn. Až bude mít Christian syna, to bude korunní princ."
,,Co když ale syna ani mít nebude? Zatím má jen dcery," pronesla a ve tváři jsem jí viděla jakýsi úšklebek.
,,Jak si sama řekla, zatím. Nechala bych Ellijota legitimizovat až na Chrisově smrtelné posteli a když bychom ještě k tomu stále neměli syna. Myslím, že na to máme ještě spoustu času, než k tomu dojde. Může se stát cokoliv."
,,Tak..." začala, ale já ji přerušila.
,,Ellijot tu s námi může bydlet. Budou se k němu chovat, jako kdyby byl Chrisův syn. Samozřejmě, že i ty tu budeš bydlet s ním. Budete mít cokoli budete chtít," řekla jsem a na ní bylo vidět, že tento návrh se jí zalíbil.
,,Dobře, s tím souhlasím."
,,Mám ale jednu podmínku Claris," pravila jsem a jí se ve tváři objevila jistá nelibost.
,,Jakou?"
,,Ty a Ellijot tu můžete bydlet, pod podmínkou, že nebudeš dělat problémy. Žádné intriky, žádné uplácení služebných a hlavně drž své ruce dál od Christiana. A také, jestli se dozvím, že se za našimi zády budeš snažit zlegitimizovat Ellijota nebo se budeš snažit dostat Ellijota na francouzský trůn a Christiana z něj sesadit, ujišťuji tě, že nedopadneš dobře. Všechno jasné?" optala jsem se jí s úsměvem. Viděla jsem na ní, jak moc ji ten můj úsměv vytáčí a cítila jsem jakési zadostiučinění.
,,Rozumím," pravila a falešně se usmála.
Zvedla jsem se a šla zpátky do zámku říct Chrisovi tu novinku.
                     ***
Našla jsem ho v jeho pracovně.
,,Kam pak si šla?" zeptal se Chris a věnoval mi úsměv od stolu, za kterým seděl.
,,Na čerstvý vzduch a napadlo mě, že by tu Claris mohla bydlet spolu s Ellijotem. Byli by ubytováni ve východním křídle," pravila jsem a z jeho výrazu hned poznala, že se mu to moc nezamlouvá.
,,Jsi si tím jistá?" optal se.
,,Jistá si tím nejsem, ale přesto tě o to žádám, budeme ji tak mít pod dohledem," odvětila jsem, na což si on jen povzdechl.
,,Tak dobrá. Ať mají všechno, co si budou přát. Dělám to kvůli Ellijotovi a také protože mě o to žádáš," pravil a obdařil mě ustaraným pohledem.
,,To byl tvůj nápad?" zeptal se a zvedl se ze své židle. Obešel stůl a postavil se přede mě, že nás dělilo asi půl metru. Zvedl ke mně ruce a přejel po mých pažích až ke dlaním, za které mě pevně chytil. Starostlivým pohledem si mě prohlížel a palci hladil hřbety mých rukou.
,,Byl to můj nápad," pravila jsem klidně a podívala se do jeho modrých očí.
,,Cítíš se dobře?" zeptal se starostlivě.
,,Ano Chrisi, nic za tím mým nápadem nehledej," pravila jsem a povzbudivě se na něj usmála. On mi ten úsměv zřejmě neuvěřil a znovu si mě začal prohlížet.
,,Neměj o mě strach Christiane, opravdu jsem v pořádku," namítla jsem, když jsem uviděla jeho ustaraný výraz. Teď to vypadalo, jako že už mi trochu věří.
Políbil mě na čelo a vtáhl do obětí. Když mě po chvilce pustil, šla jsem si sednout na jeho židli. Christian se dlaněmi opřel o stůl a upřel na mě svůj zrak.
,,Vrátil se už posel, kterého jsme vyslali do Uher?" zeptala jsem se a odvrátila pohled od papírů rozházených různě po stole.
Chris se zatvářil nechápavě.
,,Muž jménem Joseph. Slouží jako vyslanec naší země. Měl předat zprávu králi Ludvíkovi."
,,Už vím koho myslíš. Co bylo vlastně tou zprávou, kterou jsme králi poslali?"
,,Měli jsme si s Uherskem rozdělit západní část Bavorska, ale uherský král Ludvík se poněkud roztahuje na naše území, takže buď bude platit daně a nebo ať se vrátí do své země."
,,Brzy se Joseph určitě vrátí s rozhodnutím krále, bude to přeci už skoro měsíc, kdy jsme ho tam poslali," pravil a v tu chvíli někdo zaklepal na dveře.
,,Dále," řekl Chris, přestal se opírat o stůl a otočil se ke dveřím.
Do místnosti vešel James.
,,Čekají Vás v jednacím sále," řekl a podíval se na nás.
,,Už jdu," pravila jsem a vstala od stolu.
,,Hned přijdu, jen tu dopíšu jeden list," řekl Chris a šel si sednout za stůl.
,,Dobrá," odvětila jsem a zamířila do jednacího sálu, který byl o dvě poschodí níž.
Když jsem vešla, v místnosti bylo pár rádců, kteří nám pomáhali s vládnutím. Postavila jsem se před dva schody, které vedly k našim trůnům a otočila jsem se k nim zády. Dívala jsem se tak na pět rádců a na čtyři strážné stojící u dveří přede mnou. Já přišla bočními dveřmi, které teď byly po mé levici.
,,Proč jsme zde byli očekáváni?" zeptala jsem se.
,,Král nepřijde výsosti?" optal se jeden z rádců a já po něm hodila naštvaný pohled.
,,Já vám snad nestačím?" zeptala jsem se a on se hluboce uklonil.
,,To bych se v životě neopovážil říct a ani na to byť jen pomyslet výsosti," pravil a znovu se narovnal.
,,V tom případě mi odpovězte na otázku. Král přijde za chvíli," odpověděla jsem mu, on se na mě jen podíval a pokynul rukou ke strážným stojícím u dveří.
Ti otevřeli dveře, jeden z nich vyšel ven, za chvíli se vrátil a za ním šli dva strážní, kteří nesli velikou hliněnou nádobu s látkou přes její hrdlo, která byla obvázaná provázkem. Postavili ji asi tři metry ode mne a ustoupili trochu stranou.
,,Copak to je?" zeptala jsem se nechápavě.
,,Dar od krále Ludvíka z Uher," řekl a já se na něj překvapeně podívala. Měli jsme s králem Ludvíkem v poslední době poněkud napjaté spory, takže mě jeho dar mile překvapil.
Zrovna se otevřeli dveře po mé levici a do místnosti vešel Chris s Jamesem. Když viděli tu nádobu, byli stejně překvapení jako já.
,,Co to je?" zeptal se Chris a očima zkoumal onu nádobu.
,,Přišel nám dárek od krále Ludvíka," pravila jsem a pousmála se.
,,Otevřete to," řekla jsem a pokynula rukou strážnému stojícímu kousek od nádoby.
Ten přikročil k nádobě, rozvázal provázek a sundal látku. Trochu se k nádobě ohnul a prohlížel si její obsah.
,,Vypadá to jako med," pravil a strčil dva prsty do nádoby.
,,Je to med," řekl, když prsty zvedl nad nádobu a všichni přítomni mohli vidět, že to skutečně byl med. Poté si otřel prsty o hrdlo nádoby a pořád se do ní díval.
,,Zřejmě je něco uvnitř," pravil a ještě víc se naklonil k nádobě.
Podívala jsem se na Christiana, který se na mne také podíval a pak jsem svůj zrak zase upřela na strážného stojícího u nádoby.
Strážný si vyhrnul rukáv, strčil ruku do nádoby a pomalu ji vytahoval.
V místnosti bylo takové hrobové ticho, všichni čekali, co se bude dít.
Nakonec strážný vytáhl něco, co připomínalo lidskou hlavu. Vytřeštila jsem zděšením oči.
Nepřipomínalo to lidskou hlavu, byla to lidská hlava a byla Josephova.
V tu chvíli se mi zvedl žaludek, takže jsem si okamžitě přikryla ústa rukou a otočila se zády k té hrůze. Naštěstí jsem se zatím nepozvracela, ale musela jsem z té místnosti ihned pryč, protože co není, může být.
Vyrazila jsem svižným krokem ke dveřím aniž bych se ohlédla a stále si držela ruku na ústech. Prošla jsem kolem šokovaného Chrise, který když si všiml mé reakce, věnoval mi velmi ustaraný a znepokojený pohled.
Rozrazila jsem dveře a šla pryč. Přesněji řečeno, když jsem vyšla ze dveří jednacího sálu, rozběhla jsem se chodbou do mého pokoje.
Jakmile jsem tam dorazila, otevřela jsem dveře tak prudce, že se Diana s Emilií, které byly uvnitř, pěkně lekly.
Uviděla jsem na stolku kousek ode dveří misku, a tak jsem jí popadla a vyzvrazela svou snídani. Diana mi okamžitě běžela podržet vlasy a Emilie šla pro nádobu se studenou vodou.
Vypláchla jsem si ústa pohárem vody, pak jsem do nádoby se studenou vodou namočila ruce a dvakrát si opláchla obličej. Emilie držela ještě malý bílý ručník, který jsem v misce namočila, vyždímala ho, poskládala a studený si ho přiložila na krk.
Matka to tak vždy dělala, když nám bylo zle a pomáhalo to. Šla jsem se posadit na postel, natáhla si nohy a opřela se o pelest postele. Trochu jsem zaklonila hlavu, opřela si ji taktéž o pelest postele, stále si držela mokrý ručník u krku a zavřela oči.
,,Co se stalo výsosti?" optala se Diana.
,,Ani se neptej," odvětila jsem znechuceně a zhluboka se nadechla. Cítila jsem totiž svůj zrychlený dech, a jak mi rychle tlouklo srdce.
Seděla jsem tak hodnou chvíli, mezitím mi Diana asi dvakrát znovu namočila ručník a já si ho opět přiložila ke krku.
Zabralo to. Po chvíli mi bylo opravdu daleko lépe.
Najednou se otevřely dveře, což mě donutilo otevřít oči a uviděla jsem Chrise, který právě vešel do místnosti. Rozhlédl se po místnosti a když mě uviděl, se znepokojeným výrazem ve tváři se ke mně rychle vydal.
Narovnala jsem se, ale stále jsem byla opřená, podala jsem ručník Dianě, která stála u mě a ona ho odnesla pryč. V tu chvíli si Chris sedl ke mně na postel a chytl mou ruku.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se a prohlížel si mě s obavami v očích.
,,Teď už ano," odpověděla jsem mu.
,,Tohle jsem nečekal. Kdybych to věděl, nenechal bych tě se na to dívat," pravil a sklopil pohled.
,,Já vím," řekla jsem a pohladila hřbet jeho ruky.
,,Musíme Ludvíkovi ukázat, že si to nenecháme líbit," řekl rozhořčeně Christian, když na mě opět pohlédl.
,,Král Ludvík tohle přehnal a jen tak mu to neprojde. Takhle to za žádnou cenu nenechám," řekla jsem a zamračila se.
Po chvilce jsem ještě dodala: ,,Ještě nevím sice jak, ale zaplatí za to. To mi věř..."