Královská povinnost - STARÁ VERZE

Rozsudek smrti

Probudila jsem se a posadila se. Začala jsem zrychleně dýchat a rozhlédla se kolem sebe. Chris seděl vedle mě a když jsem se na něj podívala, vtáhl mě do objetí.
"Měla si jenom zlý sen." utěšoval mě. Odtáhl se a pohladil mě po tváři. Vylezla jsem z postele, nazula si bačkory a vylezla z postele. Otevřela jsem dveře, vyšla z pokoje a pohlédla na stráže, kteří tam stáli. Uklonili se mi a já šla dál chodbou až do pokoje Emily. U jejího pokoje stálo také několik strážných, kteří se mi uklonili když jsem zastavila přede dveřmi. Dva z nich mi otevřeli dveře a já vešla do pokoje. U postýlky stála Helen a snažila se utišit plačící Emily. Na tváři se mi rozlil úsměv, protože se mi to opravdu jenom zdálo.
Zrychlila jsem svůj krok a zastavila u Helen. Opatrně jsem si od ní převzala Emily a utřela si pár slz, které mi štěstím tekly po tváři. Byl to jen sen, jen jedna velká noční můra. Bylo to, ale tak hrozně skutečné, až mám strach, že se probudím do úplně jiné skutečnosti.
"Ššš, neplač broučku." zašeptala jsem a pohladila Emily po vláskách.
Uslyšela jsem kroky a tak jsem se podívala ke dveřím. Chris se podíval na Helen a kývl hlavou ke dveřím. Helen šla pryč a Chris šel k nám. Vzal si ode mě Emily a začal ji trošičku houpat v náruči.
"Co se ti zdálo?" zeptal se a odtrhl svůj pohled od malého uzlíčku v jeho náruči.
"Zdálo..." začala jsem a nadchla se.
"Zdálo se mi o tom jak tvá matka zabila Emily." pravila jsem a podívala se na Emily. Poté jsem se podívala znovu na Chrise a povzdechla si.
"Mám strach, že se teď probudím a Emily bude opravdu mrtvá. Mám strach, že tohle se mi jenom zdá a skutečnost je jiná Chrisi." řekla jsem a Chris zakroutil hlavou.
"Naše dcera je živá a zdravá. Neměj strach, nikdo jí neublíží. To nedovolím, za žádnou cenu." pravil, přitáhl mě do objetí a políbil mě do vlasů. Po chvilce jsem se odtáhla a pohlédla na Emily.
"V tom případě je mi líto Chrisi, ale budeme se tvé matky muset zbavit, jinak nebudu mít klidný spánek." pravila jsem a pohlédla na Chrise.
"Hned ráno se jí zbavím, neměj strach." řekl a já si od něj vzala Emily.
"Pojď jdeme k nám do pokoje." pravil po chvilce Chris a já přikývla.
"Stráže!" zavolal Chris a dva strážní vešli do pokoje.
"Odneste tu postýlku k nám do pokoje." řekl Chris.
"Jak přikazujete." řekli nastejno strážní a přešli k postýlce. Potom ji odnesli do našeho pokoje a my šli za nimi. Když se dveře našeho pokoje za námi zavřeli, unaveně jsem si sedla na postel. Chris si ode mě vzal už spící Emily a uložil ji do postýlky. Chris si potom sedl za stůl, vzal čistý list papíru a něco na něj napsal. Nakonec vzal červený vosk, který nad plápolajícím svícnem nechal zahřát a pak ho párkrát otřel o papír na tom samém místě. Otevřel malou dřevěnou krabičku, vyndal z ní prsten se znakem, který si nasadil na malíček a následně ho otiskl do vosku. Zvedl papír a párkrát na něj foukl, aby inkoust a vosk pořádně zaschl. Potom odložil papír, já se zvedla z postele a šla k němu. Zastavila jsem u něj a vzala papír ze stolu.
"Až se matky zbavím, tak budu moct zapomenout na minulost. Už mě s minulostí nebude nic a nikdo spojovat. Budu moct začít od znova, sice ne tak úplně jak bych chtěl, ale zbavím se těch nejhorších vzpomínek." pravil Chris dříve než jsem začala číst to, co je na papíře napsáno. Odtrhla jsem pohled od papíru a podívala se na Chrise, který si povzdechl. Pak se opřel o opěradlo, stáhl si mě na klín, zavřel oči a hladil mě po zádech. Políbila jsem ho na čelo a vrátila svůj pohled onu papíru jež jsem držela v rukou.
"...nařizuji popravu mojí matky, bývalé královny Eleny, která se provinila následovně : pokusila se zabít moji dceru princeznu Emily, ohrozila na životě mou manželku, královnu Katherine a měla s ní neustále konflikty zakončené vyhrožováním ze strany mé matky. Způsob smrti je následovný : uškrcení silným provazem. Rozkaz je nutno uskutečnit okamžitě, nejlépe ještě dnes v noci. Podepsán..." přečetla jsem nahlas kus z papíru a pohlédla na Chrise, který otevřel své modré oči.
"Bude to tak nejlepší Kate. Nezatěžuj se tím už." pravil a pohladil mě po hřbetu ruky.
"Stráže!" zavolal Chris a pohlédl ke dveřím. Do pokoje vstoupil jeden strážný a zase se uklonil.
"Zavolej mi Jamese." řekl Chris, strážný přikývl, uklonil se a odešel. Za chviličku přišel James, oblečený jakoby vůbec nešel spát.
"Promiň, že jsem tě vzbudil, ale je to důležité." pravil Chris a James přikývl.
"O co jde?" zeptal se James.
Chris vzal do ruky papír s rozsudkem smrti pro Elenu a natáhl ruku k němu. James se zkoumavě podíval na svitek a rozešel se k němu. Převzal si ho od Chrise a chytil za provázek jímž byl papír svázán.
"Můžu se podívat?" zeptal se James, Chris přikývl a promnul si spánek.
Když si papír přečetl opět ho svázal a podíval se na Chrise.
"Po někom to pošli k popravčím, ať se zítra probudíme do lepšího dne." pravil Chris a James přikývl. Potom odešel a my jsme si šli vlézt do postele. Po delší době se mi podařilo usnout.
Když jsem se probudila, bylo už ráno a Chris už vedle mě neležel. Avšak v pokoji se mnou byla Rose s Helen. Helen zrovna roztahovala rudá nebesa naší postele. Posadila jsem se a nazula si bačkory. Potom jsem si s pomocí Rose oblékla vínové šaty s krajkovými rukávy a holými rameny.
Nazula jsem si baleríny stejné barvy, rozčesala si vlasy a nasadila si perlovou čelenku spolu s perlovými náušnicemi a perlovým náhrdelníkem. Helen potom vzala do náruče Emily a šly jsme na snídani. V jídelním sálu jsem se posadila na své místo. Chris s Jamesem už seděli u stolu a o něčem se bavili. Po celou dobu snídaně Elena nepřišla z čehož jsem usoudila, že rozkaz, který byl v noci napsán se v noci i uskutečnil. Oddychla jsem si, protože jsme se zbavili dalšího velkého problému...