Královská povinnost - STARÁ VERZE

Znovu od začátku

"Christiane," oslovila jsem ho a pootočila k němu hlavu.
,,Ano Katie?"
,,Neděje se něco o čem bych měla vědět? Přijdeš mi docela ustaraný."
,,Ne Kate, všechno je v pořádku," pravil zcela klidně Chris a pousmál se.
,,Dobře tedy. Jestli tady nic nepotřebuješ teď, tak můžeme jít na večeři."
,,Tak jdeme," řekl, zvedli jsme se a společně šli do jídelního sálu.
Když jsme do něj vešli, uviděli jsme Henryho, Jamese, Elen a malého Joshe.
Posadili jsme se na své místo a Chris přítomným pokynul rukou, že mohou začít jíst.
Za chvilku dorazila i Rose a posadila se po mé pravici.
Po večeři jsme šli každý do svého pokoje.
***
Několik následujících týdnů bylo příjemných ohledně poznávání mého nového bratra a jeho rodiny, která je teď i mou rodinou. Pořád jsem si tedy úplně na tuto skutečnost nezvykla, ale přijdou mi jako milí a upřímní lidé.
Také jsme se přestěhovali do jiného zámku, který je teď řekněme srdcem celé země. Protože je zámek na rozlehlém kopci, tak máme krásný výhled na celé město a je vidět až do přístavu na lodě a pobřeží. Opravdu se mi tu moc líbí. Je to jako začít od začátku.
Co se týče Christiana, tak nemám ponětí, co se to děje. Přijde mi, že se chová velice podivně a já nevím proč. Přijde mi i unavený, jako kdyby se něčím trápil. Opravdu nevím, nedokážu to na něm rozpoznat.
Zahnala jsem své myšlenky a podívala se do zrcadla. Jako obvykle jsem zamyšleně hleděla na svůj odraz v zrcadle.
Uhlově černé vlnité vlasy mi sahaly až po pas. Vrchní prameny jsem měla vzadu nedbale sepnuté sponkou do tvaru motýlích křídel, které byly posety malými bílými kamínky.
Párkrát jsem zamrkala a znovu se prohlížela svýma smaragdově zelenýma očima, které vynikaly v delších černých řasách a světlounké pleti.
Co se teď na sebe dívám, vypadám daleko lépe. Po otcově smrti jsem si připadala o dost starší, unavenější a ustaranější. Popravdě řečeno, opravdu jsem se tak cítila. Ale dnes mi přijde, že je to už daleko lepší. Nicméně mé psychické rozpoložení se konečně po dlouhé době zlepšilo, k čemuž trochu napomohlo i naše usmíření s Christianem. Fyzicky jsem se, ale pořád cítila unavená, a proto jsem navrhla dnešní oběd v zahradách, abychom si všichni trochu odpočinuli.
Měla jsem na sobě lehké tmavě zelené šaty, které měly spadlá ramínka s lehoučkými rukávky a na suknici byly přišité perly. Sama sukně nebyla nijak obrovská ani těžká. Šaty, které jsem měla v šatníku byly všechny krásné a polovina z nich byly takzvaně takové lehčí šaty.
Když jsem v sedmnácti letech jezdila s matkou po bálech všimla jsem si, že všechny ženy přítomné na bále měly veliké korzetové šaty. Nenávidím korzety, a proto mám v šatníku lehké šaty, které korzet nepotřebují. Stejně tak veliké honosné suknice s krinolínou nejsou mými oblíbenými, avšak když to vyžaduje královský protokol, tak si je musím obléknout. Ve většině případů to obcházím, ale zatím si na to moc lidí nestěžovalo.
A právě tyto pohodlnější šaty bez korzetu a veliké suknice jsem si navrhla sama, protože jsem si chtěla alespoň v jednom ohledu ulehčit život. Načrtla jsem, jak by měly vypadat a spolu se švadlenou jsme je ušily. Má matka s tím měla velký problém, nicméně otci se líbilo, že se snažím být jedinečná a zároveň věděl že jsem hrozně tvrdohlavá a nenechám si to vymluvit.
"Kate, můžeme jít?" ozval se hlas za mnou a já v odrazu zrcadla uviděla Rose. Vypadala velice spokojeně, zřejmě se jí zalíbil nápad poobědvat v zahradách.
"Jistě," pravila jsem po chvilce a vlídně se na ni usmála.
Přede dveřmi stála Diana, která držela v náruči Emily a Helen zase Michaela. Převzala jsem si Emily od Diany a všichni jsme se i se strážnými vydali do zahrad.
Šli jsme po dlážděné cestě z bílého mramoru, která vedla až k dřevěnému altánu obrostlému květinami. K tomu naše kroky, ale nesměřovaly.
Asi uprostřed této cesty jsme stočily své kroky doprava na trávu, která tvořila cestičku mezi květinovými lány. Rozkvetlé květiny hrály všemi možnými barvami a jejich krásná vůně byla skoro až neuvěřitelná.
Na chvíli jsem si připadala jako v rajské zahradě.
Konec naší cesty se završil před postaveným látkovým altánem z rudé barvy, kde pod ním bylo pár pohodlných malých taburetů též v rudé barvě se zlatým vyšíváním, dvě větší lavice potažené fialovým sametem a pár dalších větších barevných polštářů se zlatými třásněmi po okrajích.
Takových polštářů bylo momentálně v této části zahrady asi padesát, protože na většině z nich seděla děvčata z komnaty konkubín.
Říkala jsem si, že je venku opravdu hezky a tak proč bych je nemohla také pozvat. Řekla jsem jim ať vezmou i nějaké hudební nástroje a společně si zahrajeme.
"Emilie, zajdi do mé komnaty pro housle. Zapomněla jsem si je vzít, jsou na poličce," pravila jsem, když jsem si při myšlence na děvčata uvědomila, že nemám housle.
"Jistě výsosti," odpověděla hned Emilie.
"Opatrně s nimi ano?" řekla jsem.
"Rozumím výsosti. Přejete si ještě něco?" odvětila.
"Ne to je vše, děkuji."
Pár děvčat už hrálo na nástroje a pár jich tancovalo, jiné seděly, povídaly si a smály se.
"Pozor! Její Královská výsost, královna Katherine Samantha Marsei-de-Montie z Arden!" zahlásil jeden z mých strážných než jsem ho stačila zarazit.
Hudba přestala hrát, dívky se podívaly mým směrem a seřadily se do řady podél cestičky na obou jejich stranách, která se tady utvořila po rozložení polštářů na zemi.
Jediná z dívek, která se do řady nezařadila byla Chloe a zatvrzele seděla na svém místě vedle altánu.
Dokonce i můj bratr spolu se svou rodinou vstali, aby mě přivítali. Christian seděl na jedné z lavic, protože on mě nemusí zdravit. Vlastně nikdo by nemusel, ale všichni to dělají už ze zvyku.
Usmála jsem se na dívky a když jsem procházela mezi nimi, tak jsem jim rukou pokynula, že mohou pokračovat v dosavadní činnosti.
Když jsem se přiblížila až k altánu Chloe odvrátila zrak.
"Chloe," řekl najednou Chris svým klidným hlasem a ona se na něj podívala.
"Ano výsosti?" optala se Chloe.
"Nevšimla sis, že přišla tvá královna? Ukloň se," řekl jí Chris a zabodl se do ní svým pohledem.
"Christiane, to není potřeba. Je mi to jedno," řekla jsem hned a podívala se na něj.
"Já na tom trvám Chloe, takže prosím," řekl a rukou jí naznačil ať se zvedne.
Chloe se opravdu nakonec neochotně zvedla a uklonila se mi s největším možným úšklebkem, který jen šel.
I když to opravdu nebylo nutné, tak jsem se s jistým zadostiučiněním šla posadit vedle Christiana.
On si ode mne převzal Emily a chvíli si s ní hrál, zatímco Chloe nás pozorovala s naštvaným výrazem v její tváři.
"Rose, Jamesi, copak tady budete stát? Posaďte se," řekla jsem jim vlídně a pokynula rukou k polštářům, které byly okolo dvou menších skládacích stolků.
Přišlo mi to blbé sedět na lavici zatímco oni sedí na polštářích, takže jsem se zvedla a posadila se na jeden ze dvou polštářů těsně před námi. Rose s Jamesem se po tomto mém gestu posadili vedle sebe po mé levici. Chris mě následoval a posadil se na polštář vedle mě a po jeho pravici zase seděl Henry s Elen.
Chris si povídal o něčem s Henrym, Rose s Elen a James se připojoval k oběma debatám. U toho jsme každý jedli nějaké jídlo, které bylo na stolcích, od ovoce až po pokrmy s masem a rýží.
Já jsem ani neměla na nic chuť, snědla jsem pár kuliček hroznového vína když přišla Emilie a přinesla mi mé housle.
Vstala jsem, převzala si je od ní a šla za skupinou děvčat, která hrála na nástroje.
Nikdo z přítomných u mého stolu si ani nevšiml mé nepřítomnosti, protože byli uprostřed hovorů. Jsem ráda, že se baví.
"Takže si můžeme zahrát?" zeptala jsem se, když jsem došla k nim.
"Jistě výsosti, bude nám potěšením," řekla ihned hnědovláska, kterou jsem si celkem oblíbila díky naší společné..., řekněme společnému problému jménem Chloe.
"Jak pak se jmenuješ vůbec?" zeptala jsem se jí a ona se usmála.
"Věřte nebo ne, ale jmenuji se Katherine," řekla a stále se usmívala jako sluníčko.
Úsměv jsem jí oplatila a až dozněly poslední tóny skladby, tak jsem začala hrát na housle. Dívky se ke mně spolu se svými nástroji přidaly a znovu se vytvořila krásná melodie.
A až dozněla i naše rajská hudba, ozval se potlesk.
Všimla jsem si Christianova trochu překvapeného výrazu v jeho tváři. Následně vstal a šel naším směrem.
Zastavil u nás a usmíval se.
"Opravdu moc hezké," pochválil nás a dívky se mu lehce uklonily.
"Neřekla si mi, že jste tak sehrané," zašeptal mi u ucha a já se musela usmát.
"Projdeme se?" zeptal se Chris najednou a nabídl mi rámě. Usmála jsem se a jeho rámě přijala.
"Na chvíli se o ně postarej. Poté si znovu zahrajeme," řekla jsem a podala housle Kate.
"Jistě výsosti, budu je opatrovat a nemusíte spěchat," řekla s úsměvem a konec věty zašeptala, přesto jsme ji oba slyšeli až moc dobře.
A tak jsme se s Christianem začali procházet po celé zahradě až jsme došli k zámecké bráně, u které stála jakási žena s malým dítětem a mluvila se strážnými.
Když nás uviděla, ukázala naším směrem a spolu s jedním strážným šli k nám.
Vůbec jsem ji neznala. Za ní šel malý chlapec, který se jí držel za ruku, zřejmě to byla jeho matka, a mohlo mu být tak šest nebo sedm let.
Podívala jsem se na Chrise a ten měl přivřené oči a soustředil se na ženu jdoucí k nám.
Znovu jsem obrátila pohled jejím směrem a prohlédla si ji. Mohla to být žena z nějaké vesnice a nebo z města.
A pak zastavili i nás.
"Claris?!" zeptal se Chris zcela šokován jejím příchodem a já k němu zvedla zrak.
Opravdu šokovaně vypadal. Já pomalu pustila jeho rámě a znovu se podívala na tu ženu.
"Christiane," pravila klidně a mě nevěnovala vůbec žádnou pozornost a hleděla na Christiana.
"Claris? Jaká Claris?" takové myšlenky mi neustále teď kolovaly v hlavě až jsem si to uvědomila.
"No ano, Claris. Danielova žena Claris," docvaklo mi.
"Tohle je tvůj syn," řekla po chvíli ticha. Najednou se mi to začalo neustále ozývat v hlavě jako naléhavé údery zvonu, že někdo žádá o pomoc. Právě v tuto chvíli jsem to byla já, kdo potřeboval pomoc. Potřebovala jsem se probudit z tohoto špatného snu.
"Cože?!" dostala jsem ze sebe, ale pak už mě pohltila hustá černočerná tma...