Královská povinnost - STARÁ VERZE

Minulost se vrací

Seděla jsem na lavičce a plakala.
Uslyšela jsem za sebou kroky, tak jsem si hřbetem ruky, rychle utřela slzy a vstala. Otočila jsem se a uviděla Chrise. Díval se na mě tak zvláštně, až jsem se vážně začala obávat, že slyšel můj rozhovor s Lucasem.
"Chtěl jsem ti jen říct, že..." začal, ale já ho přerušila.
"Co mi chcete zase vyčítat? Nicolasovi jsem dovolila ať si přivede hosta a pokud vím, je to z poloviny i můj zámek, takže mi je úplně jedno, co si o tom myslíte vy." řekla jsem na jeden nádech.
"Ne já..." zase začal, ale já ho znovu nenechala domluvit.
"Ne, nezajímá mě to, co mi chcete říct. Pokud mi zase chcete vyčítat, že jsem vás podvedla, tak nečekejte moji omluvu. Nebudu se vám za nic omlouvat, nebudu se vám zpovídat, nebudu se kvůli vám trápit, protože já mám svědomí čisté. Za tu hanbu, kterou jsem v tom hradu utrpěla, nemohu já, ale váš bratr. Jděte za ním ať se vám zpovídá on.
Já vám stokrát můžu říci, že jsem vás nepodvedla dobrovolně, ale on také bude tvrdit něco jiného. Je to tvrzení proti tvrzení, záleží na tom čemu uvěříte. Ale soudě podle vašeho nesmyslného chování jste si už vybral čemu věříte, v tom případě už s vámi nechci mít nic společného. Je mi líto veličenstvo." dokončila jsem svůj proslov a v očích cítila štiplavé slzy. Prošla jsem kolem Chrise do hradu a zamířila do svého pokoje.
Tam jsem si vyčerpaně sedla na postel a znovu se mi spustily slzy.
Do pokoje vešla Rose s Emily v náruči a Emily pak uložila do postýlky. Zavřela za sebou dveře a s obavami na mě pohlédla, pak se posadila vedle mě na postel.
"Copak se děje Kate?" zeptala se.
"Už nevím co mám dělat Rose. Problémy se na mě valí ze všech stran a já si nejsem jistá tím, jestli se s nimi dokážu vyrovnat. Moje přítomnost je strašně komplikovaná, moje minulost se začíná vracet a lepší budoucnost je v nedohlednu."
"Tu přítomnost chápu, teď to s Chrisem trochu nezvládáte, ale minulost se vrací? To zní jako kdyby si v ní udělala něco strašného. Vždyť tvá minulost určitě musí být čistá jako polní lilie." pravila.
"Lucas..." řekla jsem a vzlykla.
"Co s tím má společného?" zeptala se nechápavě.
"On..je..má minulost." pověděla jsem přes vzlyky.
"Vždyť to vypadá jako kdyby jste se neznali." pravila zamyšleně Rose.
"Ano, já chci dělat, že se neznáme. Přistoupil na to, ale znám ho, nenechá mě být.
Když mi bylo šestnáct let, potkala jsem ho. Zamilovali jsme se do sebe a až by nastala vhodná doba, chtěl otce požádat o mou ruku. K tomu jsme, ale nedospěli, protože jsem zjistila jaký je.
S ním jsem se i poprvé vyspala, bylo to tedy víckrát než jednou. Já si myslela, že mě miluje, ale jeden večer jsem šla za ním. Řekli mi, že je nemocný a že je to nakažlivé. Bylo mi to jedno, chtěla jsem ho vidět, tak jsem šla do jeho pokoje. Nemocný vůbec nebyl, protože si to tam užíval s mojí služebnou. Claris byla má služebná a zároveň nejlepší přítelkyně. Měla jsem ji moc ráda, říkala jsem jí o Lucasovi všechno. O to víc mě to bolelo, protože ona věděla jak moc ho miluju. Claris jsem vyhodila ze zámku a Lucas se mi mockrát omlouval. Možná, že kdyby to byla nějaká jiná, tak bych mu to odpustila. Jenže to byla zrovna má nejlepší kamarádka a to jsem nemohla překousnout. Lucas pak někam zmizel a já ho od té doby neviděla. Slyšela jsem, že zemřel při nějakém přepadení." dovyprávěla jsem, setřela slzy, které mi během vyprávění tekly a pohlédla na Rose. Měla pootevřená ústa a šokovaně na mě hleděla.
"Každý má nějakou minulost. Ať už dobrou či špatnou je to jedno. Nedá se to vrátit. Nepouštěj si minulost do přítomnosti."
"On mi řekl, že mě pořád miluje." pravila jsem.
"A ty to máš stejně?" zeptala se.
"Já nevím Rose." přiznala jsem.
"Miluješ Chrise nebo Lucase?" zeptala se mě přímo.
"Já nevím, jsem zmatená. Možná, že jsem Lucase nepřestala milovat a  Chris mi rozhodně není jedno, miluju ho." pravila jsem.
"Takže máš pocit, že je miluješ oba?" zeptala se.
"Asi." zašeptala jsem a po tváři mi zase tekly slzy.
"Kdyby si Lucase opravdu milovala, zamilovala by ses do Chrise? " pravila a konejšivě mě pohladila po rameni.
"Rose, vezmi si prosím Emily k vám do pokoje. Já bych potřebovala být chvilku sama." pravila jsem a ona přikývla. Vzala si do náruče Emily, a pak zavolala strážného u mého pokoje a ten odnesl prázdnou kolébku. Rose se na mě lehce usmála, a pak odešla.
Šla jsem se vykoupat, umyla jsem se a umyla si vlasy. Potom jsem si oblékla spodní prádlo a krátkou noční košili, přes kterou jsem si oblékla lehký župan. Posadila jsem se na postel, když v tom jsem uslyšela zaklepání. Šla jsem ke dveřím a otevřela je. Uviděla jsem Lucase a dveře chtěla hned zavřít, ale on mě nenechal je zavřít. Snažila jsem se dveře zavřít, ale on je silou otevřel a vstoupil do pokoje. Potom zavřel a podíval se na mě. Prohlédl si mě od hlavy až k patě a uchechtl se.
"Pořád stejně krásná." pravil a přistoupil blíž. Začala jsem ustupovat, až jsem narazila na stůl. Jednou rukou mě chytil kolem pasu a druhou mě vysadil na stůl. Já trošku zvedla hlavu, abych mu viděla do očí. Naklonil se ke mě a chtěl mě políbit.
"Nedělej to, budeš toho pak litovat." řekla jsem tiše, ale na to se jen tiše zasmál.
"Budu litovat, když to neudělám." zašeptal mi u ucha a odhrnul mi vlasy z krku. Pak mě na něj párkrát políbil. Nechala jsem ho a přemýšlela jestli vím, co dělám.
Políbil mě na rty a já mu ruce obmotala kolem krku. Obmotala jsem mu i nohy kolem pasu, on mě pevně chytil a odnesl do postele. Položil mě na postel a chtěl mě znovu políbit, jenže...