Královská povinnost - STARÁ VERZE

Nečekaný host

Katherine
Probudila jsem se docela brzy, ale nejspíš pozdě pro Katarínu a Daniela. Katarína vařila a Daniel šel ven na zahradu za dům, na kterou není z města vidět. Mají tam zvířata, je to takový menší statek. Chtěla jsem Kataríně s něčím pomoct, ale ona mi řekla, že mám odpočívat. Nakonec jsem ji přemluvila a začala jí pomáhat. Sem, tam jsem pomáhala i Danielovi, ale ke zvířatům mě nepustil, protože nejsou zvyklá na cizí lidi.
Když byl čas na oběd, najedli jsme se a pak se znovu pustili do práce. Nijak mi to nevadilo. Nemohla jsem jen sedět a nic nedělat, protože bych začala přemýšlet o věcech, které mě trápí.
Zametala jsem podlahu v kuchyni, a pak ještě ve vedlejší místnosti. Byla to prostorná místnost se čtyřmi křesly, malým stolem, krbem a jedním oknem. Okno bylo zatažené, takže jediné světlo šlo z krbu. Je podzim takže je docela chladno. Dveře do kuchyně byly otevřené. Na stolku ležely nůžky a složený šátek. Chtěla jsem to odnést Kataríně, ale zastavila jsem v půli cesty ke stolku, protože jsem uslyšela jeden povědomý hlas. Nepatřil Kataríně, ale někomu jinému. Někomu koho jsem nemohla vystát a Chris také. Otočila jsem se za tím hlasem a pohlédla ke dveřím. Rychle jsem je zavřela a chvilku poslouchala. Podívala jsem se do klíčové dírky a uviděla Chrisovu matku. Začala jsem chodit sem a tam. Přemýšlela jsem co budu dělat, když mě Katarína zavolá nebo když přijdou sem. Zastavila jsem u dveří a čelem k nim. Otočila jsem se ke stolku. Nejdřív jsem šla ke krbu, nabrala trochu popela a rozetřela si ho po obličeji. Pak jsem šla ke stolu a pohledem zastavila u nůžek. Mé vlnité k zadku dlouhé vlasy jsem měla rozpuštěné. Vzala jsem nůžky a vlasy si ustřihla až k ramenům. Na hlavu jsem si dala ještě šátek. Na zdi u dveří bylo zrcadlo. Podívala jsem se do něj a trochu se lekla mého odrazu. Nebylo poznat, že jsem to já. Dlouho jsem se do zrcadla nepodívala a teď se ani nepoznávám. Tmavé kruhy pod očima, pohublý obličej a žádný úsměv na tváři. To ze mě udělal Sebastian. Kdybych nebyla těhotná, tak jsem mnohem hubenější než předtím. Celkem jsem vypadala nezdravě, ani jsem se zdravá necítila. Myslím, že i chvílemi, když jsem byla zavřená v tom pokoji, jsem začínala bláznit.
Zatřepala jsem hlavou a vyhnala hnusné myšlenky.
"Viktorie." křikla na mě Katarína z kuchyně. Kdyby někdo přišel tak se jmenuji jinak, vymyslela to Katarína.
"Už jdu." řekla jsem pisklavým hlasem. Nadechla jsem se a šla do kuchyně. Hlavu jsem sklonila a tím mi vlasy spadly trochu do obličeje. Obsloužila jsem je a pak šla za Danielem ven. Když jsme pak přišli z venku Chrisova matka tam už nebyla. Oddychla jsem si a posadila se na židli. Z vedlejšího pokoje přišla Katarína a sedla si na židli.
"Je to má přítelkyně, takže myslím, že by tě neprozradila, ale přesto jsem ji to neřekla." řekla a sedla si ke mě.
Stáhla jsem si šátek z vlasů a trochu otřela obličej.
"Proč si se ostříhala?" zeptala se překvapeně Katarína.
"Nechtěla jsem, aby mě poznala." řekla jsem a Daniel se také posadil.
"Poznala? Vždyť tě nezná." řekl.
"Zná." pravila jsem tiše.
"Odkud?" zeptal se Daniel.
"Proto jsem si půjčila ten šátek, ostříhala vlasy a umazala si obličej. Kdybyste věděli, že i ona může za to, že Emily zemřela, pustili byste ji sem?" pravila jsem.
Katarína se na mě vyjeveně podívala.
"Ona je matka Sebastiana." pravila jsem a Daniel pootevřel překvapením ústa.
"Co to povídáš?" zeptala se nevěřícně Katarína.
"Je to moje tchýně." řekla jsem.
"Tak to jsi se jí mohla ukázat ne?" zeptala se Katarína.
"Ne, ona mě nenávidí a mého muže také. Ať Sebastian udělá cokoli, ona ho vždy brání a můj manžel je vždy ten špatný." řekla jsem.
"Začínám se v tom ztrácet." pravil Daniel.
"Máte nějaký papír a tužku?" zeptala jsem se. Daniel vstal a přinesl mi tužku a papír. Pak se znovu posadil.
"Děkuji." řekla jsem a začala psát.
Napsala jsem tam všechno co bylo důležité a týkalo se to mě, Chrise, Sebastiana a jejich matky. Na závěr jsem napsala, že jsem královna a kdo je vlastně můj manžel. Papír byl celý popsaný. Složila jsem ho a po stole ho posunula ke Kataríně a Danielovi, kteří seděli naproti mě.
"Otevřete to, kdyby mě tu našel Sebastian, dřív než stačím odejít sama." pravila jsem.
"Dobře." řekli nastejno.
"Děkuji." pravila jsem a šla si lehnout. Usnula jsem za chvilinku.