Vyznání

691 25 1
                                    

"Problém je v tom, že tě právě nemůžu nechat být. Já chci totiž tebe!" zašeptal.
"Bereš mě jen jako hračku." řekla jsem tiše.
"Před tím než jsme se vzali, myslel jsem si to a ano, chtěl jsem tě tak brát. I jsem se tak k tobě chvílemi choval, ale..." zašeptal a odmlčel se.
"Ale?" zeptala jsem se.
"Ale teď vím, že jsem se choval jako blbec, namyšlený a rozmazlený idiot, nebo všechno to, co jsi si o mě myslela. Za těch pár dní jsem tě víc poznal a jsi prostě úžasná, ale já si tě nezasloužím. I přes to, že si tě nezasloužím, dej mi šanci a neuktíkej přede mnou, prosím." zašeptal.
"Nech mě jít, jdi za jinou." zašeptala jsem a po tváři mi zase sklouzlo pár slz.
"Ne nemůžu tě nechat jít. Nechci bez tebe žít, pochop to konečně." řekl.
"Fakt?" zeptala jsem se a trochu se pousmála.
"Fakt." usmál se a naklonil se ke mě, ale pak se zastavil.
"Pojď sem." zašeptala jsem, přitáhla ho blíž a pak jsem ho políbila.

Když jsem se pak odtáhla, Chris mě vzal do náruče a šel zpátky do zámku. Došel před svůj pokoj a tam mě opatrně postavil na zem. Otevřel dveře a nechal mě vejít. Opřela jsem se o jeho stůl a on zavřel dveře. Uslyšela jsem cvaknutí zámku a podívala se na něj. On se jen usmál a šel ke mě. Chytil mě pod zadkem a vysadil na stůl. Já mu obmotala ruce kolem krku. Políbila jsem ho a on si mě vzal do náruče. Odnesl mě do postele a potom jsme spolu strávili krásnou noc...
Když jsem se vzbudila, svítalo. Oblečená v županu jsem šla do koupelny. Cestou jsem procházela kolem zrcadla. Zastavila jsem se a pohlédla na svůj odraz. Lehce jsem se usmívala. Na svém pase jsem ucítila ruce. V odrazu jsem viděla rozcuchaného, usmívajícího se Chrise. Měl na sobě jen kalhoty od pyžama.
"Víš co jsem zjistil?" zeptal se a já zakroutila hlavou.
"Že tě miluju." zašeptal a já se musela usmát. Políbil mě do vlasů a šel do koupelny. Šla jsem za ním. Společně jsme se vykoupali, oblékli a šli společně do knihovny. Otevřela jsem dveře do knihovny a uviděla Jamese jak líbá Rose. Chris se zamračil a chtěl něco říct. Dala jsem mu ruku na pusu, vystrčila ho z knihovny a potichu zavřela dveře. Stáli jsme teď na chodbě a Chris chtěl jít do knihovny. Postavila jsem se mu do cesty.
"Nech je být." zašeptala jsem.
"To je, ale nepřípustné, je to moje knihovna. Nastavil jsem nějaká pravidla." zašeptal naštvaně.
"Pravidla jsou od toho, aby se porušovaly. A teď nemusím mít strach, že kvůli mě nebude mít Rose vlastní rodinu." zašeptala jsem a on se zamračil.
"Sám si porušil jedno pravidlo." zašeptala jsem.
"A to jako, které?" zeptal se.
"Že musíme chodit všude se strážemi a vidíš tu kolem sebe nějaké?" zeptala jsem se a on se zamračil.
"Tak pojď, jdeme na snídani." řekla jsem a chytila ho za ruku.
"Máš pravdu, jsem rád, že si James konečně někoho našel a Rose je moc hodná." řekl.
"Já mám vždycky pravdu." řekla jsem a zasmála se. Došli jsme do jídelního sálu a já se posadila na své místo. Chris si sedl naproti mě. Popřáli jsme si dobrou chuť a začali jíst. Za chvilku přišla Rose a za ní James. Podívala jsem se na Chrise, ten se tiše zasmál a já se jen usmála.
"Jen si sedněte a když přijde ta bestie, tak klidně seďte." řekl Chris. Oba se posadili. Rose vedle mě a James vedle Chrise.
"Jak jsi se vyspala Kate?" zeptala se Rose. Podívala jsem se na Chrise a usmála se.
"Já výborně." řekla jsem.
"Co ty?" zeptala jsem se a snažila se nezačít smát. Rose se podívala na Jamese, který se na ni podíval.
"Dobře." řekla a Chris se uchechtl. Rose se na něj vylekaně podívala. Do jídelny přišla Chrisova matka a mě úsměv odpadl. Chris na mě pohlédl, bylo to jako kdyby říkal : "Vydrž to prosím."
Buď milá, říkal mi mozek.
"Chrisi, tihle dva spolu něco mají." řekla Chrisova matka. Rose a James na ni pohlédli.
Jak se to sakra dozvěděla?
"Vím o tom." řekl Chris a James s Rose překvapeně pohlédli na něj.
"Jak tuto situaci vyřešíš? Vyhození by mělo stačit." pověděla klidně.
"To jste tak bezcitná?" zeptala jsem se a ona na mě pohlédla.
"Ta se do toho nepleť. Mluvím s Chrisem." řekla.
"Matko!" řekl naštvaně Chris. Ignorovala to a pověděla : "Jak to tedy vyřešíš?"
"Můžu to vyřešit tak, že je zasnoubím. Samozřejmě pokud budou chtít." řekl klidně Chris.

Královská povinnost - STARÁ VERZEKde žijí příběhy. Začni objevovat