Královská povinnost - STARÁ VERZE

Vše se v dobré obrátí

Christian
Když kněz pronesl poslední slova, tak se všichni opět zvedli.
My, kteří jsme rakev nesli do kaple, ji poneseme až za kapli, kde bude Samatha pohřbena vedle svého manžela.
Společně jsme rakev zvedli a nesli ji uličkou pryč. Před námi šel kněz a za námi Kate, Eleanor, Elen a Rose.
Děti s námi nejdou. Nechtěl jsem, aby u toho byly. Už jen ta smuteční řeč kněze pro ně byla jistě přespříliš.
Brigitte s Biancou a dalšími děvčaty, měly za úkol děti hlídat, zatímco my ostatní budeme za kaplí.
Došli jsem za kapli, a zastavili před vykopaným obdélníkem hlubokým asi tak dva metry.
Bylo tam šest připravených strážných, kteří pod nožičky natáhli tři dlouhá a pevná lana.
Za ty jsme pak rakev pomalu spustili do země. Když už byla rakev v zemi, provazy jsme pustili podél rakve, kde bylo po okrajích místo.
Pak jsme odstoupili stranou.
Kate se s pláčem dala znovu do hraní otcovy skladby a my ostatní v tichosti poslouchali.
,,Nechť jí je zem lehká a odpočívá v pokoji," řekl kněz.
,,Mohu vás teď poprosit, výsosti?" zeptal se kněz směrem ke Kate a Kate přikývla.
Kate přešla ke strážnému, který stál u hromady hlíny kousek od vykopané jámy a držel v ruce lopatu.
Bylo to tak zvykem, že každý přítomný si půjčil lopatu a jednu lopatu hlíny nasypal na rakev. Když se vystřídají všichni, tak pokračují strážní dokud rakev nezasypou úplně.
Kate si od strážného převzala lopatu, pak nabrala hlínu a přešla k jámě. Tam se zastavila a chvíli s pláčem jen hleděla do jámy na rakev. Pak třesoucíma se rukama pevně chytila lopatu a hodila hlínu na rakev. Ustoupila a předala lopatu Eleanor, která šla hned za ní. Eleanor předala Kate housle, které si u ní Kate na chvíli odložila a Kate se s houslemi šla postavit na své místo.
Když Eleanor udělala to samé co Kate, tak jsem si od ní převzal lopatu já. Udělal jsem to co ostatní a šel se postavit vedle Kate. Po mně šel Henry.
Sevřel jsem Kate do objetí a pozoroval, jak se postupně vystřídali všichni. Nakonec i kněz hodil jednu lopatu hlíny na rakev a dál už hlínu házeli strážní. My ostatní jsme tam stáli a pozorovali je dokud celá hromada hlíny nezmizela.
Nakonec přicházeli dva strážní, kteří nesli mramorový náhrobek se jmény obou rodičů.
Postavili ho do připravené menší jamky a pak odstoupili stranou.
Pohřeb byl u konce.
Kněz se nám uklonil a pak odešel.
,,Půjdeme Kate?" zeptal jsem se jí tiše a ona zakroutila hlavou.
,,Ještě chvíli," dostala se sebe.
Podíval jsem se na Henryho a Jamese. Kývl jsem hlavou na znamení, že mohou jít a oni mi smutně přikývli.
Theodor podepřel plačící Eleanor a odvedl ji pryč.
Henry popošel k nám, smutně se na Kate podíval a potom ji objal.
,,Jsem tu pro tebe, ano?" řekl jí a ona trochu přikývla.
Potom mě Henry trochu poplacál po rameni a pak odešel.
James s Rose pak v tichosti odešli až jsem tam zůstal jen já s Kate.

Emily
Seděli jsme v kapli ve druhé řadě lavic.
Po tvářích mi tekly slzy nejen kvůli ztrátě babičky, ale i kvůli tomu, že maminka byla tak smutná.
Maminka začala hrát na housle, všichni jsme se postavili a o chvíli později nesli rakev uličkou. Tatínek šel vpředu a za ním strýček James. Vpředu šel i strýček Henry a za ním Theodor. Na konci šli nějací muži, zřejmě strážní.
Položili rakev, maminka dohrála a pak jsme se všichni posadili. Potom začala mše.
Nebylo to tak dlouhé, jak jsem čekala. Tatínek s ostatními šel znovu s rakví a nesli ji pryč.
Za ním šla uplakaná maminka s tetou Eleanor a za nimi pak ještě teta Rose s tetou Elen.
Nás však Brigitte nenechala jít za nimi. Odvedli nás do zámku do jednoho z pokojů, kde jsme čekali až přijdou rodiče.
Trvalo to skoro dvě hodiny, ale pak přišla teta Rose s tetou Elen.
,,Kde je maminka?" zeptala se Amélie.
,,Za chvilku určitě přijde, zlatíčko," pravila teta Elen a snažila se trochu pousmát.
,,Musíme maminku nějak rozveselit," řekla jsem směrem ke svým sourozencům.
,,A jak? Máš nějaký nápad?" zeptal se Elliot.
,,Zatím ještě nevím, ale něco musíme vymyslet.
Maminka musí cítit, že ji máme rádi a že tu jsme s ní i v tom zlém, přesně jak to říkal tatínek," odvětila jsem.
,,Dáme jí nějaké kytičky," řekl Daniel.
,,To je nápad," odvětila jsem mu.
Asi tak po další hodině přišel tatínek.
Ve tváři měl ustaraný a smutný výraz. Šel se posadit k nám.
,,Kde je maminka?" zeptal se Daniel.
,,Šla si odpočinout. Zítra po snídani pojedeme zpátky domů ano? Mamince to tady nedělá dobře víš? Myslím, že lépe jí bude doma," řekl tatínek a povzdechl si.
,,Můžeme za ní jít?" zeptal se Elliot.
,,Možná později. Teď se musí trochu prospat," odvětil tatínek a pak obrátil pohled k Nathanielovi, který začal plakat v náručí Brigitte.
Zvedl se z pohovky a od Brigitte si Nathaniela převzal.
Zbytek dne pak probíhal ve skoro úplném tichu.

Christian
Když jsem se druhý den probudil, tak Kate už byla vzhůru a stála u okna, ze kterého se dívala ven.
,,Katie," oslovil jsem ji a došel k ní.
,,Christiane," odvětila třesoucím se hlasem.
Bylo mi jasné, že znovu plakala. Udělal jsem ještě krůček k ní a podíval se jí do tváře. Oči měla stále zarudlé od pláče, v nich slzy a prázdný výraz.
,,Pojď sem," řekl jsem jí a vtáhl ji do objetí.
Kate se rozplakala úplně a mně nezbývalo nic jiného než ji nechat. Pokud jí to pomůže, tak ať pláče, ať ty emoce ze sebe dostane, přestože mi to trhá srdce ji takhle vidět.
                      ***
Bylo už skoro odpoledne, když jsme dorazili domů.
Kate šla do našeho pokoje, kde seděla na posteli a koukala do prázdna.
Děti pobíhaly po zahradě jako splašené a já je nechal na starost děvčatům.
,,Katie," řekl jsem, když jsem došel za Kate do pokoje.
Kate však nereagovala. Dál prostě hleděla před sebe jako kdyby tam byl snad zlatý poklad.
,,Donesu ti něco k jídlu, ano? Snídani si nechtěla a ani včera si nic nesnědla," pravil jsem ustaraně.
,,Nic nechci," řekla, ale ani se na mě nepodívala.
,,Musíš něco jíst jinak onemocníš," namítl jsem.
,,Když bys byla nemocná, tak kdo by pak Danielovi vyprávěl pohádku před spaním?" zeptal jsem se a doufal, že to s ní nějak pohne.
,,Tak dobře," řekla a já si trochu oddychl. Zle by bylo, kdyby jí to bylo jedno.
Když jsem pak po nějaké době, asi půlhodině, přišel, tak jsem jí tác s jídlem položil na stůl.
Kate se pomalým krokem vydala ke stolu, když v tom někdo zaklepal.
,,Dále," řekl jsem a dovnitř přišel Elliot, za ním Emily, Amélie a Daniel. Všichni měli ruce za zády a já čekal, co se bude dít.
,,Nesmíš být smutná maminko," řekl Elliot a všichni popošli k nám.
,,My tě totiž máme moc rádi," pravila Emily.
,,Nechceme, abys plakala," pokračovala Amélie.
,,Usměj se na nás" dořekl Daniel.
Všichni pak dali ruce před sebe.
V rukách měli květiny ze zahrady. Potom se všichni nahrnuli ke Kate a objali ji. To bylo od nich opravdu moc pěkné.
Kate se znovu rozplakala, ale tentokrát se už trochu pousmála.
,,Můžu se k vám přidat?" zeptal jsem se a usmál se.
,,Jen pojď," řekla přes slzy Kate s menším úsměvem na tváři a natáhla ke mně ruku.
Došel jsem tedy k nim a všechny je objal.
Byl jsem neskonale vděčný za malinký úsměv na tváři Kate.
Doufám, že teď bude už jen vše dobré a Kate nebude už tak smutná.