Setkání

801 29 0
                                    

Eleanor utekla." řekl otec až s poměrně velikým klidem.
Tvářila jsem se překvapeně a otec se znovu ujmul slova.
"Takže jsem se rozhodl, že za prince provdám tebe." řekl bez náznaku nějaké emoce. Vstala jsem od stolu a nevěřícně na něj pohlédla.
"To snad není pravda. Eleanor utekla a nikdo se jí ani nesnaží najít. A v zájmu uchování dobrých vztahů, prodáte druhou dceru, jako náhradu pro prince za tu první?! To je nanejvýš ohavné! Nechci si ho vzít, je to krutý člověk, který nemá svědomí." pověděla jsem rozhořčeně.
"Svatba se koná za týden. Už jsem řekl." pověděl.
Odešla jsem z jídelního sálu a šla rovnou do knihovny. Tam se nejlépe uklidním. Našla jsem si knihu o dvou zamilovaných lidech. Když jsem naštvaná čtu dost rychle. Přečetla jsem jednu knihu, druhou a už jsem byla na konci třetí knihy, když v tom jsem uslyšela dveře. Přišla matčina služebná a uklonila se.
"Volá vás vaše matka." pravila.
"Volá mě, aby mě utěšila? Aby řekla, mlč a čekej? Proto mě volá?" zeptala jsem se.
"Jsem jen posel." řekla.
Kývla jsem a zvedla se z křesla, ve kterém jsem doposud seděla. Šla jsem za matkou. Vstoupila jsem do matčiny komnaty a pohlédla na ni.
"Kate." pověděla tiše.
"Co mi chceš říct matko? Chceš mi říct, že si otcovo rozhodnutí nemohla změnit?" odpověděla jsem.
Matka chtěla něco namítnout, ale do místnosti přišel otec.
"Mluvil jsem s Christianem a svatba bude už zítra. Bude se konat v kostele a po obřadu tě kočár odveze do princova zámku. Při obřadu proběhne i korunovace." řekl.
"Dnes tu s námi zůstáne a povečeří s námi. Abyste se trochu poznali." dodal ještě.
Hleděla jsem na něj s kamennou tváří. Nemohla jsem uvěřit tomu, že mě můj otec obětuje pro blaho své země.
"Vezmu si ho, ale jen z té úcty, kterou k vám chovám. I přes to, že mě tak nechutně prodáš pro blaho své země. I přes to, že je to krutý člověk." pravila jsem a odešla.
V mé komnatě jsem se převlékla do obyčejných šedých šatů a vzala si na sebe plášť. Šperky jsem si sundala a rozpustila si vlasy. Do šatů jsem si dala dýku.
Vešla jsem do zahrad a jen tak se procházela. Rozběhla jsem se a probíhala po zahradách. Zaběhla jsem za roh a do někoho narazila. Náraz byl tak silný, že jsem padala k zemi. Těsně nad zemí mě kolem pasu chytili něčí svalnaté ruce. Zvedla jsem zrak a uviděla pohledného může. Měl krásné modré oči a havraní vlasy. Bylo to takové zvláštní, že máme stejnou barvu vlasů. Mohlo mu být tak dvacet. V očích mu pobíhaly maličké jiskřičky. Dívala jsem se do těch modrých očí a v duchu si přála, abych je vídala každý den.
Uvědomila jsem si, že by nás někdo mohl vidět, a že jsem princezna, i když jsem tak zrovna nevypadala.
"Pusťte mě." řekla jsem.
Pomalu a opatrně mě pustil, jako kdybych byla nějaká křehká panenka. Na nic jsem nečekala a rozběhla se do mého altánu. Seděla jsem tam dlouho dokud se nezačalo stmívat. Když se setmělo, šla jsem do stájí. Osedlala jsem si svého koně a nasedla na něj. Projela jsem kolem toho muže a projela branami zámku. Jela jsem do lesa, znám to tu jako své boty. Jenže teď jsem zajela někam kam sem neměla. Je tu část lesa, kde se stalo spousta přepadení a vražd. Teď jsem, ale byla hluboko a nevěděla kudy ven. Sesedla jsem z koně. Uslyšela jsem šum listí a praskání větviček. Než jsem se nadála, stálo kolem mě spoustu ozbrojených mužů.
"Copak tady hledáš děvče?" promluvil jeden z nich, odporným hlasem.
"Cestu ven." pověděla jsem.
"Tak tu jen tak nenajdeš." promluvil zase nějaký jiný a nechutně se zasmál. Jeden bodl mého koně, ten se začal svíjet v bolestech a padl k zemi. Klečela jsem u něj na zemi a držela mu ránu. Smutně řehtal a mě tekly slzy po tvářích. Začala se pod ním tvořit kaluž krve. Naposled zařehtal a pak se už ani nehl.
"Proč jste to udělali?!" zakřičela jsem na ně. Oni se jen zasmáli a já se zvedla ze země. Vytáhla jsem dýku a oni se jenom zasmáli. Uslyšela jsem koně a otočila se. Byl tam ten muž co jsem do něj narazila v zahradách. Seskočil z koně a vytáhl meč.
"Okamžitě od ní odstupte!" řekl.
Ucítila jsem zatahání za vlasy a dýku na mém krku.
"A co když to neudělám?" zeptal se ten co stál za mnou.
"Něco uvidíš." řekl, ušklíbl se a hodil po něm dýku. Zavřela jsem oči a uslyšela jak jeho tělo dopadlo na zem. Otevřela jsem je. On vyskočil na koně, vytáhl mě a posadil za sebe. Rychle se rozjel a já se ho pevně chytila kolem pasu. Nezpomalil dokud jsme nebyli za branami zámku. Ve stájích se zastavil a sesedl z koně. Chytil mě kolem pasu a postavil mě na zem.
"Děkuji." pravila jsem tiše a běžela zpět do zámku. Na večeři s princem jsem ani nepomyslela. V mé komnatě jsem si svlékla špinavé šaty a vlezla si do vany s horkou vodou. Pečlivě jsem se umyla, oblékla si noční košili a v teplé posteli rychle usnula.

Christian
Dopoledne jsem mluvil s králem a svatba bude už zítra. Poté jsem se šel podívat do zahrad. Procházel jsem se jimi dokud do mě nenarazila nějaká dívka. Byl to docela prudký naráz a ona málem upadla na zem kdybych ji nechytil. Byla nádherná. Oči měla jako dva smaragdy a vlasy stejné barvy jako já. Černé vlasy měla rozpuštěné a pár pramínků jí padalo do obličeje. Potom mi řekla ať ji pustím. Tak jsem ji opatrně pustil jako kdyby to byla křehká panenka. Než jsem se nadál, rozběhla se pryč. Škoda, že se zítra žením. Co jsem slyšel tak princezna je pěkná, ale jako tahle určitě nebude. Pomyslel jsem si.
Dál jsem se procházel zahradami dokud se nezačalo stmívat. Chtěl jsem jít do zámku, ale kolem mě na koni projela ta dívka. Šel jsem do stáje pro svého koně a jel za ní.
Projel jsem asi půlku lesa, když jsem uviděl takovou temnou cestu. Viděl jsem tam stopy kopyt. Rozjel jsem se tím směrem a za chvilku jsem uslyšel křik. Když jsem přijel blíže, uviděl jsem, jak kolem té dívky stojí spoustu ozbrojených mužů. Dívka se na mě otočila, já seskočil z koně a vytáhl meč.
"Okamžitě od ní odstupte!" pověděl jsem.
"A co když to neudělám?" zeptal se jeden z nich a přiložil jí na krk dýku.
"Něco uvidíš." pravil jsem a ušklíbl se.
Vytáhl jsem dýku a hodil ji po něm. Bodla ho do krku a jeho mrtvé tělo padlo k zemi. Rychle jsem naskočil na koně, chytil jsem tu dívku a posadil ji za mě. Rychle jsem se rozjel a ona se mě chytila kolem pasu. Nezpomalil jsem dokud jsme nebyli za branami zámku. Ve stájích jsem zastavil a sesedl z koně. Chytil jsem ji za pas a postavil na zem.
"Děkuji." pravila tiše a běžela pryč.
Šel jsem zpět do zámku a v komnatě kde jsem měl pár věcí, jsem se převlékl, abych vypadal jako princ. Šel jsem do jídelního sálu a když jsem vešel, král s královnou už tam seděli. Čekali jsme na princeznu, která však nepřišla...

Královská povinnost - STARÁ VERZEKde žijí příběhy. Začni objevovat