Královská povinnost - STARÁ VERZE

Strašný zážitek

Otočil se a já uviděla Sebastiana. Popadl mě takový vztek, ale ten vystřídal strach. Vylezla jsem z postele a běžela ke dveřím. Ignorovala jsem bolest v kotníku a pokusila se otevřít dveře. Byly zamčené a Sebastian se začal smát. Byl to naprosto odporný smích.
"Hledáš tohle?" řekl a ukázal mi klíč.
"Kde to jsem, chci jít pryč." řekla jsem.
"Jsi v mém hradu a jen tak tě nepustím." odpověděl.
"Chris mě už určitě hledá." pravila jsem.
"Ať hledá, protože kdo hledá, najde. Smutné je, že u svého bratra tě hledat nebude."
"Pusť mě odtud."
"Mám s Chrisem nevyřízené účty, takže tě nepustím. Otázka je jestli tě budu moct pustit živou, ale to spíš ne."
"Máš nevyřízené účty s Chrisem, tak proč tu jsem já? Co já s tím mám společného? Protiřečíš si."
"Ty s tím máš spoustu společného! A přestaň mít ty debilní otázky!" vykřikl až jsem se trochu lekla.
"Co s tím mám společného?! Nic a jestli je tohle pomsta za Melanie, tak je dost špatná, protože já se Chrise nepokouším zavraždit!" vykřikla jsem nazpátek a on se ke mě naštvaně přiblížil. Dal mi velkou facku, že jsem se neudržela na nohou a spadla na zem. Seděla jsem na zemi a on mě chytil za vlasy.
"Co ty o ní tak víš?!! Neber si ji do pusy! Vychování lidé mají k mrtvým trochu úcty." zakřičel a já na něj pohlédla.
"K vrahům těžko." řekla jsem posměšně a schytala další facku.
"Chtěl jsem být hodný, ale ty mi nedáváš na vybranou. Za každou poznámku, křivé slovo, či nějaký nápad útěku budeš trestaná." vykřikl.
"Ty jsi chtěl? Ty to umíš, být hodný?" řekla jsem sarkasticky
"Zmlkni už!"
"A co když nechci?" zeptala jsem se a vůbec si neuvědomovala, že tím ohrožuji jak sebe, tak i Chrisovo dítě. Měla jsem prostě takovou chuť ho provokovat.
"Támhle ty dveře vedou do koupelny. Jdu pryč, takže můžeš jedině tam."
"Jak velkorysý, ale je tu okno."
"Z okna nevylezeš, zabila by ses, je to takových šedesát metrů."
"Jdi k čertu! Nedivím se, že tě chtěla zabít!" vykřikla jsem a plivla na něj.
Dostala jsem další facku, a pak mě zatahal za vlasy.
"Koledovala sis." řekl a chytil mě za zápěstí. Ze stolu vyndal provaz a odvlekl mě k posteli. Doslova mě na ni hodil, i když jsem se bránila co to šlo.
Než jsem stihla utéct, přivázal mi ruce k pelesti postele. Ze stolu vzal ještě nůž a rozřízl mi šaty.
Začala jsem kolem sebe kopat a snažila jsem se mu vykroutit. Přes můj odpor mi šaty sundal a já byla jen ve spodním prádle. Zbavil se i toho a já začala křičet o pomoc.
"Nikdo ti nepomůže, no... musím říct, že jsi pěkná." řekl slizce a mě se z něj chtělo zvracet. Vzpírala jsem se, ale to mě unavilo, proti jeho síle jsem nemohla nic dělat. Byla jsem naprosto bezbranná, tak jsem aspoň zavřela oči.
***
Když odešel, ležela jsem na posteli neschopna pohybu. Na tvářích jsem cítila zaschlé slzy. Podařilo se mi rozvázat provaz, který svazoval mé ruce. Šla jsem pomalým krokem do koupelny. Procházela jsem kolem skříně, tak jsem z ní vyndala šaty, které tam byly. Nejspíš nějaké služebné, ale to mi bylo jedno. V koupelně jsem za sebou zavřela dveře a rozhlédla se po místnosti. Nebyla tu vana, ale kout se sedátkem, na kterém byl kus látky. Také tam byl kohoutek a umyvadlo, na kterém byla věští miska s mýdlem. Do umyvadla jsem pustila teplou vodu, vzala misku a nabrala ji plnou vody. Nalila jsem si ji na hlavu, a pak znovu a znovu, přičemž se mi spustily slzy. Chvilku jsem misku křečovitě svírala v rukou a hleděla do jednoho místa s hysterickým pláčem, ale pak jsem na sebe začala znovu lít vodu. Vzala jsem si mýdlo a začala se horlivě mydlit. Cítila jsem se pošpiněná a za každou cenu jsem to ze sebe chtěla smýt. Byla jsem sama sobě odporná, chtěla jsem na místě umřít a zbavit se té nečistoty. Hystericky jsem plakala a mýdlo třela o své tělo. Cítila jsem se strašně, i proto, že jsem Chrise podvedla. Chtělo se mi ze sebe zvracet. Začala jsem na sebe znovu lít vodu. Umyla jsem se nejméně desetkrát i s vlasy. Poslední umytí jsem už vzdala, protože tohohle se nikdy nezbavím, toho pocitu.
Usušila jsem se a otřela si stále tekoucí slzy. Oblékla jsem se a šla pomalu z koupelny. Do postele jsem si nelehla, ale lehla jsem si na zem k oknu. S nepřestávajícími slzami jsem se oddala spánku...