Královská povinnost - STARÁ VERZE

Temná strana vládnutí

Byla jsem rozhodnutá, že to takhle nenechám.
,,Co budeme dělat?" zeptal se Christian sedící vedle mě.
,,To ještě nevím, ale takhle to rozhodně nemůžeme nechat," odvětila jsem mu s opravdu naštvaným výrazem ve tváři.
,,Já to vyřídím a ty se tím netrap," řekl a pohladil mě po tváři.
,,Ale Christiane..." začala jsem, ale on mě přerušil.
,,Žádné ale. Ty bys teď měla hlavně odpočívat a něčím takovým se vůbec nezabývat," řekl a obdařil mě dalším ustaraným a trochu naštvaným pohledem.
,,Já vím," odvětila jsem a protočila oči.
,,Musíme si dobře rozhodnout, co uděláme. Nemůžeme jen tak Uhersku vyhlásit válku, přestože mě to velmi naštvalo."
,,Myslím, že i na to dojde," pravila jsem. On zvedl zrak od našich spojených rukou a podíval se na mě.
,,Chtěla jsem a snažila jsem se tu věc s Bavorskem vyřešit diplomaticky. Myslela jsem, že se s králem Ludvíkem nějak domluvíme. On očividně nechce vyjednávat a navíc chce naše území, takže jestli nezakročíme, mohlo by to dopadnout velice zle. Nehledě jenom na to, jeho poddaní na území bývalého Bavorska utlačují ty naše. Bez jakéhokoliv soucitu vraždí celé rodiny a to jen pro kousek půdy a majetku. Nemůžeme dovolit, aby byla prolévána nevinná krev. "
,,Myslel jsem, že jsi proti válečným tažením."
,,To jsem, ale jako královna musím chránit své poddané. Samozřejmě vím, že pokud bychom museli jít do války proti Uhersku, bylo by prolito spoustu krve, jak našich, tak i jejich vojáků. Ale naši vojáci šli do armády dobrovolně, aby sloužili a chránili svou zemi. Vědí, co to obnáší a stejně se do armády přidali. Naši vojáci jistě také chtějí zabránit dalšímu takovému útoku proti nevinným rodinám. A takovou oběť budeme muset podstoupit, aby bylo zachráněno nesčetné množství nevinných lidských životů."
,,Vydal bych se do Uher hned, ale neměli bychom to udělat jen tak. Chvíli počkáme a uvidíme, jak se bude situace vyvíjet."
,,Jak myslíš."

Mezitím ve Vídni; pohled 3. osoby
,,Myslíte, že to byl dobrý nápad výsosti? Poslat jim hlavu jejich vyslance?" optal se opatrně králův rádce a pozoroval krále Ludvíka, jak krmí kuličkami hroznového vína rusovlasou ženu, která mu seděla v klíně.
,,Muselo je to jistě popudit. Co když teď budou chtít potáhnout na Vídeň?" pronesl znovu rádce a dál sledoval krále, který ovšem vypadal jako kdyby mu nevěnoval ani trochu pozornosti.
,,Chtít mohou, ale neodváží se," odvětil král s posměšným tónem v hlase.
,,Podle toho, co jsem slyšel, tak král Christian je někdy velmi unáhlený a každou křivdu proti němu či jeho zemi trestá." pravil rádce.
,,Jeho vojsko je..." začal znovu rádce, ale král Ludvík jej přerušil bouchnutím rukou o stůl a následným křikem.
,,Tak dost! Nezajímá mě to. On si ani nedovolí poslat proti mně jediného vojáka!" rozčílil se král, žena v jeho klíně trochu poskočila leknutím a rádce se narovnal do pozoru.
,,Králem Christianem se vůbec nezabývej a radši najdi někoho v jeho paláci, kdo s námi bude chtít spolupracovat. Rozložíme jeho království zevnitř. Ani nepostřehne, že se mu jeho království bortí jako domeček z karet. A až to bude nejméně čekat, potom zaútočíme a o všechno ho připravíme, včetně té jeho mladé královské holubičky," pravil král se sebevědomým úsměvem.
,,A zavolej sem Alfonse, musím s ním něco domluvit," dodal král a rádce hned odešel.
Za chvíli přišel jiný muž. Uklonil se před králem a čekal až si ho král všimne.
,,Výborně Alfonsi, jdeš vždy, když tě tu potřebuji," pravil s úsměvem král a ženu, která mu doteď seděla na klíně, poslal pryč mávnutím ruky.
,,Co pro vás mohu udělat?" optal se Alfons.
,,Sežeň nějaké lidi, kteří budou dělat problémy v zemi krále Christiana. Řekněme, že on si bude myslet, že to jsou nějací povstalci. Ti budou ničit města v jeho zemi. A když to nebude čekat, sebereme mu jeho zámek," pravil Ludvík a škodolibě se usmál.
,,Naši povstalci budou spolupracovat s někým z jeho zámku. Určitě se tam najde někdo, komu král Christian nevyhovuje. Budou s tím člověkem udržovat kontakt a až přijde pravá chvíle, připravíme ho o všechno a pro jistotu se postaráme i o jeho smrt, aby se nám nemohl pomstít. Nejdřív ale musíme být trpěliví a čekat až se naskytne vhodná příležitost.
Vyprav se na cestu, pojedeš se jich zeptat zda se jim dárek líbil a řekneš jim, že ses o něj na králův příkaz osobně postaral. Nemusíš mít strach, oni si nedovolí ti nic udělat," dodal král.
,,Rozumím. Hned to zařídím," řekl Alfons, uklonil se a odešel.