Královská povinnost - STARÁ VERZE

Návrat

Ráno jsem se vzbudila dřív než Katarína a Daniel. Vyšla jsem z domu a šla se projít do lesa.
Procházela jsem se docela dlouho, tak jsem se zase vracela zpátky. Byla jsem už skoro tam, ale když jsem uviděla stráže u dveří domu. Schovala jsem se za strom a poslouchala. Strážní bušili na dveře až bušení přestalo.
"Co si přejete?" uslyšela jsem Danielův hlas
"Hledáme jednu dívku." řekl jeden ze strážných.
"Žádnou dívku jsme neviděli." pravil Daniel.
Uslyšela jsem známý odporný smích.
"Zabijte je." řekl Sebastian. Vylezla jsem ze svého úkrytu.
"Ne!" křikla jsem a Sebastian se zasmál.
"Nezabíjej je." pravila jsem.
"Půjdeš se mnou." odpověděl Sebastian.
"Půjdu, ale je nezabíjej." pravila jsem.
"Ty půjdeš i kdybych je zabil." řekl, dva strážní mě chytili a surově mě odvlekli k Sebastianovi.
"Sebastiane, nezabíjej je." pravila jsem tiše.
"Odveďte ji." řekl.
"Ne! Sebastiane, prosím!" křičela jsem a po tváři mi teklo pár slz. Sebastian se na mě podíval a chvilku vypadal jako kdyby o tom přemýšlel.
"Prosím." řekla jsem znovu.
"Odveďte ji." řekl.
"Sebastiane, mě chceš přece zabít ne je. Tak to udělej, zabij mě!" vykřikla jsem hlasitě.
"Máš pravdu, jdeme." řekl Sebastian a nasedl na koně. Strážní mi svázali ruce a nasedli na koně.
Super takže to za nimi mám běžet? Otočila jsem se na Katarínu a Daniela, kteří tam stáli a smutně hleděli.
"Na stole to máte." řekla jsem jim a mrkla na ně. Ucítila jsem škubnutí a otočila se ke strážným. Pomalu vyjeli a já šla za nimi.
Cestou jsem párkrát upadla, ale jim to bylo jedno.

Katarína
Kate nás zachránila a já ji chtěla nějak pomoci. S Danielem jsme stáli venku a hleděli nepřítomně do prázdna.
"Jdeme dovnitř." řekl po chvilce Daniel.
"Co myslela tím, že na stole to máte?" zeptal se Daniel, když jsme šli dovnitř.
"Ten papír!" docvaklo mi a rychle jsem vešla do domu. Daniel zavřel dveře a já sáhla po dopise. Otevřela jsem ho a začala nahlas číst :
"Milá Kataríno a Danieli, děkuji za to jak jste se o mě postarali. Chovali jste se ke mě jako k vlastní dceři a za to vám velice děkuji. Jestli tohle teď čtěte, tak jsem nestihla utéct a Sebastian mě dostal zpátky. Sebastian je můj švagr a svého bratra nemá rád, protože se mezi nimi stala jedna věc. A Sebastian ji nikdy mému manželovi nedokázal odpustit. Bylo to kvůli jedné dívce. Sebastian ji velmi miloval, ale ona měla jen za úkol se s ním sblížit a nakonec ho zabít. Bylo by se jí to podařilo, kdyby ji můj manžel nezabil. Vím, že zabít ji nebylo zrovna nutné, ale byla to vlastizrada. Sebastian se od té doby chová strašně k ženám, protože si myslí, že všechny jsou stejné. Chce se pomstít, a proto mě unesl.
Za ty dny strávené s vámi jsem vám neřekla jak se vlastně jmenuje můj manžel. Je to král Christian Ardenský. Já jsem královna Katherine Ardenská. Pošlete prosím nějakého posla do našeho království. Doufám v to, že mě Chris hledá a tohle je má jediná šance na záchranu. Moc vás o to prosím, i když mi asi nebudete chtít pomoci, protože jsem příčina smrti vaší dcery.  Je mi to moc líto a děkuji vám za vše, Kate."
"Pošleme tam Olivera. Říkal, že kdyby jsme něco potřebovali, tak máme přijít za ním." řekl Daniel.
Přikývla jsem.
"Jdu to zařídit." pravil Daniel a odešel. Za patnáct minut se vrátil.
"Může tam jet nejdřív za měsíc." pravil.
"To je dlouhá doba." řekla jsem.
"Vím, nic jiného nám, ale nezbývá." pravil Daniel a já smutně přikývla.

Katherine
Dorazili jsme do hradu a Sebastian mě vedl do nějakého pokoje. Zastavil před nějakým pokojem a otevřel dveře. Strčil do mě a já tak vkročila do pokoje. Zavřel za mnou a zamkl. Začala jsem bušit do dveří a hystericky plakat.
"Nenávidím tě!" křičela jsem. Otočila jsem se a opřela se o dveře. Byl to ten samý pokoj, ale okno bylo zadělané prkny. Slabé proužky světla zářili na tmavé podlaze. Šla jsem k posteli a sedla si vedle ní. Opřela jsem si o postel hlavu a podařilo se mi usnout.

Chris
Je to už pět skoro šest měsíců a Kate je stále nezvěstná. Hledáme ji všude možně, kde nás napadne. James a Rose se pomalu začali smiřovat s tím, že Kate zemřela. Každý den posílám vojáky hledat dál. Všichni to už nejspíš vzdali, ale já neztrácím naději...