Královská povinnost - STARÁ VERZE

Nezvaný host?

Stála jsem v Chrisově pokoji a přemýšlela jak vlastně začít.
"Chrisi, já...," začala jsem.
Chris se zvedl ze židle, na které seděl, obešel stůl a opřel se o něj.
Přišla jsem blíž k němu.
"Já o tom všem přemýšlela, hodně dlouho přemýšlela," řekla jsem, když na mě znovu upnul svůj pohled.
"O čem všem?"
"Jestli jsem se rozhodla dobře s tou dohodou, která se týká Emily, o království, o otcově nedávné smrti, o našem rozhovoru s matkou, o událostech posledních dní, o nás dvou, a tak,"
"A k čemu si dospěla?"
"Ten návrh nebyl úplně nejhorší, určitě to bylo lepší než rovnou sňatek domluvit. Království bude trochu vycházet z té dohody a také bude záležet, jak si my s tím poradíme. Otcovu smrt už zpátky nevrátím a události, které díky ní nastaly už také ne. Chloe porodila děvče a já nebudu tajit, že jsem za to byla ráda. Myslím, že sis toho tehdy večer v den Améliina narození všiml."
"A o nás?"
"Řekni mi, jak jsme se dostali až sem Christiane?"
"Kate...,"
"Budou to teprve tři roky od doby naší svatby. A už se nám rozpadá manželství?
Já vím, spoustu věcí jsem mohla udělat jinak. Jsem tvrdohlavá, ale já už taková jsem a nejspíš jiná už nebudu. Stalo se spoustu věcí, řekli jsme si tolik zlého, ale už to nemůžeme vrátit zpět. Nejde to. Neustále se snažím ze sebe smýt tu hanbu zapříčiněnou tvým bratrem. Také to nejde. Vzpomínky se někdy vrací, ale nejde je vymazat. Jakoby to nešlo zapomenout. Nespočetně krát jsem přemýšlela o smrti, která by byla vysvobození od té odpornosti, ale přesto všechno zlé čím jsem si prošla, čím jsme si prošli a co zlého jsme si řekli, mě drží nad vodou láska.
Láska k naší dceři a hlavně k tobě, i když je to teď mezi námi takové jaké to je. A mrzí mě to víc než si dokážeš představit,"
"Kate, má Katie, vím, že jsme si prošli spoustou věcí. Zapomenout se nedají, ale společně je zvládneme překonat. Musíš mi věřit, že bych si opravdu moc přál, aby bylo vše jako dřív. Nikdy už, ale nebude nic jako dřív. Ale já o tebe nechci přijít. Proč by naši lásku měly ty věci rozdělit?"
"Asi ta láska nebyla moc silná, aby to všechno překonala, a proto jsme teď tam, kde jsme Chrisi,"
"Já ti lhal ohledně tvého otce, neřekl jsem ti, že umírá. Nemyslel jsem to, ale zle Kate. Nechci se tu omlouvat, ale jen chci abys to věděla.
Byl jsem hlupák, že jsem ti nevěřil to, že si mě nepodvedla. Vyčítám si to dodnes.
Největší chyba co jsem kdy, ale udělal je, že jsem tě sám podvedl. Nebudu se nijak omlouvat, protože to nemá omluvu. Mrzí mě to a to hodně. To mi musíš věřit,"
"Amélie je tvá dcera a já se k ní budu chovat tak, jako by byla má vlastní. Ona je nevinné dítě a nemůže za nic. Stejně tak Emily bude její starší sestrou, která ji bude mít ráda,"
"Já to vím Kate a také se ti omlouvám za všechno co jsem ti kdy udělal,"
"Když jsem přijela do otcova zámku, všechno na mě spadlo. Nemohla jsem ti odpustit, že si mi lhal. Bylo to pro mě ještě čerstvé, pořád to je docela čerstvé ale ne tolik. Proto si ale postupem času uvědomuji, že si to nemyslel špatně a chtěla bych ti poděkovat. Myslel si to se mnou dobře a já byla naštvaná. Neuvědomila jsem si, že ty už si to zažil a že mi rozumíš.
Zároveň bych se ti chtěla také omluvit, protože i já jsem ti řekla spoustu ošklivých slov,"
"Sice už je toho za námi hodně a nemůžeme ty zlé věci zapomenout úplně, protože pořád někde v nás budou ukryté, ale tak nemohli bychom se pokusit začít od začátku?"
"Já si nejsem ničím jistá Chrisi. Prozatím bych chtěla, aby mezi námi nebylo takové tíživé ticho. Za poslední dny spolu pořádně mluvíme až teď. Víc ti zatím nemůžu říct, protože sama v tom mám nehorázný zmatek. Přesto mám chuť ti říct spoustu věcí, ale nevím jak bych je vyjádřila,"
"Udělej to tak, jak si myslíš, že to bude správné," řekl a jakoby mi mozek v tu chvíli chtěl dát signál, že bych se měla kontrolovat.
Polibkem jsem zničila odstup mezi námi. Byl poněkud překvapený, ale po chviličce začal spolupracovat.
Přitáhla jsem si ho blíž k tělu na což on okolo mého pásu obmotal své ruce.
"Katie, mě to všechno mrzí...," začal, když jsme se po chvilku od sebe odtáhli, ale já ho umlčela dalším polibkem.
Rukou jsem mu začala rozepínat knoflíčky u košile. Dotlačila jsem ho k posteli a trochu mu zatlačila do holé svalnaté hrudi, aby se posadil na postel. On rukou nahmatal rozepínání mých šatů, na což jsem mu sundala už rozepnutou košili a upustila ji na zem.
Za chvilku bylo všechno oblečení všude na zemi a my si po tak dlouhé době mohli užívat jeden druhého...
***
"Chrisi," zašeptala jsem po dlouhé chvíli ticha.
Ležela jsem na Chrisově nahé hrudi a on si hrál s mými vlasy.
"Asi vím na co se chceš zeptat," odpověděl mi, já si sedla a přidržela si deku u prsou. Otočila jsem se na něj a on si také sedl. Opřel se o pelest postele, která byla potažena červeným měkkým sametem.
"Já ti nemůžu slíbit, že to tak bude pořád. Oba jsme tvrdohlaví a kvůli tomu se většinou hádáme, protože ani jeden z nás nechce ustoupit."
"Ty mi snad čteš myšlenky nebo co?" odpověděla jsem mu se smíchem v hlase, který mi pomohl se více uvolnit.
"Už tě trochu znám Katie, takže o tobě toho docela hodně vím," řekl a usmál se na mě tím svým zářivým úsměvem, který mě dostával do kolen.
"Co s tím ale budeme dělat?"
"Katie, hold se prostě někdy pohádáme. To se stává, ale důležitější je, abychom se pak zase usmířili."
"V tom případě by to usmíření mělo být o to lepší ne?" pravila jsem a s úsměvem si skousla dolní ret.
"Tvá nabídka je lákavá, ale přesto bychom se měli pokusit se nehádat, i když nám to půjde možná těžko."
"Souhlasím," řekla jsem a natáhla se pro polibek, který mi ochotně věnoval.
Zvedla jsem se z postele a šla do koupelny, kde jsem si napustila teplou vanu. Chris se ke mně připojil a společně jsme se umyli. Dva ručníky byly pověšeny na dveřích koupelny. Do jednoho jsem se utřela a pak šla zpátky do pokoje, kde jsem si vzala na sebe Chrisovu košili, kterou jsem mu večer sundala. Chris si zase oblékl kalhoty na spaní.
Chris si mě přitáhl k sobě a políbil mě.
"Jsem unavená. Nepůjdeme spát?" zeptala jsem se, když jsme se po chvilce odtáhli a já zívla únavou.
Chris přikývl a společně jsme si lehli. Přitáhl si mě blíž k sobě a já se spokojeně usmála, přestože to nemohl v té tmě vidět.