Královská povinnost - STARÁ VERZE

Vězeň ve věži

,,Chci, abyste ho v ten moment zastřelili," pravila jsem a pohlédla do velitelových očí.
V jeho tváři se objevil jakýsi úsměv a zároveň obavy z toho, jaké nedozírné následky to může mít.
,,Jak si přejete," odvětil a uklonil se.
,,Teď můžete jít," řekla jsem a on odešel spolu se zbytkem strážných, kteří tam stáli u dveří.
Otočila jsem se a uviděla další Christianův a i Jamesův překvapený výraz.
,,Kate, jsi si vědoma toho, co by se po tomhle mohlo stát?" řekl a důležitě si sepnul ruce za zády.
,,Naprosto. Koneckonců, král Ludvík si toho zaslouží daleko víc a i k tomu jednou dojde," odvětila jsem mu a složila si ruce na hrudi.
,,Jestli do toho mohu vstoupit, tak klobouk dolů Kate. To chtělo kuráž," řekl James a hodil po mně obdivný pohled.
Christian si Jamese změřil pohledem, který úplně říkal: ,,To myslíš vážně? Jen ji v tom dál podporuj."
A já nad tím jen protočila oči.
,,Začínám si myslet, že jste se vyměnili," pravil James a oba si nás prohlížel.
Když se nad tím teď tak zamyslím, tak to tak opravdu vypadalo. Chris šel před lety do války s Belgií a já byla ta, která se mu to snažila rozmluvit. Tohle bylo podobné, akorát obráceně. Pozoruhodné.
,,Kdyby se Ludvík o něco pokusil, máme dost sil, abychom jeho útok odrazili. Tím bych tuhle debatu ukončila, protože za svým rozhodnutím si stojím," pravila jsem a podívala se na Chrise.
,,Děláš přesně to, co jsem dělal já před lety při sporu s Belgií, a jak to dopadlo," řekl a obdařil mě káravým pohledem.
,,Chceš se snad ještě sama v čele vojska vydat na výpravu? Budeš se bránit s mečem v ruce?" zeptal se a na tváři se mu objevil úšklebek.
,,Když budu muset, budu svou rodinu chránit i holýma rukama," pravila jsem odhodlaně a pohlédla do jeho očí.
V jeho tváři se objevil zvláštní pohled, kterým si mě prohlížel. James měl podobný výraz. Zřejmě pochopili, že to myslím smrtelně vážně. Chvíli jsem se Christianovi dívala do očí, ale pak jsem se otočila a šla pryč.

O sedm měsíců později; Katherine
Stála jsem uprostřed chodby a zamyšleně se dívala na obraz pověšený na zdi.
Nezajímal mě ani tak ten portrét, který byl na obraze znázorněn, ani ty hnusné barvy, kterými byl vymalován, jako spíš ten fakt, že jsem měla obrovské nutkání ho vyhodit z okna, které bylo kousek vedle a ani pořádně nevím proč.
Christian se v poslední době choval velice podivně. Skoro každý den někam odcházel. I James s Rose se chovali podivně, z čehož jsem byla chvíli hrozně nervózní, a pak zase hrozně naštvaná.
Mé emoce si se mnou dělaly, co chtěly. Nebyla jsem na ostatní nijak nepříjemná, kvůli čemuž by Chris musel stále odcházet. Ba naopak, byla jsem spíš často smutná až mě to dohánělo k slzám a znovu začaly mé noční můry, což se na mém stavu dost podepsalo.
Z Vídně už nepřišel jediný dar, dopis či posel, protože jsem s Alfonsem měla pravdu. Opravdu šel do města a chlubil se tím, že je živý. Ne ovšem na dlouho. Naši strážní ho zastřelili, jak jsem chtěla a od té doby nebylo o králi Ludvíkovi slyšet.
Přestala jsem hledět na obraz a šla do Chrisovy pracovny.
,,Kate se mě neustále ptá, kam chodíš. Neměl bys jí to už říct?" uslyšela jsem Jamesův hlas a přiblížila se k trochu pootevřeným dveřím.
,,Říct mi co?" zeptala jsem vešla do místnosti.
Chris na mě upřel svůj pohled a u toho se narovnal. Byl totiž opřený rukama o stůl.
,,Já už půjdu," řekl James a chtěl se vydat ke dveřím.
,,Nikam Jamesi, nikam," pravila jsem rázně a hodila po něm naštvaný pohled. Hned se zastavil, stál na místě a pozoroval situaci.
,,Nemůžu ti to říct Kate," odvětil Chris zcela klidně.
,,Celou dobu chodíš někam pryč a neřekneš kam. Teď tvrdíš, že mi to nemůžeš říct. Buď teď ke mně upřímný a odpověz mi na otázku.
Máš milenku?" zeptala jsem se zoufale a cítila, jak se mi opět hrnou slzy do očí.
,,Co tě to napadlo?" zeptal se šokovaně.
,,Tak máš?" zeptala jsem se znovu už velice zoufalým tónem hlasu.
,,Ne! Ještě to tak," odvětil hned.
Ve tváři se mi objevila značná úleva, ale stále jsem chtěla vědět, co přede mnou tají.
,,Tak kam to pořád chodíš?" zeptala jsem se a podívala se mu do očí.
Nastalo ticho.
,,Vaše výsosti, měl byste už Kate říct, že..." uslyšela jsem hlas Rose a otočila se za ním, ta se ale hned zarazila když mě viděla.
Vzápětí jsem si všimla Chrise, jak se plácl do čela.
,,Co se to tady sakra děje? Proč kolem mě chodíte po špičkách a lžete mi? Co mi nechcete říct?!" začala jsem a cítila, jak mi rudnou tváře naštvaním. Věděla to i Rose a neřekla mi vůbec nic.
,,Uklidni se Kate, jsi teď hodně přecitlivělá," řekl Chris, ale tím mě jen víc naštval.
,,Já že jsem přecitlivělá?!" řekla jsem naštvaně a snažila se tento holý fakt ignorovat, protože teď jsem měla právo být naštvaná.
,,Uklidni se ano?" pravil Chris a položil mi ruce na ramena.
,,Ty bys byl naštvaný úplně stejně jako já, kdybych ti něco zatajila, takže sem teď nepleť moje emoce," řekla jsem a poodstoupila dál od něj. Jak jsem se naštvala, tak se mi dělaly mžitky před očima. Levou rukou jsem se chytila za hlavu, když se mi začala trochu točit.
,,Tak já ti to tedy řeknu, ať se uklidníš, ale tajil jsem to akorát pro tvé dobro, aby ses teď nerozrušovala," pravil Chris a sledoval mě s ustaraným výrazem, přesto si ale zachovával ledový klid.
,,Povídej," vybídla jsem ho.
,,Má matka je stále naživu. I přes to, že je taková, jaká je, jsem ji nedokázal nechat zabít a když jsi usnula, šel jsem to své nařízení o její smrti zrušit a poslal ji pryč. Tam jsem celou tu dobu chodil," řekl a já pootevřela ústa překvapením.
,,Cože?" vyšlo ze mě a mně se opět zatočila hlava.
,,Musím si sednout," řekla jsem a hned na to se chytila Chrisova ramene, který se ke mně okamžitě přiblížil, když viděl, že mi není úplně nejlépe.
James hned přinesl židli, na kterou jsem se posadila s Chrisovou pomocí a Rose mi přinesla pohár vody.
Napila jsem se a podívala se na Chrise, který teď klečel na jednom koleni u mé židle a držel mě za ruku.
,,Takže tvá matka je živá?" zeptala jsem se a on jen kývl hlavou.
,,A já si myslela, že máš milenku. Jsem tak hloupá," řekla jsem a rozplakala se.
,,Kate, Katie..., Ššš..., Neplač," řekl trochu překvapený Chris, když viděl mou reakci a objal mě.
,,Chovám se hrozně iracionálně. Ani nevím proč teď brečím," řekla jsem mu do hrudi a vzlykla.
,,To těhotenství s tebou dost zamávalo," řekl a hladil mě po zádech.
To tedy ano.
Chris mi podal kapesník a já si do něj utřela slzy.
,,Jsem vlastně ráda, že je živá. Ať je daleko ode mě, ale ať je živá. Ani předtím jsem nechtěla, abys ji zabíjel. Ještě, že máš tak dobré srdce," pravila jsem a znovu se napila vody.
Podala jsem Rose prázdný pohár a zhluboka se nadechla.
,,Celou dobu jsem chodil za matkou. Musel jsem jí přivést nějakého lékaře, protože byla nemocná. Skoro vůbec jsem se k ní nepřibližoval, abych to třeba nechytil a neohrozil pak tebe a dítě. Jen jsem dohlížel, aby se o něco nepokusila," dodal Chris na vysvětlenou.
,,A je už v pořádku?" zeptala jsem se a pohlédla na něj.
,,Vypadá to, že ano. Tím se ty, ale vůbec nezabývej," odvětil.
,,Rose, Jamesi, můžete jít," pravil Chris a oba dva se odebrali ke dveřím, které se za nimi poté zaklaply.
Chvíli bylo ticho a mně přišlo, že se mi z hlavy vytratily jakékoli myšlenky.
,,Nechceš mi zahrát na housle?" zeptala jsem se a tím to ticho prolomila.
,,Vždyť víš, že mi to moc nejde. Nemám na to trpělivost," odvětil Chris se smíchem.
,,Na vyrábění šperků trpělivost máš a na tohle ne? Prosím Christiane, alespoň to zkus," řekla jsem a usmála se.
Chris se totiž už nějakou dobu, kterou netrávil mimo palác, snažil učit na housle pod mým odborným dohledem. A musím říct, že začátky byly opravdu katastrofální. Neustále byl naštvaný, že mu to nejde. Chvíli jsem se opravdu začala strachovat o otcovy housle, jelikož mu málem vypadly z rukou, protože nevěděl, jak si je má chytit.
Ale teď už mu to jde daleko lépe.
Na oplátku jsem chtěla ať mě naučí vyrábět šperky. Některé šperky, které mám ve své šperkovnici, mi on sám vyrobil a že jsou opravdu nádherné a vkusné.
Nakonec se Chris chytil houslí po mém otci a začal hrát...
                      ***
Zbytek dne proběhl bez toho aniž by se přihodilo něco dalšího.
Procházela jsem se pomalu zahradou a Diana šla po mém boku spolu s několika málo strážnými.
Když začalo zapadat slunce, byl to opravdu krásný pohled.
,,Je to nádherné," pravila jsem s úsměvem na tváři.
,,To ano, výsosti," odvětila Diana a úsměv mi oplatila.
Zastavila jsem se a dívala se na tu krásu.
,,Výsosti, možná bychom se už měli vrátit, jste venku už docela dlouho. Král o vás bude mít jistě obavy," pravila Diana a podívala se na mě.
,,Tak dobře. Už jsem se stejně chtěla vrátit, trochu se ochladilo," řekla jsem a otočila se směrem k paláci.
Za okamžik jsem se ve své cestě zastavila, protože jsem ucítila bolest v podbříšku a instinktivně jsem se chytila za bříško.
,,Výsosti?!" vykřikla Diana a chytila mě za paži.
,,Asi je to tady..." to bylo to jediné na co jsem se přes svůj zrychlený dech zmohla.