Královská povinnost - STARÁ VERZE

Starý známý

Nechala jsem Nicolase, aby mě políbil. Když se pak ode mne odtáhl, podívala jsem se na místo, kde ještě před chvílí stál Chris. Viděla jsem jen jeho vzdalující se záda.
"Nevím jestli to je dobrý nápad." zašeptala jsem a pohlédla na Nicolase. Ten jen pokrčil rameny.
"Dnes nebo zítra by měl přijet můj dobrý známý. Je to můj dlouholetý přítel a jestli to nevadí, přijede sem." pravil s úsměvem.
"Nevadí, ráda poznám nové lidi." odpověděla jsem a úsměv mu oplatila.
Dál jsme tam mlčky seděli a dívali se na zapadající slunce, až se nakonec úplně setmělo. Vstala jsem a šla pomalu k zámku. Nicolas šel vedle mě a po chvilce cesty se zasmál a zastavil.
"Rád tě vidím!" řekl Nicolas vesele.
"Taky tě rád vidím, už je to docela dlouho co jsme se viděli naposled." ozval se hlas a já si ho neustále přehrávala v hlavě. Je mi nějaký povědomý, jako kdybych ho už někde slyšela. A pak jsem si to uvědomila.
Zvedla jsem zrak od svých bot a podívala se před sebe. Hlas patřil člověku, kterého jsem považovala za mrtvého.
Překvapeně jsem na něj hleděla a on se zarazil, když mě uviděl.
"Děje se něco Kate?" zeptal se Nicolas a já se probrala z transu. Pohlédla jsem na Nicolase.
"Ne vše je v pořádku... v naprostém pořádku." pravila jsem.
"Vy se znáte?" zeptal se.
"Ne." řekla jsem rychle.
"Tak v tom případě mi dovol Kate, abych ti představil šlechtice Lucase z Vermonthu." pravil vesele Nicolas.
"A tobě Lucasi, představuji okouzlující královnu Katherine Samanthu z Arden." pravil znovu a Lucas se nepatrně uklonil.
"Ráda vás poznávám." řekla jsem s falešným úsměvem a podala mu ruku. Políbil mi ji na hřbet a mně tak naskočila husí kůže.
"Také vás rád poznávám." pravil a usmál se.
"Jdu do komnat. Vy si chcete určitě popovídat, takže vás nebudu rušit. Po večeři vám má služebná ukáže váš pokoj." pravila jsem, otočila se a rychlým krokem se vydala zpátky do zámku.
V mé komnatě jsem se zamkla a otevřela si okno. Sedla jsem si pod okno a na tváři ucítila teplé slzy.
"Nemůžu se tu schovávat. Budu dělat, že ho neznám." řekla jsem si pro sebe.
"Proč si se vrátil Lucasi, proč?" zeptal jsem se sama sebe a ukápla mi další slza. Setřela jsem ji a zhluboka se nadechla. Vstala jsem a podívala se z okna. Pak jsem ho zavřela a šla ke dveřím. Odemkla jsem je a šla do jídelního sálu.
Strážní u dveří se mi uklonili a otevřeli mi dveře.
Chris, James, Nicolas, Lucas a Rose už seděli u stolu a Helen seděla s Emily v křesle u okna.
Posadila jsem se na své místo a popřála všem dobrou chuť. Chris se na mě zkoumavě podíval, ale já to ignorovala. Také jsem se snažila ignorovat Lucasovy pohledy, které mě hrozně moc znervózňovaly.
Když jsem dojedla, jako první jsem odešla. Nešla jsem do komnaty, ale na vzduch. Uslyšela jsem za sebou kroky, tak jsem zrychlila.
Když už jsem byla u vchodu do zahrad, mě někdo chytil za předloktí. Tím mě otočil k sobě a já uviděla Lucasovu tvář.
"Co je?" zeptala jsem se.
"Ty přede mnou utíkáš?" zeptal se.
"Ne proč bych měla." zalhala jsem.
"Znám tě až moc dobře a vím, že teď mi lžeš." pravil.
"Tak na mě zapomeň. Přestaň mě znát." pravila jsem a chtěla jít pryč, jenže on mě nepouštěl.
"Chci s tebou mluvit." řekl.
"Ale já nechci, pochop to."
"Musím s tebou mluvit."
"Lucasi, ale já nechci."
"Katie, vyslechni mě prosím tě."
"Ne! Nechci tě poslouchat. Pochop ty mě, že od tamtoho okamžiku jsem s tebou nechtěla mít nic společného. Tak je to i dnes, nechci tě znát."
"Tamto bylo jen nedorozumění."
"Nedorozumění? Opravdu? To mi chceš namluvit? Jestli ano, tak si dost hloupý, protože já ti to nevěřím."
"Musíš mě vyslechnout."
"Nemusím Lucasi, a ani nechci. Vymazala jsem tě ze svého života, stal si se pro mě mrtvým, a dokonce jsem slyšela, že jsi zemřel."
"Zmizel jsem na chvíli, ale když jsem se vrátil, byla jsi pryč."
"Proč si se vrátil Lucasi, proč? Proč jsem tě musela znovu potkat?"
"Asi to tak osud chtěl." řekl a přiblížil se ke mně nebezpečně blízko.
"Zmiz z mého života jako tenkrát prosím tě o to." zašeptala jsem.
"Ne, tenkrát jsem udělal chybu, ale teď už ji neudělám. Dej mi šanci Kate."
"Nedám ti žádnou šanci. Podvedl si mě s mojí nejlepší kamarádkou. Ani ses mi za to nemluvil a já tě od toho dne vymazala ze svého života. Neexistuješ pro mě."
"Byl to omyl a já za to platím dodnes. Já tě pořád miluju Kate."
"Nech si toho, kdo si myslíš, že jsem? Nějaká hloupá holka, na kterou tohle zabere a skočí ti do postele? Já taková nejsem a nechci tě už nikdy vidět."
"Ne Kate, nemyslím si, že jsi hloupá, ale já to myslím vážně. Kdybys mě předtím vyslechla, mohli jsme se dávno vzít a mít vlastní rodinu."
"Proč sám sebe neustále dokola omlouváš? Chceš mi jako tvrdit, že to Claris tě svedla?"
"Jo."
"Opakuji to naposledy, nech mě na pokoji. Bylo mi bez tebe lépe." pravila jsem.
"Nemyslím si, že ta vášeň, která mezi námi byla, vyprchala. Budeš znovu má." pravil, pustil mě a odešel.
Šla jsem k nejbližší lavičce a na tu se posadila. Začaly mi téct slzy a vracely se mi vzpomínky, které jsem se tak dlouho snažila vymazat z mé paměti. Nechápu proč mě jeho návrat tak vzal. On zřejmě není moje minulost...