Královská povinnost - STARÁ VERZE

Vyslanec a král osobně

"Už porodila..." řekla Rose a netvářila se nijak vesele.
"Je to chlapec?" zeptala jsem se a snažila se zklidnit svůj zrychlený dech.
Nastalo tíživé ticho, ve kterém jsem si připadala strašně bezmocně. Bylo to jako kdybych byla odsouzena za nějaký vážný čin a teď čekala na ortel, na svůj rozsudek smrti.
Popravdě jsem si tak i docela připadala. Strašně jsem se bála toho co mi teď Rose poví, ani vlastně nevím proč.
Jako kdyby na téhle zprávě závisela má budoucnost a budoucnost celého království. Čím víc jsem nad tím přemýšlela, docházelo mi, že to tak je. Jestli to bude chlapec, Chloe bude tak nesnesitelná. Její syn bude následník trůnu, zatímco královna má děvče, které v téhle společnosti neznamená prakticky skoro nic. Jaká to smutná skutečnost, se kterou nic nedokážu udělat.
"Rose, pověz něco konečně," řekla jsem zoufale.
"Je to holčička," pravila Rose s obrovským úsměvem.
"Jsi si tím jistá?" zeptala jsem se.
"Ano Kate, je to holčička," zopakovala Rose a jako kdyby mi ze srdce spadl obrovský kámen. Oddychla jsem si a na tváři jsem měla úsměv.
"Měla bys u toho být, Chris jí za chvilku bude dávat jméno," řekla Rose a já se vydala ke skříni. Oblékla jsem si šaty meruňkové barvy se světle modrou krajkou, které jsme měla když jsem šla za Chrisem. Tenkrát jsem měla i plášť s maskou, přesto šaty byly trochu vidět.
Abych se přiznala, vzala jsem si je teď schválně. Chloe mě totiž viděla před tím než jsem vstoupila do Chrisova pokoje.
Rose mi je vzadu zapla a já mohla jít. Vlasy jsem si nemusela česat, protože jsem je neměla nijak rozcuchané.
Vyšla jsme z pokoje a šla do druhého patra, do pokoje kde byly dívky. Strážní šli samozřejmě se mnou.
"Neohlašujte mě, je noc a nemusí tu být ještě větší rozruch," pravila jsem směrem ke strážným, když jsme šli ze schodů.
"Jak si přejete výsosti," řekl jeden ze strážných.
U pokoje dívek stáli dva strážní a James. James se na mě usmál a pak se uklonil spolu s dvěma strážnými stojícími za ním.
S lehkým úsměvem jsem mu pokynula hlavou.
"Počkejte tu na mě," řekla jsem strážným před tím než jsem vešla do pokoje dívek.
"Má holčičku," uslyšela jsem hlas oné hnědovlásky, která mi minule složila kompliment, takže jsem se zastavila za dveřmi, kde mě nebylo vidět.
"Příště to bude chlapec," uslyšela jsem hlas Chantal, kamarádky Chloe.
"Ano, příště to bude chlapec, ale toho bude mít naše královna a ne tahle namyšlená slepice," odvětila jí hnědovláska.
"Chloe se neměla ohánět tím, že to bude chlapec. Měla být ráda ať je miminko zdravé. Teď má holčičku a nezbyde jí nic jiného než oči pro pláč," pravila zase nějaká jiná dívka.
"Chloe bude mít chlapce, uvidíte," pravila Nicol, druhá kamarádka Chloe.
"Uvidíme. Ale uvidíme možná tak prince v náruči královny," odvětila hnědovláska. Nicol s Chantal si posměšně odfrkly a pak bylo ticho.
Vešly jsme spolu s Rose do pokoje a zamířily k postranním schodům, které vedly do patra oblíbenkyň.
Dívky, které byly tady dole vzhůru se postavily do řady a uklonily se mi. Cestou ke schodům jsem se podívala na hnědovlásku a vděčně se na ni usmála za to jak mě bránila. S úsměvem mi mírně přikývla hlavou.
Vyšla jsem schody a zamířila do pokoje ke Chloe. U dveří stály dvě služebné. Obě se mi uklonily a otevřely mi dveře. Vešla jsem do pokoje a snažila se nemít vítězný úsměv na tváři. Chris stál vedle postele kde ležela Chloe a držel v náruči malý uzlíček. Přestože je tahle holčička dcera Chloe, budu ji brát jako vlastní. Koneckonců je to Chrisova dcera a já se s tím musím smířit. Otec měl přeci ještě syna a ne s mou matkou, takže vlastně proč by Chris nemohl mít dceru. Jednu dceru, s tím se smířím, ale další dceru či syna, kterou by měl Chris s někým jiným, to bych asi už neunesla.
Vrátila jsem se od svých zvláštních myšlenek do přítomnosti a podívala se na Chloe a Chrise. Chloe si prohlédla mé šaty a ihned se začala mračit, když mě viděla.
Chris si toho zřejmě všiml a otočil hlavu mým směrem.
Koutky úst se mi zvedly do nepatrného úsměvu, vítězného úsměvu. Přišla jsem blíž ke Chrisovi a podívala se na ten malý uzlíček. Byla opravdu moc hezká. Doufám, že její charakter bude stejně tak hezký jako její tvář. Snad nebude jako její matka.
"Máš opravdu krásnou dceru," pravila jsem směrem ke Chrisovi a pořád se dívala na tu malinkou holčičku v jeho náruči.