Nezapomenutelný polibek

4. kapitola

"Promiňte, ale snad se tolik nestalo," řekla Samantha Erice a chytla Auroru za ruku. "Když se o to dítě nedokážete postarat, tak jste si ho neměla pořizovat!" obořila se na ni Erika. "Nekřičte na moji Samanthu!" zakřičela na Eriku Aurora. "Ty se do toho nepleť!" okřikla ji Erika. "Tak to už trochu přeháníte, ne?" neudržela se už i Samantha a rozzlobeně se na Eriku podívala, "děláte tu z komára velblouda a přitom se vůbec nic nestalo!" připomněla jí. "Já vlastně nemám zapotřebí se tu s vámi zahazovat!" usoudila Erika a s povýšeneckým výrazem odešla. "To byla ale protivná ženská!" zvolala Aurora. "Asi ráno vstala levou nohou," zašklebila se Samantha a Aurora se rozesmála. "Ale nebudeme si přece tímhle zbytečným nedorozuměním kazit den," řekla Samantha a usmála se na Auroru, "tak jaké šaty sis tedy vyhlídla?" zeptala se jí. "Tyhle růžové," řekla Aurora a dovedla Samanthu k výloze. "Ty jsou opravdu krásné," usmála se Samantha, "tak je jdeme hned koupit, než nám je někdo vyfoukne," zasmála se a společně s Aurorou vešly do obchodu.

"Tak jaká byla včera procházka s Erikou?" zeptal se Andrés Miguela potom, co si sedli ke stolu v jedné restauraci. "Moc příjemná," usmál se Miguel, "strávili jsme spolu opravdu krásné odpoledne," dodal. "Přejete si?" zeptala se jich servírka. Miguel a Andrés si objednali a servírka odešla. "Takže nakonec ten včerejšek neměl až tak těžký průběh," usoudil Andrés. "Je to tak," přikývl Miguel, "včerejší den byl nějaký jiný oproti předchozím létům," dodal nechápavě. "Asi za to mohla ta žena, co si potkal na hřbitově," dělal si z něj Andrés legraci, ale tvářil se přitom naprosto vážně. Miguel už na to nestačil zareagovat, protože jim servírka přinesla jejich objednané pití. "A jaký večer jsi měl ty? Jak se jmenovala tvoje včerejší společnost?" smál se Miguel a narážel tak na Andrésovy časté flirty. "Měl jsem velmi zábavný večer se ženou jménem Luisa," smál se Andrés. "Dokážu si to představit," smál se Miguel. Najednou Andrésovi úsměv z tváře zmizel a nehnutě se zadíval na jedno místo. Miguel se otočil, aby zjistil, co tak Andrése zaujalo a když to uviděl, bylo mu vše jasné. V restauraci byla puštěná televize a v ní právě běžel videoklip Fabioly Mendozové, známé zpěvačky. Fabiola byla starší sestrou Miguela, ale hlavně byla životní láskou Andrése. Miguel se otočil zpátky na svého nejlepšího přítele. "Pořád ji miluješ?" zeptal se ho. "Miluju ji a budu ji vždycky milovat," odvětil Andrés smutně a stále se díval na obrazovku.

Adrian seděl ve své kanceláři a snažil se udělat práci, kterou mu zadala jeho matka Eva. Vůbec mu to ale nešlo. Jednak se mu nechtělo a jednak to ani neuměl, protože jeho studium v zahraničí rozhodně nebylo tak poctivé, jak tvrdil své rodině. "Jak ses tu zabydlel?" zeptal se Adriana jeho mladší bratr Sebastian, když nakoukl do dveří. "Brácho, tebe mi posílá samo nebe," zvolal Adrian a naznačil Sebastianovi, ať jde k němu. Sebastian, který pracoval v agentuře jako účetní, vešel dovnitř a podíval se, co jeho starší bratr dělá. "Máma mi dala na zpracování tyhle dokumenty, ale já v tom mám úplný guláš," smál se Adrian. "Ale vždyť to je lehký," mávnul Sebastian rukou a začal Adrianovi vše vysvětlovat. "A pak už to jen zadáš do počítače," skončil Sebastian své vysvětlení. "Sebastiane, mám nápad," zvolal Adrian s úsměvem, "co kdyby si to udělal za mě? Já na to dneska opravdu nemám buňky," dodal a postavil se. "Ale, Adriane..." "Bude to jen pro jednou, prosím," prosil Adrian svého bratra. "Tak dobře," souhlasil Sebastian a posadil se ke stolu. "Díky, brácho, máš to u mě," usmál se na něj Adrian a poplácal ho po zádech, "tak já běžím. Mám ještě sraz s Karinou," dodal a odešel.

Victoria seděla na pohovce v hale svého domu a četla si časopis, když do domu vešel Miguel. "Migueli, kdepak jsi byl?" usmála se na svého zetě a odložila časopis stranou. "Zašli jsme si s Andrésem na oběd," vysvětlil jí Miguel, "ty jsi byla v agentuře?" zeptal se své tchýně. "Ano, před chvíli jsem se vrátila," odvětila Victoria. Miguel se na ni usmál a chtěl odejít po schodech nahoru. "Počkej, Migueli," zavolala na něj Victoria, "pojď si ke mně na chvíli sednout," požádala ho a usmála se. Miguel si k ní přisedl. "Děje se něco?" zeptal se jí. "Ne, vůbec nic se neděje," odvětila Victoria, "jen jsem chtěla vědět, jak se cítíš po včerejšku?" zeptala se Miguela ustaraně. "Popravdě, docela dobře," odvětil Miguel a pousmál se. "Tak to jsem ráda," usmála se na něj Victoria a chytila ho za ruku, "víš, že kdyby sis někdy potřeboval promluvit, tak mé dveře jsou ti vždy otevřené," dodala. "Děkuju, Victorie," usmál se na ni Miguel. Victoria mu úsměv opětovala a chtěla něco říct, ale vyrušilo je bouchnutí dveřmi. Do haly vešla Erika. Miguel se na svou manželku usmál a šel k ní, zatímco Victoria se snažila navenek usmívat, i když uvnitř se rozčilovala, že je Erika vyrušila. "Tak kolik šatů sis koupila dneska, miláčku?" zeptal se Miguel se smíchem Eriky a políbil ji. "Náhodou dneska jenom jedny," smála se Erika, "koupila jsem si jen nové šaty na tu dnešní oslavu," dodala. "Jenom jedny? To se divím," smál se Miguel. "Chtěla jsem si jich koupit víc, ale přešla mě chuť poté, co jsem se pohádala s jednou ženskou," řekla Erika naštvaně, když si vzpomněla na Samanthu. "Kvůli čemu jste se pohádaly?" vyptával se jí Miguel. "Už se k tomu nechci vracet," mávla nad tím Erika rukou a usmála se na Miguela, "ale i když jsem si už nekoupila nic sobě, tak na tebe jsem nezapomněla a koupila jsem ti nové sako," usmála se. "Ty seš prostě úžasná," zasmál se Miguel a začal ji líbat. Erika jeho polibky opětovala a úplně zapomněli na okolní svět. Victoria se potichu se zoufalým výrazem odebrala pryč.