Nezapomenutelný polibek

33. kapitola

„Eriko, Eriko, prober se!" snažil se jí Miguel probudit, ale Erika nereagovala. Miguel ji vzal do náruče a položil ji na postel. „Victorie!" otevřel dveře od pokoje, „Victorie, pojď sem, rychle!" volal na celý dům. Victoria se zrovna vrátila domů, když zaslechla Miguelovo volání. Ihned vyběhla po schodech nahoru. Miguel seděl na posteli vedle Eriky a hladil ji po vlasech. „Migueli, co se děje?" vešla Victoria do pokoje. „Victorie, Erika mi omdlela v náručí!" odvětil jí Miguel vyděšeně. „Běž zavolat doktorovi, já tu s ní zůstanu," řekla mu Victoria. Miguel přikývl a odešel. Victoria se posadila vedle své dcery. „Eriko, co se ti stalo?" zeptala se jí ustaraně a pohladila ji po tváři. Erika otevřela oči a ušklíbla se na Victorii. „Co by se mi jako mělo stát?" odsekla jí a posadila se. „Eriko, co?" nechápala Victoria. „Já jsem omdlela jen jako," vysvětlila jí Erika, „Miguel ode mě chtěl odejít a já jsem tomu musela nějak zabránit," dodala. „Miguel od tebe chtěl odejít?" podivila se Victoria a v koutku duše měla obrovskou radost. „Jenže neodejde, teď když na tom budu špatně," vítězně se Erika usmívala, „ne aby si mě zradila, mami!" podívala se Victorii zblízka do očí, „budeš tu hru hrát se mnou!" poručila jí. V tom uslyšela, že se Miguel vrací, a tak si rychle lehla, zavřela oči a předstírala, že je stále v bezvědomí. „Doktor tu bude za chvíli," vešel Miguel do pokoje. Victoria přikývla a postavila se, zatímco Miguel si sedl vedle Eriky a chytil ji za ruku. Victoria se dívala na svou dceru a myslela na to, že Erika udělá všechno, co bude moct, aby si Miguela udržela. „Proč jsem se musela zamilovat zrovna do Miguela? Proč mojí sokyní musí být má vlastní dcera?" ptala se Victoria sama sebe.

„Tomasi," usmála se na něj Claudia, když se objevil u dveří jejího bytu, „pojď dál," pootevřela dveře a Tomas vešel dovnitř. „Už jsem byl u tebe v práci, tak jsem ještě přišel zkontrolovat tvůj byt," říkal jí Tomas, zatímco ho Claudia vedla do svého pokoje. „Říkala jsem si, kdy přijdeš na obhlídku," zasmála se Claudia a každý se posadil na jednu stranu psacího stolu, „ale jen kvůli tomu si určitě nepřišel, že ne?" podezřívavě se na něj zahleděla. „Odhalila jsi mě," zasmál se Tomas, „přišel jsem ti říct další novinky, co se týče Maríi Eleny," usmál se. „Tak sem s nimi!" zasmála se Claudia. „Včera ve škole se se mnou úplně normálně bavila a už vůbec jí nevadilo, že ji přitom viděly všechny její dokonalé kamarádky," říkal jí Tomas s úsměvem. „Vidím, že jste na tom čím dál lépe," usmála se Claudia, „nepotrvá dlouho a budete spolu oficiálně chodit," dodala. „Rád bych," usmál se Tomas, „no a co je u tebe nového?" zeptal se jí. „Stále pilně trénuji svůj hlas, abych příští týden porotu ohromila!" zasmála se Claudia. „Vážně do toho chceš jít?" kroutil Tomas nevěřícně hlavou. „Chci a nikdo a nic mě od toho už neodradí!" zdůraznila mu Claudia. „Tak co s tebou?" vzdychl Tomas, „asi mi nezbude nic jiného než ti fandit, co?" rozesmál se. „To bude asi nejlepší," rozesmála se i Claudia.

Adrian a Karina jeli autem. Karina mu stále něco vykládala, ale Adrian jí vůbec nevěnoval pozornost. Myslel pouze na to, co mu řekla Victoria. „Copak máš na srdci, Victorie?" zeptal se jí Adrian. „Chtěla bych ti jen říct, aby ses neopovažoval ještě někdy ve svém životě vztáhnout na Samanthu Olivaresovou ruku!" upozornila ho Victoria. „Cože?" udiveně na ni Adrian hleděl. „Slyšel jsi mě dobře, Adriane! Ještě jednou vztáhneš na Samanthu ruku a přísahám, že tě vlastníma rukama zabiju!" vyhrožovala mu Victoria. „Adriane, posloucháš mě vůbec?" okřikla ho Karina. „Co je?" odsekl jí Adrian. „Na co sakra myslíš?" zeptala se ho Karina naštvaně, protože byla dotčená, že jí vůbec neposlouchal. „Na to, co mi řekla Victoria," odvětil jí Adrian. „Kdyby si mi to řekl, tak bych ti v tom přemýšlení mohla pomoct," řekla mu Karina. „Nic ti říkat nebudu, taky nemusíš vědět všechno!" odbyl ji Adrian. Karina se na něj zašklebila, ale protože Adrian řídil, tak si toho nevšiml. „A řekneš mi alespoň, co teď chceš dělat s chůvičkou?" zeptala se ho Karina, „je ti doufám jasné, že po tom tvém výlevu si u ní už neškrtneš," dodala. „To taky není tvoje věc!" znovu ji Adrian odbyl. „Koukám, že máš zase skvělou náladičku," zašklebila se na něj Karina. „Ano, to mám," zastavil Adrian před jejím domem, „a teď koukej vypadnout," otráveně se na ni podíval. „S radostí," ušklíbla se na něj Karina, vystoupila, práskla dveřmi a vešla do svého domu. „Kráva!" zvolal Adrian otráveně, nastartoval a odjel domů.