Nezapomenutelný polibek

6. kapitola

"Victorie, co jsi to říkala?" zeptal se Miguel, protože nemohl uvěřit tomu, co slyšel. Victoria se usmála, lehla si a okamžitě usnula. Miguel se zasmál a mávnul nad tím rukou. Vyšel na chodbu, zastavil se a na něco si vzpomněl. Miguel se obrátil na Samanthu. "Jsi v pořádku?" zeptal se jí. Samantha se slzami v očích přikývla a padla Miguelovi do náruče. Za normálních okolností by to neudělala, ale tentokrát potřebovala, aby ji někdo objal. Miguel pochopil, jak se asi musí cítit, a tak si ji jemně přivinul k sobě. Miguel se usmíval a ještě na něco si vzpomněl. "Ale to není fér! Vždyť už jsem byl skoro v domečku!" smutnil Miguel, který si společně se Samanthou a Aurorou hrál. "Člověče, nezlob se!" řekla mu Aurora se smíchem a Miguel se rozesmál, "musela jsem tě vyhodit. Padlo mi to na kostce," obhajovala se Aurora. Miguel a Aurora se během hry velmi spřátelili, a tak mu Aurora automaticky začala tykat. "Máš štěstí, že seš tak roztomilá. Člověk ti pak všechno odpustí," smál se Miguel. "To mi Sam říká taky," smála se Aurora a mrkla na ni. Samantha se na ni usmála a poté na Miguela, který jí úsměv ihned opětoval. "Migueli, kde jsi tak dlouho?" vyšla Erika z jejich ložnice. "Už jdu, lásko," usmál se na ni Miguel, políbil ji a společně vešli do ložnice.

Hned co María Elena dostala plyšového medvídka, běžela do svého pokoje, rychle se osprchovala a zasedla k notebooku.

fotógrafo: Tak jaká byla oslava?
sola ME: Co myslíš?
fotógrafo: Tvoje matka tě vystavila jako nějakou atrakci? :(
sola ME: To je přesné. :( Potom, co jsem přetrpěla gratulovací ceremonii, sem se radši vytratila. Stejně mě nikdo nehledal.
fotógrafo: Je mi líto, že si tam musela být. :(
sola ME: To je dobrý. Už jsem si zvykla, že sem v rodině ta poslední, na kterou se berou ohledy. Ale něco mi přece jen před chvílí udělalo radost. ;)
fotógrafo: A co to bylo?
sola ME: To mi řekni ty. :)
fotógrafo: Nerozumím.
sola ME: Dostala jsem krásného plyšáka, který drží červené srdce s nápisem MILUJI TĚ. Ale nevím, kdo mi ho dal. Teda tuším. ;)
fotógrafo: Myslíš, že já?
sola ME: myslím
fotógrafo: Ale vždyť já přece nevím, kdo jsi.
sola ME: Opravdu?
fotógrafo: opravdu :( Asi máš ještě jednoho tajného ctitele.
sola ME: Nemyslím si, že bych měla tolik štěstí. Stejně si myslím, že je ten plyšák od tebe. ;)
fotógrafo: Jak může být ode mě, když nevím, kdo jsi.
sola ME: Jednou z tebe to přiznání dostanu. Ale dnes ne, už jsem unavená. Tak dobrou noc ;)
fotógrafo: dobrou noc a sladké sny ♥

María Elena se usmála a zavřela svůj notebook. Položila ho na noční stolek, do rukou si vzala plyšáka, kterého dostala, zachumlala se do peřiny a s úsměvem usnula. I Tomas zavřel svůj notebook a podíval se na fotku Maríi Eleny na nočním stolku. "Moc dobře vím, kdo jsi," vzdychl smutně, "ale ještě ti nemůžu říct pravdu. Ještě na to nejsi připravená!" zesmutněl.

"To je ale hajzl!" zvolala Jazmín nenávistně potom, co jí řekla Samantha o Adrianovi. "Vůbec nevím, co to do něj vjelo," odvětila nechápavě Samantha, která seděla společně s Jazmín na její posteli v jejich pokoji. "Sam, tohle už není normální!" zakroutila Jazmín hlavou, "měla by sis s ním vážně promluvit a zjistit, o co mu jde," dodala vážně. "Ano, to udělám," přikývla Samantha. "Dobře, ale teď změňme téma na něco lepšího," poťouchle se Jazmín usmála, "takže tě z Adrianových spárů zachránil ten muž, se kterým si se včera zapovídala na hřbitově?" ujišťovala se. "Přesně ten," usmála se Samantha, "přišel na oslavu, ale nakonec celou dobu hrál se mnou a s Aurorou Člověče, nezlob se," smála se, "Aurora si ho hned oblíbila," dodala s úsměvem. "A ty zřejmě taky," zasmála se Jazmín. "Jazmín, prosím tě," vzdychla Samantha, "už jsem ti říkala, že mně žádný jiný muž nezajímá! V mém srdci jsem stále vdaná za Jorgeho," řekla smutně a podívala se na fotku na nočním stolku, na které byl její manžel, "a taky jsem ti říkala, že je tenhle muž ženatý," připomněla Samantha Jazmín, "už taky vím, kdo je jeho manželka," dodala. "Kdo je to?" zeptala se Jazmín. "Ta protivná ženská, se kterou jsme se s Aurorou dnes ráno střetly," odvětila Samantha. "Že se tomu ani nedivím," zvolala Jazmín, "ty největší semetriky mají ty nejlepší chlapy," dodala vážně. Samantha se smutně pousmála. "Asi bychom už měly jít spát," řekla a šla si lehnout do své postele. "Máš pravdu," zívla Jazmín, "už jsem opravdu ospalá," zasmála se a lehla si do postele, "dobrou noc," popřála Samanthě a zhasnula lampičku. "Dobrou," řekla Samantha, otočila se na bok, aby viděla na Jorgeho fotku a se smutným úsměvem usnula.