Nezapomenutelný polibek

22. kapitola

"Auri, ty jsi ale brepta," zasmála se Samantha a snažila se z této trapné situace, co nejrychleji dostat, "Migueli," oslovila ho, "my už budeme muset jít domů. Blíží se doba oběda a paní Eva trvá na tom, aby alespoň v neděli se u oběda sešla celá rodina," řekla mu. "Jistě, to chápu," přikývl Miguel, "tak já vás odvezu," řekl jí. "Ne, Migueli, to nemusíš! My pojedeme s Aurorou autobusem," odvětila mu Samantha. "Samantho, už zase si mi řekla "ne"" zamračil se na ni Miguel, "když už jsem vás sem odvezl, tak vás odvezu i domů!" řekl jí důrazně. "Jo, Sam, přece se nebudeme kodrcat autobusem," zasmála se Aurora. "Tak dobře," souhlasila nakonec Samantha a všichni tři odešli.

"Nancy, už jsi ustlala všechny postele?" zeptala se jí Jazmín, když Nancy přišla do kuchyně. Nancy ji ale vůbec nevnímala. Sedla si ke stolu a zasněně se dívala do prázdna. "Nancy," oslovila ji Jazmín znovu, "posloucháš mě vůbec?" zeptala se jí. "Co?" probudila se Nancy ze svých myšlenek. "Co se tak tváříš?" zeptala se jí Jazmín. "Stlala jsem postel v Sebastianově pokoji, ale nevěděla jsem, že tam je," vyprávěla jí Nancy, "zatímco já jsem stlala jeho postel, tak on se sprchoval a pak vyšel ven jenom s ručníkem kolem pasu!" poťouchle se usmála. "No jo, tak teď je mi už tvůj výraz jasný," zasmála se Jazmín, "ale na Sebastiana si nech zajít chuť," radila jí. "A to jako proč?" nechápala Nancy, "proto, že je ženatý? Vždyť si sama říkala, jaká semetrika je jeho manželka! Tak by byl za změnu určitě rád," zasmála se. "Jenže Sebastian není jako ostatní chlapi! Sebastian je hrozně citlivý a jenom svým flirtováním by si mu mohla ublížit!" upozornila ji Jazmín. "Jazmín, nepřeháněj," mávla nad tím Nancy rukou. "Ne, Nancy, já to myslím naprosto vážně! Sebastian je až moc hodný chlap a každý toho využívá ve svůj prospěch. Stačí, jak s ním zachází ta jeho povedená manželka, a kdyby sis s ním pohrávala ještě ty, tak by to už nemusel zvládnout," vysvětlila jí Jazmín. "Jazmín, ale ty si asi neuvědomuješ, že bych to nedělala pro sebe, ale pro něj," odvětila jí Nancy, "tak jasně pro sebe taky trochu, protože bych si to taky užívala mít takovýho chlapa po boku," dodala se smíchem. "Myslím, že ty si stejně nedáš říct, takže s tím kázáním přestanu," vzdychla Jazmín. "Správná řeč," zasmála se Nancy. "Však ty sama poznáš, jaký Sebastian je a jak bude lepší s ním jednat," neodpustila si Jazmín poslední poznámku. "Uvidíme," pokrčila Nancy rameny a usmála se.

Andrés jel autem domů. Pobrukoval si do rytmu hudby, která mu zněla z rádia. Zastavil na semaforu ve chvíli, kdy píseň skončila a v rádiu se ozval moderátor. "A nyní tu mám pro vás žhavou novinku! Pro všechny příznivce velmi oblíbené zpěvačky Fabioly Mendozové tu mám informaci, že se Fabiola zítra vrací do Caracasu, aby zde odprezentovala své nové CD a také, aby tu za dva týdny usedla v porotě nové řady SuperStar! A jako ochutnávku vám teď pustím Fabiolin nejnovější hit ze zmiňovaného nového CD, který nese název Odpusť mi! Přeji vám příjemný poslech a za chvíli se zase ozvu!" Moderátor pustil píseň a Andrés po všech těch informacích úplně ztuhl. Právě se dozvěděl, že se Fabiola vrátí a ani pořádně nevěděl, co cítí. Jestli cítí radost nebo zklamání, že o ženě, kterou miluje se dozvídá pouze prostřednictvím médií. "Proč zrovna já musím svou lásku skrývat?" ptal se sám sebe. Vždy chtěl celému světu vykřičet, že to on Fabiolu miluje nejvíc na světě, ale ona o to nikdy nestála. Vždy pro ni byla přednější kariéra. Když se ale zaposlouchal do textu Fabioliny písně, bylo mu jasné, že je určená pro něj. Andrés byl zmatený. Ještě před pár měsíci byl s Fabiolou znovu tak šťastný, ale pak mu zničehonic zase zmizela. Opět kvůli své kariéře. Z jeho přemítání o komplikované lásce k Fabiole ho vyrušilo až troubení aut. Andrés se vzpamatoval a všiml si, že na semaforu už mu svítí zelená. Vypnul rádio, protože už tu píseň nedokázal dál poslouchat, a odjel.

"Migueli," usmála se na něj Erika, když přišel do jejich ložnice, "právě jsem slyšela v rádiu, že se zítra vrátí Fabiola," oznámila mu s úsměvem. "Ano, vím o tom," odvětil jí Miguel, přisedl si k ní na postel a políbil ji, "včera mi to volala," dodal. "A proč jsi mi to neřekl?" zeptala se ho Erika. "Vždyť ti včera nebylo dobře, tak jsem o tebe měl starost a úplně jsem na to zapomněl," odvětil jí Miguel. "Ty jsi můj miláček," usmála se na něj Erika a oba se něžně políbili. "Byli jste zase s Andrésem ve fitku?" zeptala se ho Erika. Miguel přikývl. "Ale jdeš nějak pozdě! Kdepak si se mi toulal?" zeptala se ho Erika se smíchem. "Když jsme s Andrésem vyšli z fitka, tak jsem na ulici potkal Samanthu s Aurorou," odvětil jí Miguel. Erika se snažila udržet si úsměv, i když do smíchu jí po tomto sdělení nebylo. "Jak to ty dvě dělají, že tě všude potkají!" zasmála se. "To nevím," zasmál se Miguel, "tak jsem je vzal do školy karate a ukázal jsem jim to tam," řekl jí. "Neříkej mi, že by se snad Samantha chtěla učit karate," zasmála se Erika. "Nabízel jsem jí to, ale odmítla," odvětil jí Miguel, "i když myslím, že by se měla naučit se bránit potom Adrianově výstupu na oslavě narozenin Maríi Eleny," dodal a tvářil se nenávistně, když si na tu chvíli vzpomněl. "Tak třeba si to ještě rozmyslí," řekla mu Erika, i když to nemyslela vážně. "No ale teď se budu věnovat tobě," usmál se na ni Miguel, "půjdu ti udělat nějaký výborný oběd," políbil ji a odcházel. "Miluju, když mě rozmazluješ," zasmála se Erika. Miguel se na ni ve dveřích usmál a odešel. Erika se přestala usmívat a tvářila se nenávistně. "Ta holka si prostě nedá pokoj! Budu si s ní muset brzy zase promluvit!" řekla vážně.