Nezapomenutelný polibek

32. kapitola

Samantha a Miguel se stále líbali. Oba v tu chvíli zapomněli, kdo jsou nebo kde jsou. Užívali si jen ten dlouho očekávaný polibek. Po pár vteřinách se ale jeden z nich konečně vzpamatoval. Byla to Samantha. Polibek přerušila, odstrčila Miguela od sebe a rychle se postavila. „Samantho," postavil se i Miguel. „Nic neříkej!" řekla mu Samantha. „Ale...," „Ne, Migueli, prosím, nic neříkej!" požádala ho Samantha znovu. Miguel přikývl. „Já se půjdu převléknout," nervózně Samantha přešlapovala na místě, „a vrátím se domů," řekla. „Odvezu tě," řekl jí Miguel. „Ne, Migueli, já to dojdu pěšky," odvětila mu Samantha. „No jistě, takhle pozdě v noci půjdeš sama pěšky takový kus," podotkl Miguel ironicky, „ani nápad. Já tě odvezu!" trval Miguel na svém. „Dobře," souhlasila Samantha nakonec, „tak já se půjdu převléknout," chtěla odejít, ale ještě se vrátila, „a děkuju ti, že si mě toho tolik naučil," dodala a už opravdu chtěla odejít do šatny. „Samantho," chytil ji Miguel za ruku, „měli bychom si promluvit," podíval se na ni vážně. „Není o čem," zakroutila Samantha hlavou, vytrhla se mu a rychle utekla do šatny. I Miguel se vydal do šatny, ale ani na vteřinu nemohl dostat z hlavy to, co se mezi ním a Samanthou právě stalo.

„Kde jsi byla?" vyštěkl Alvaro na Fabiolu, jen co vešla do svého hotelového pokoje. „To tě nemusí zajímat!" odsekla mu Fabiola. „Byla jsi za ním, že jo?" chytil ji Alvaro za rameno. Fabiola se na něj nenávistně zahleděla a vytrhla se mu. „Ano byla a tobě to může být jedno!" zakřičela na něj Fabiola. „Fabiolo, neprovokuj mě! Jasně jsem ti řekl, že se s ním nebudeš stýkat!" připomněl jí Alvaro. „Tak to můžeš být klidný, protože Andrés mi dnes řekl sbohem!" odvětila mu Fabiola, „a je to tvoje vina!" zakřičela na něj a rozplakala se. „Moje? Proč moje?" divil se Alvaro. „Protože Andrés včera viděl ten můj výstup v televizi!" zakřičela na něj Fabiola. „Tak to nám to krásně vyšlo!" zasmál se Alvaro, „aspoň tě už nic nebude rozptylovat a budeš se naplno věnovat své kariéře!" řekl Fabiole. „Jenže já už se své kariéře nechci věnovat, chápeš to? Už je mi jedno, jestli budu slavná nebo ne! Chci zpátky svůj starý život, kdy mě znalo jen pár lidí! Kdy jsem byla šťastná!" křičela na něj Fabiola. „Fabiolo, co mi to tu vykládáš za nesmysly! Ty, že jsi byla šťastná, když tě nikdo neznal? Když jsi byla nula?" smál se jí Alvaro, „kdyby si byla tehdy opravdu šťastná, tak by si kvůli tomu zřejmě nezahodila svůj vztah s tvým milovaným Andrésem, no ne? Kdyby si byla tehdy opravdu šťastná, tak by ses se mnou asi nevyspala jen proto, abych tě dostal tam, kde jsi teď, že mám pravdu?!" smál se jí. Fabiola na něj nenávistně hleděla. „Víš, proč jsem za Andrésem dneska byla?" zeptala se ho. Alvaro pokrčil rameny. „Protože jsem mu chtěla říct pravdu! Chtěla jsem se mu přiznat, že jsem ho podvedla, protože výčitky svědomí mě sžírají každým dnem víc a víc!" křičela na něj Fabiola, „vím, že by mě za to nenáviděl ještě víc než teď, ale ty by si mě aspoň už neměl čím vydírat!" nenávistně na něj hleděla. „A proč si mu to teda neřekla?" zeptal se jí Alvaro. „Už mě nechtěl poslouchat! Už se mnou nechce mít nic společného!" plakala Fabiola. „Chytrej kluk!" zasmál se Alvaro, „no už je pozdě půjdu si lehnout!" zvolal s klidným svědomím, „ale ještě ti sem nechám doručit nějaké prášky na uklidnění, aby tě ta hysterie přes noc přešla," dodal a odešel. Fabiola vešla do ložnice a padla na postel, na které proplakala celou noc.

Miguel zastavil před domem Santanderových. „Migueli, děkuji ti za odvoz," poděkovala mu Samantha a chtěla, co nejrychleji vystoupit z auta. „Samantho," chytil ji Miguel znovu za ruku. Samantha znervózněla. „Musíme si promluvit o tom, co se mezi námi stalo," naléhal na ni Miguel. „Mezi námi se ale vůbec nic nestalo, Migueli," odvětila mu Samantha, „a chci ti říct, že trvám na tom, co jsem ti řekla včera," dodala. „A co to bylo?" nevzpomínal si Miguel. „Dnešek byla výjimka, ale od zítřka bychom se už opravdu neměli vídat!" zdůraznila mu Samantha. „A proč?" zeptal se jí Miguel. „Migueli," zoufale se na něj Samantha podívala, „jsi ženatý!" připomněla mu. „A to je nějaká překážka?" zeptal se jí Miguel. „Tvá žena si myslí, že jsem do tebe zamilovaná! Že jí tě chci přebrat a já už s ní nechci mít další problémy!" odvětila mu Samantha vážně. „A jsi do mě zamilovaná?" zeptal se jí Miguel a nevědomky se přitom usmál. Jakoby chtěl, aby mu Samantha odpověděla kladně. Samantha znervózněla ještě víc. „Migueli, tvá žena mě viní z něčeho, co není pravda!" zalhala mu Samantha, „a já už nemám sílu s ní dál bojovat!" vysvětlila mu zoufale, „dost na tom, že bojuju sama se sebou! Zapomeň na mě, Migueli," dodala, rychle vystoupila z auta a rozběhla se do domu. Miguel si opřel hlavu o opěradlo, zavřel oči a znovu si vybavil Samanthin polibek. „Zapomenout na tebe? Po tom polibku?" zeptal se sám sebe, „ne! To nepůjde!" s úsměvem pokroutil hlavou. Samantha vběhla do domu, opřela se o dveře, zavřela oči a také si vybavila Miguelův polibek. „To se nemělo nikdy stát! Jak mám teď na tebe zapomenout, když ten polibek nedokážu vymazat z paměti!" zoufala si Samantha, ale na druhou stranu se cítila šťastně.