Nezapomenutelný polibek

53. kapitola

Adrian a Jazmín doběhly k Samanthě. „Sam, neboj se, budeš v pořádku!" vzlykala Jazmín. Adrian se chtěl Samanthy dotknout, ale Jazmín mu to nedovolila. „Nesahej na ni, ještě ji ublížíš!" zakřičela na něj, „i když ono se to už nejspíš stalo, že jo!" dodala nenávistně. „Co mi tykáš, služko!" obořil se na ni Adrian. „Neřeš tykání a rychle zavolej sanitku!" poručila mu Jazmín. Nyní opravdu nebyla situace na hádky, a tak ji Adrian poslechl. Mezitím vyšel z domu Sebastian, který vedl za ruku Auroru, které slíbil, že půjdou na zmrzlinu. Jenže v tom uviděly Samanthu. „Sam, Sam!" chtěla se za ní Aurora rozběhnout, ale Sebastian jí vzal do náruče a držel jí hlavu, aby se tam nedívala. „Auroro, tam nesmíš jít!" řekl jí Sebastian, který se šokovaně díval na to, jak se kaluž krve u Samanthiny hlavy stále zvětšuje. „Sebastiane, co se stalo Sam? Co jí je?" rozplakala se Aurora. „Nevím, Auri, ale určitě bude v pořádku, neboj se!" snažil se ji Sebastian uklidnit a vrátil se s ní do domu. „Sanitka tu bude hned!" ukončil Adrian hovor a mobil si uložil zpátky do kapsy u kalhot. Jazmín držela Samanthu za ruku a plakala. O několik ulic dále zastavilo auto, které Samanthu přejelo. Žena, sedící za volantem, si sundala sluneční brýle a blonďatou paruku. Byla to Karina. „Doufám, že umřeš, ty potvoro!" vítězně se usmívala.

„Eriko, co jsi to řekla?" nevěřícně na ni hleděl Miguel. „Adrian si brzy bude brát Samanthu Olivaresovou!" zopakovala mu Erika s větším důrazem. „Eriko, to je další tvůj výmysl?" zeptal se Miguel. „Ne, miláčku, to je holý fakt!" odvětila mu Erika, „a jestli mi nevěříš, tak se můžeš zeptat kohokoliv z rodiny Santanderových, protože Adrian jim to ráno oznámil!" dodala. „Vidím, že ji ta láska k tobě velmi rychle přešla!" poznamenala Matea a vážně se podívala na svého syna. „To nebyla láska, Mateo!" oponovala jí Erika, „to bylo jen chvilkové povyražení, které ona ráda praktikuje! A když ji to přestane bavit, tak se opět vrátí k nějakému muži z rodiny Santanderových!" vysvětlila jí. „Jak to myslíš, Eriko?" zeptala se jí Matea. „Vidíš, Mateo, to jsem ti vlastně neříkala!" zasmála se Erika, „ta ženská byla totiž už vdaná za Adrianova mladšího bratra Jorgeho! Jenže ten zemřel a tak si musela najít náhradu! No, a jelikož je Adrian svobodný, tak los padl na něj! A možná, že kdyby nebyl Sebastian ženatý, tak by měla zálusk i na něj!" smála se. „Eriko, dost!" okřikl ji Miguel, „přestaň Samanthu urážet!" „Migueli, prosím tě, nerozčiluj se," uklidňovala ho Matea, „já chápu, že to pro tebe musí být těžké smířit se s tím, že si ta ženská s tebou jen hrála, ale je dobře, že to vyšlo najevo tak brzo, protože ještě máš šanci zachránit své manželství!" usmála se na něj, „Erika mi říkala," usmála se na svou snachu a ta jí úsměv opětovala, „že tě stále miluje a je připravená ti odpustit!" dodala Matea. „Nechte mě o samotě, prosím!" požádal je Miguel, aniž by se na ně podíval. „Ale, synku!" zakroutila Matea hlavou. „Prosím!" zamračil se na ně Miguel. „Pojď, Mateo," chytila ji Erika za ruku a Matea vstala, „bude to lepší, když teď Miguel bude chvíli sám! Musí přemýšlet!" dodala. Matea přikývla a obě odešly. „Sam, lásko moje, co se to děje?" pomyslel si Miguel, „ty by sis přece Adriana sama od sebe nikdy nevzala! On ti musel nějak vyhrožovat, to jinak není možné!"

Sebastian byl s Aurorou v jejím pokoji a snažil se ji utěšit. Držel ji v náručí a konejšil ji. „Sebastiane, Sam umře?" plakala Aurora. „Ne, zlatíčko, Sam neumře, neboj se! Bude zase v pořádku a bude se o tebe starat!" utěšoval ji Sebastian. „Ale tekla jí z hlavy krev!" plakala Aurora. „Já vím, Auroro, Sam se uhodila jen trochu do hlavy, ale brzy se vyléčí!" uklidňoval ji Sebastian. „A co když se nevyléčí, Sebastiane? Co když mi umře jako moje maminka a můj tatínek? A já pak budu zase sama!" plakala Aurora. „Auri, prosím tě," podíval se jí Sebastian do očí, „ty nebudeš sama! Nikdy nebudeš sama, protože vždycky kolem sebe budeš mít někoho, kdo tě bude milovat!" „Jenže já chci Sam!" plakala Aurora. „A budeš ji mít!" řekl jí Sebastian. „Slibuješ?" zavzlykala Aurora. „Slibuju!" odvětil jí Sebastian a pevně ji sevřel ve svém náručí. Zoufale vzdychl, protože nevěděl, jak to se Samanthou dopadne. Auroře ale musel říct, že bude všechno v pořádku. „Pane Bože!" podíval se vzhůru, „zachraň Samanthu! Nedovol, aby Aurora přišla i o druhou matku!" pomyslel si.