Nezapomenutelný polibek

18. kapitola

"To je překvapení, viď, Sam?" zasmála se Aurora. "To je," pousmála se Samantha, "jak si věděl, že dnes přijedeme?" zeptala se Miguela. "Aurora mi to dala vědět," odvětil jí Miguel. "Často jsem mu totiž volala," doplnila ho Aurora. "Jak často?" zeptala se jí Samantha. Miguel a Aurora se na sebe podívali a zamysleli se. "Skoro každý den," řekli oba současně a rozesmáli se. "Ale já o tom vůbec nevím," podivila se Samantha, "kdy jste spolu mluvili?" zeptala se jich. "Vždycky, když jsi byla ve sprše, tak jsem Miguelovi zavolala," odvětila jí Aurora, "a vyprávěla jsem mu, co jsme ten den dělaly," dodala. "A proč jsi mi o tom neřekla?" zeptala se jí Samantha. "Protože by si mi to určitě zakázala!" odvětila jí Aurora, "zase by si mi říkala, že Miguel na mě nemá čas," dodala smutně. "A právě proto jsem vám dal svoje číslo," na obě se Miguel usmál, "abyste věděly, že na vás si vždycky čas udělám!" zdůraznil jim. Samantha byla ráda, když viděla Auroru tak spokojenou, ale na druhou stranu se obávala, že ji někdy v budoucnu čeká další nepříjemný rozhovor s Miguelovou manželkou. "Auroro, tak už bychom asi měly jet domů," řekla jí Samantha a ze země zvedla jejich zavazadla. "Dobře, tak jedeme," zvolal Miguel a postavil Auroru na zem. "Migueli, pro nás ale přijede šofér," řekla mu Samantha. "Nepřijede," zasmál se Miguel, "já jsem vás nepřišel jen přivítat, ale taky jsem přišel, abych vás domů odvezl," oznámil jí. "Migueli, to nemusíš," zavrtěla Samantha hlavou, "my si můžeme vzít taxíka," dodala. "Nesmysl!" zamítl Miguel její návrh a natáhl se pro zavazadla. Při tom se jeho ruce dotkly těch Samanthiných a jejich oči se setkaly. Samantha raději zavazadla rychle pustila a odtáhla se. "Tak jedeme!" zvolala Aurora a běžela k východu. Samantha a Miguel ji následovali. Došli k Miguelovu autu. Miguel uložil jejich zavazadla do kufru a poté každé jako správný gentleman podržel dveře a pomohl jim nastoupit. Nakonec nastoupil on sám a odjeli. Ve chvíli kdy jejich auto odjelo, zaparkovalo na tom samém místě jiné auto. Z něj vystoupil Adrian a rychle vběhl na letiště, aby na něj Samantha s Aurorou zbytečně nečekaly. Netušil, že ten kdo bude čekat, bude on a navíc, že se nikoho nedočká.

"Marío Eleno," oslovil ji Tomas ve chvíli, kdy stála na školním dvoře v obležení svých kamarádek. "Marío Eleno, kdo to je?" zeptala se jí jedna její kamarádka a sjela Tomase opovrhujícím pohledem od hlavy až k patě. "Ty jsi mě snad minule nepochopil?!" zamračila se na něj María Elena. "Mluvil jsem s paní učitelkou a říkala mi, že bych tě mohl doučovat matiku," řekl jí Tomas, aniž by nějak reagoval na její poznámku, "tak jestli chceš, tak já mám o víkendu čas, tak se můžeme domluvit," usmál se na ni. María Elena se podívala na své kamarádky a všechny propukly v hlasitý smích. "Jestli se chceš o víkendu učit matiku, tak se klidně uč!" smála se mu María Elena, "ale že bych se já učila s tebou, tak na to zapomeň!" smála se. "To chceš na konci školního roku propadnout?!" nenechal se Tomas odbýt. "Podívej se," María Elena se k němu přiblížila, "jestli propadnu nebo ne, to je moje věc!" zdůraznila mu, "takže se o to nestarej a už se mi konečně přestaň plést do cesty!" strčila do něj a odkráčela s hlavou vztyčenou. Její kamarádky též do Tomase strčily a poslušně cupitaly za ní. Tomas se za nimi otočil a díval se, jak odcházejí. "Buď si na mě protivná jak chceš! Ale já se tak lehce nevzdám!" pronesl sebejistě.

Sebastian byl na odchodu, když se ve dveřích svého domu srazil s Leticií. "Kde jsi byla?!" obořil se na ni. "Co je ti potom?" zašklebila se na něj Leticia a vešla do haly. "Jsem tvůj manžel a tak chci vědět, kde jsi a s kým jsi!" chytl ji Sebastian za rameno. "Co to do tebe vjelo?!" Leticia se mu vytrhla a nechápavě se na něj podívala, "takhle jsi nikdy nevyváděl!" připomněla mu. "Asi mi už začíná lézt na nervy to, jak se mnou zacházíš!" zvýšil na ni Sebastian hlas. Leticia se zasmála. "Že by si díky tomu karate konečně zmužněl?" smála se. "Ještě si mi neodpověděla, tak kde jsi byla?" zeptal se jí Sebastian znovu. "Hádej," zasmála se Leticia a chtěla odejít. Sebastian ji znovu chytil za rameno a nenávistně se na ni podíval. "Máš milence?" zeptal se jí narovinu. Leticia se zamyslela. "Ano, mám!" odpověděla mu i ona narovinu. Sebastian ji pustil a odstoupil od ní. "To si nečekal, že budu tak upřímná!" zasmála se Leticia. "Popravdě u tebe mě už nepřekvapí asi nic," řekl Sebastian vážně, "i když tajně sem doufal, že mě toho ušetříš," dodal smutně a odešel z domu. "Kdyby si tak ještě věděl, kdo mým milencem je, tak by tě to totálně porazilo!" pomyslela si Leticia a rozesmála se.