Nezapomenutelný polibek

74. kapitola

„To ale není možné!" nemohla tomu Samantha věřit. „Sam!" oslovila ji Victoria, „já vím, že je to těžko uvěřitelné! Že zrovna my tři po tom všem, co jsme si prožily, jsme jedna rodina, ale je to tak! A já bych ti to teď ráda všechno vysvětlila! Co se vlastně stalo! Proč jsi vyrůstala bez nás!" Samantha se podívala na Miguela. „Vyslechni ji!" pousmál se. Samantha se podívala na Victorii. „A může u toho Miguel být?" zeptala se. Nechtěla být v takové důležité chvíli bez něj. „Samozřejmě!" přikývla Victoria s úsměvem, „ani on ještě neví, jak to vlastně bylo!" Všichni čtyři se tedy posadili. Samantha a Miguel na jednu pohovku a Erika s Victorií na druhou. A poté začala Victoria vyprávět. O soužití s Danilem, o tom, jak s ní zacházel, o tom, jak ho nakonec v sebeobraně zabila, o tom, jak jí jeho matka vzala její dcery a i o tom, jak se pak té mladší musela vzdát, aby jí zachránila život. Až se dostala ke chvíli, která jim třem změnila život. „Když mi ta služebná řekla slovo mrtvá, vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, že by ta dcera, o které mluvila, mohla být dcera těch lidí!" plakala Victoria, „myslela jsem, že jsi to ty, Sam! A v té chvíli se mi zhroutil svět! Tolik jsem za vás dvě bojovala, ale nakonec jedno nedorozumění vám oběma zničilo život! Ty, Sam, jsi musela vyrůstat v sirotčinci! Sama bez rodiny! A Erika," chytla ji za ruku a nešťastně se na ni podívala, „vlastně vyrůstala taky sama, protože jsem se tak trápila tvou údajnou smrtí, Sam, že už jsem se ani o ni nedokázala postarat!" plakala. Plačící Erika Victorii objala. Samantha také plakala a Miguel ji silně objímal. „A jak jste nakonec zjistily, že nejsem mrtvá?" zeptala se Samantha. „To díky Zoe!" odvětila jí Victoria, „znovu se objevila v mém životě a to jen proto, aby se mi pomstila! Chtěla vidět, jak se trápím a nakonec mi prozradila, že žiješ! Dokonce mi řekla, že ví, kdo jsi, ale kvůli tomu, že mě dál chtěla vidět utrápenou, tak mi to neřekla! Proto jsem si najala detektiva, Lorenza Cazana, který teď chodí s Jazmín, a ten tě našel!" „Já nevím, co mám na to všechno říct!" zavzlykala Samantha. „Chápu, potřebuješ čas si to srovnat v hlavě!" smutně se Victoria usmála. „A jakto, že Zoe vlastně tak zničehonic odešla?" zeptal se Miguel. „Erice se podařilo ji přesvědčit, aby odešla!" vděčně se na ni Victoria usmála, „ale nevím, jak se jí to podařilo!" „Řekla jsem jí, aby se ještě pokusila začít nový život! A taky, aby se nebála, že i po jejím odchodu se budeš trápit dál!" odvětila jí Erika. „Jak to myslíš, Eriko?" zeptala se Victoria nechápavě. „Vím, že jste se poslední dobou ptali sami sebe, proč jsem se najednou tak změnila!" řekla Erika, „proč jsem tobě, mami, odpustila! Proč jsem se s tebou, Migueli, rozvedla! Proč jsem tebe, Sam, přijala za sestru! Proč jsem najednou udělala něco, co bych nikdy dřív neudělala! Má to pouze jedno vysvětlení!" zesmutněla a prozradila jim svůj osud, „já totiž umírám!" Všichni ztuhli.

Sebastian přivezl Evu a Maríu Elenu domů. Všichni tři byli v černém, protože právě byli na Leticiině a Ramonově pohřbu. „Tak já zase pojedu, aby na mě Nancy dlouho nečekala!" řekl Sebastian, když je doprovodil do domu, a rozloučil se s Maríou Elenou polibkem na tvář. „Sebastiane, počkej, prosím!" požádala ho Eva, „já bych si ráda s váma dvěma promluvila! Je to důležité!" Sebastian přikývl, že tedy ještě zůstane a všichni se postavili doprostřed haly. Eva k nim chvíli stála zády, a když se otočila, řekla: „Já bych se vám chtěla omluvit!" Oba dva byli překvapení. Za celý jejich život se nestalo, že by se jim jejich matka za něco omluvila. A že příležitostí měla hodně. „Posledních několik dní bylo pro mě životní lekcí a pochopila jsem, jaká špatná matka jsem byla!" vysvětlovala Eva, „nadržovala jsem Adrianovi jen proto, že byl synem mé životní lásky! A co se z obou nakonec vyklubalo? Obyčejní vrazi a tyrani! Tolik jsem je milovala, že jsem neviděla, co se mi ve skutečnosti odehrává před očima! A když jste se mi vy snažili oči otevřít, tak jsem vás nechtěla poslouchat! Byla jsem na vás zlá! A ani jeden z vás si to nezasloužil! A mě to teď moc mrzí! Chtěla bych to všechno napravit! Protože už jste mi zbyli jen vy dva! A nechci přijít i o vás!" řekla chvějícím se hlasem. „Mami, ty o nás nepřijdeš!" rozplakala se María Elena a objala ji. „Odpusť mi to, holčičko moje! Odpusť mi, že jsem na tebe byla tak tvrdá!" plakala Eva. „Jestli už taková nebudeš, tak ti to ráda odpustím!" odvětila jí María Elena a usmála se. „Už nikdy, to ti přísahám!" přes slzy se Eva usmála a María Elena ji znovu objala. Pak se obě podívaly na Sebastiana. „Sebastiane, chci, aby ses vrátil zpátky domů!" požádala ho Eva. „Mami, ale já se nevrátím bez..." „Samozřejmě chci, aby ses vrátil i s Nancy!" přerušila ho Eva a upřímně se usmála, „vždyť už brzy mi porodí první vnouče! A já ho chci vidět vyrůstat! A slibuju vám, že až budu mít těch vnoučat víc, tak je budu milovat všechny úplně stejně!" vzlykala. „Mami!" zvolal Sebastian dojatě a objal ji. Pak k sobě oba přitiskli i Maríu Elenu. Poprvé v životě se cítili jako opravdová rodina.