Nezapomenutelný polibek

30. kapitola

„Tobě to u vás doma nestačilo? Chceš si dát druhý kolo?" zakřičel Miguel na Adriana. „Už jsem na odchodu," zašklebil se na něj Adrian a šel ke dveřím, „ale nemysli si," ještě se na Miguela otočil, „to, co jsi mi dneska udělal, si budu pamatovat! My dva jsme spolu ještě neskončili!" vyhrožoval mu. „To si buď jistý, že jsme spolu neskončili! Jestli ještě jednou uděláš Samanthě to, co včera, jestli se na ni jen křivě podíváš, tak si tě najdu a budeš litovat dne, kdy si se narodil!" pohrozil mu Miguel s nenávistným výrazem. Adrian si pobaveně odfrkl a odešel. „Migueli!" nahodila Erika šťastný úsměv a šla ho políbit. Miguel se od ní ale odtáhl a zmateně se na ni podíval. „Jak si mohla tomu hajzlovi říct, aby Samanthu zmlátil tolikrát, kolikrát uzná za vhodný?" zeptal se jí nevěřícně. „Ale, Migueli, já to tak nemyslela!" zasmála se Erika, „já jsem..." „Sakra, Eriko, nepokoušej se mi vnutit nějakou lež, kterou si si za tu chvíli vymyslela!" zakřičel na ni Miguel, „ty si vážně myslíš, že jsem tak pitomej? Ta tvoje věta, kterou si řekla, má jenom jeden význam! To se snad jinak myslet ani nedá!" křičel na ni. „Migueli, prosím tě, nekřič na mě!" žádala ho Erika, „musíš mě chápat," řekla mu zoufale. „A co mám jako chápat? Že si měla náramnou radost z toho, když ti Adrian řekl, že Samanthu uhodil? Jak tě mohla taková hrozná věc pobavit? Co ti Samantha tak hrozného udělala, že jí přeješ, aby ji Adrian dál ubližoval?!" křičel na ni Miguel s nechápavým výrazem. „Co mi tak hrozného udělala?" zopakovala Erika jeho otázku, „bere mi tě! To mi udělala!" zakřičela na něj a z očí jí vytryskly slzy, „to kvůli ní se teď pořád hádáme! Dokud se nám nepřipletla do cesty, tak bylo všechno v pořádku! Ale jakmile na tebe začala hrát tu soucitnou pohádku o ubohém sirotkovi, kterého všichni nenávidí, tak si jí začal zobat z ruky! Migueli, copak nevidíš, že se nás od začátku snaží rozdělit!" plakala. Miguel na ni nechápavě hleděl. Nemohl uvěřit, kde se v Erice tak najednou vzalo tolik zloby. „Jestli nás dva teď někdo rozděluje, tak si to ty, Eriko," řekl jí vážně a poté se smutným výrazem odešel. „Migueli, kam jdeš?" plakala Erika.

„Taky bych chtěla takového ochránce, jako máš ty, Sam," podotkla Nancy se zasněným výrazem, když společně se Samanthou a Jazmín v kuchyni obědvaly. „Miguel se teď opravdu předvedl jako pravý hrdina," přidala se s chválou i Jazmín. „Ale já si stejně myslím, že to neměl dělat," řekla Samantha vážně. „Sam, Miguel udělal tu nejsprávnější věc, jakou mohl!" zdůraznila jí Jazmín, „Adrian si nic jiného nezasloužil!" dodala. „Jenže kvůli mně s ním teď bude mít problémy!" řekla jí Samantha. „Já si myslím, že to Miguel zvládne," zasmála se Nancy. „A, Sam," oslovila ji Jazmín, „přestaň se už tvářit, že ti to dělá starosti a přiznej se, že si byla štěstím bez sebe, když tě takhle Miguel bránil!" dobírala si ji. Samantha se ještě chvíli tvářila vážně, ale poté už to nevydržela a zeširoka se usmála. „Ještě nikdy mě nikdo takhle nebránil!" usmívala se, „a když se na mě Miguel díval tím smutným ustaraným pohledem, tak jsem myslela, že se mi srdce samým štěstím rozskočí!" vzdychla. „Holka, ty seš zamilovaná až po uši" zasmála se Nancy. „Ale že to trvalo!" dodala Jazmín se smíchem. Samantha se trochu provinile usmála. „A to jsem vám ještě neřekla, že mě Miguel přemluvil, abych zítra večer přišla do jeho školy, protože mě chce naučit něco z karate, abych se taky sama uměla bránit!" vzpomněla si. „To měl ale výborný nápad," podotkla Jazmín. „Máš něco sportovního na sebe?" zeptala se Nancy Samanthy. „Vlastně ani ne. Budu si muset jít něco narychlo koupit," odvětila jí Samantha. „To není třeba! Něco ti půjčím," řekla jí Nancy. „Nancy má hodně sportovních sexy trikotů!" zasmála se Jazmín, „aplikuje tak jednu svou balící techniku, že?" ušklíbla se na ni. „Samozřejmě," smála se Nancy, „jdu si zaběhat a chlapy se jen hrnou!" smála se. „Mně budou stačit jen tepláky a tričko," řekla jí Samantha, „sexy trikot rozhodně vynechám," zasmála se. „Však my tě do zítra přesvědčíme," zasmála se Nancy. „Znáš přeci naše přesvědčovací schopnosti?" poťouchle se Jazmín na Samanthu usmála. „Bohužel už jsem tento týden měla tu čest!" řekla Samantha vážně a všechny tři se rozesmály.