Nezapomenutelný polibek

41. kapitola

„Migueli?" zvolala Samantha překvapeně. „Ahoj, miláčku!" usmál se na ni Miguel. Samantha se z toho pořád nemohla vzpamatovat. Po chvíli vystoupila z taxíku a postavila se před něj. Miguel také vystoupil a šel k ní. „Co to má znamenat? Co tady děláš? Jak to, že si ten taxík řídil ty? Jak ses o tom dozvěděl?" spustila na něj Samantha. „Pomalu, lásko, hezky jedno po druhém!" zasmál se Miguel. „Jak ses dozvěděl, že dnes odjíždím?" zeptala se tedy Samantha nejprve na to, co ji zajímalo nejvíce. Miguel se nadechoval, že ji odpoví, když v tom uviděli, že se k nim blíží nějaké auto. Samantha si uvědomila, že je to Miguelovo auto, ale neznala muže, který ho řídil. „Počkej chvíli, Sam, hned sem u tebe!" usmál se na ni Miguel a šel k onomu muži, který mezitím vystoupil z jeho auta. „Jsem tady včas?" zeptal se muž. „Přijel si akorát!" řekl mu Miguel, „ještě jednou ti mockrát děkuju, Nacho!" poděkoval mu s úsměvem. „Vždyť jsem ti to dlužil!" odvětil mu Nacho a usmál se. „Tak já jenom vyndám z taxíku věci a můžeš odjet!" řekl Miguel a Nacho přikývl. Miguel vyndal z kufru taxíka Samanthiny zavazadla a položil je na zem. Ze zadního sedadla vzal její kabelku a položil ji na zavazadla. S Nachem si podali ruce a ten nasedl do taxíku a odjel. „Už jsem u tebe!" přistoupil Miguel k Samanthě a usmál se na ni. „A co bylo zase tohle?" zeptala se ho Samantha zmateně, „já vůbec ničemu nerozumím!" smutně pokroutila hlavou. Miguel ji chytil za bradu a upřeně se jí zahleděl do očí. „Všechno ti teď vysvětlím, miláčku!" usmál se na ni a začal jí vyprávět, co se stalo od rána až doteď.

Před dvěma hodinami

„Sam tě určitě roztrhne jako hada, až se to dozví!" řekla Nancy Jazmín, když společně vešly do prádelny. „Ale žádný trhání nebude! Ještě mi pak poděkuje!" zasmála se Jazmín, „a dělej, volej!" pobízela Nancy, která v ruce držela telefon. Nancy vzdychla a vytočila Miguelovo číslo. „Miguel Mendoza, prosím!" ozvalo se po chvíli vyzvánění. „Migueli, tady Nancy Valdézová, sestřenice Jazmín!" představila se mu, „vzpomínáš si na mě?" zeptala se ho. Jazmín měla ucho přilepené u telefonu, aby také všechno slyšela. „Samozřejmě, že si na tebe vzpomínám, Nancy!" usmál se Miguel a nákupní seznam předal Andrésovi, aby ho překontroloval on, „děje se snad něco? Něco se Sam nebo Aurorou?" napadlo Miguela. „Spíš se Sam!" odvětila mu Nancy. „Co je s ní?" zeptal se Miguel vyděšeně. „Sam chce odjet pryč!" řekla mu Nancy. „Odjet pryč?" zvolal Miguel šokovaně, „ale kam?" zeptal se. „To nevím! Ani Sam to zatím neví!" odvětila mu Nancy, „chce odjet někam daleko, protože si myslí, že když ti nebude na očích, tak že ji přestaneš milovat a že tak bude mít po problému!" vysvětlila mu, „Sam nám přikázala, že ti to nemáme říkat, ale my si s Jazmín myslíme, že by si to měl vědět!" dodala. „To si myslíte správně! Děkuju, že jsi mi to řekla, Nancy!" poděkoval jí Miguel. „Rádo se stalo!" usmála se Nancy. „Kdy Sam odjíždí?" zeptal se jí Miguel. „Asi za hodinu! Měla jsem jí zavolat taxíka, ale místo toho jsem volala tobě!" odvětila mu Nancy. „Taxík!" zvolal Miguel zamyšleně. „Migueli? Jsi tam?" zeptala se Nancy, když bylo v telefonu ticho. „Ano, jsem tady!" odvětil jí Miguel, ale přitom stále přemýšlel o nápadu, který ho zcela náhle napadl. Byl to šílený nápad, ale domníval se, že by mohl vyjít. „Nancy, toho taxíka nevolej! Zavolám ho sám!" řekl jí nakonec. „Takže ty chceš, aby Sam odjela?" podivila se Nancy a Jazmín z toho šoku otevřela pusu dokořán. „Nechci, aby odjela, to vůbec ne!" ujistil ji Miguel, „jenom mě něco napadlo, ale potřebuju se ujistit, že to vyjde. Takže to zjistím a ještě vám dám s Jazmín vědět, ano?" vysvětlil jí. „Tak dobře!" usmála se Nancy a i Jazmín si oddychla. „Nenechám Sam odjet! Udělám všechno proto, abych jí v tom zabránil, to si můžete být jisté!" řekl Miguel rázně, „a teď už budu muset končit, abych to všechno stihnul! Ještě se tedy ozvu a dám vědět, jestli to dopadlo!" dodal a zavěsil. Nancy zavěsila a s Jazmín si s vítězným smíchem plácly. „Andrési, je mi to líto, ale na ten nákup s tebou nemůžu jít!" řekl mu Miguel. „Nic mi nevysvětluj, všechno jsem slyšel!" usmál se Andrés, „a taky tuším, co máš v plánu, takže běž! Běž za svou láskou!" nabádal ho. Miguel se šťastně usmál a chtěl jít do svého pokoje. „Migueli?" oslovil ho Andrés. Miguel se ve dveřích zastavil. „Co mám říct Erice, až sem za tebou přijde a ty tu nebudeš?" zeptal se ho Andrés. „Řekni jí pravdu! Stejně by se to dřív nebo později dozvěděla!" odvětil mu Miguel a vešel do svého pokoje.