Nezapomenutelný polibek

57. kapitola

„Na datu naší svatby?" zvolala Samantha. „Víš, nestihli jsme ho před tou tvou nehodou stanovit!" vysvětlil jí Adrian. „Adriane, já nevím," pokroutila Samantha hlavou. „Lásko, pochop, že já už se nemůžu dočkat okamžiku, až se staneš mojí manželkou!" řekl jí Adrian naléhavě. „Ale, ty, zase pochop mě, Adriane!" odvětila mu Samantha, „pochop to, že poslední čtyři měsíce se učím znovu žít! Pořád nevím, kdo jsem a neumíš si ani představit, jak moc je to těžké! Nevědět nic o své minulosti, ale ani o sobě samé! Musím věřit tomu, co mi říkají druzí, aniž bych tušila, jestli mi říkají skutečně pravdu!" vysvětlovala mu. „Naznačuješ mi, že ti snad lžu?" zeptal se Adrian. „Ne, to netvrdím, Adriane," odvětila mu Samantha, „ale zkus se vžít do mé situace a pochopíš, že to tak můžu vnímat! Protože tím, že si nic nepamatuji, se nijak nemůžu bránit, kdyby mi třeba někdo lhal přímo do očí!" A to je právě dobře, pomyslel si Adrian a spokojeně se usmál. „Sam," chytil ji za ruku, „já tě naprosto chápu! Vím, že je to pro tebe těžké! Ale taky si myslím, že jsem tě za ty poslední čtyři měsíce dokázal svou pomocí a pozorností přesvědčit, jak moc tě miluju!" co nejupřímněji se na ni usmál. Samantha se trochu nejistě usmála. „Sam, miluju tě a chci si tě konečně vzít! Čím dřív se vezmeme, tím dřív naplníme naši lásku a třeba si pak na všechno vzpomeneš!" naléhal na ni Adrian. Samantha ještě chvíli váhala, ale nakonec jeho návrh přijala. „Dobře, tak stanovíme datum naší svatby!" řekla. „Miláčku," zaradoval se Adrian a políbil ji. Samantha se pousmála. „Už jsi o nějakém datu přemýšlel?" zeptala se. „Ano, přemýšlel," přikývl Adrian, „nejideálnější by to bylo ode dneška za dva měsíce! To budu mít narozeniny a naše svatba by pro mě byla tím nejkrásnějším dárkem!" usmál se. Samanthě se to sice zdálo brzo, ale viděla na něm, že by byl smutný, kdyby řekla ne, a tak i s tímto jeho návrhem souhlasila. Adrianovi se ulevilo a se šťastným výrazem ji začal líbat. Samantha mu jeho polibky nejistě vracela.

Erika ležela ve své posteli. Na sobě měla černé krajkové prádlo a ve svůdné pozici čekala, až se Miguel osprchuje. Ten po chvíli vyšel z koupelny jen v boxerkách, a když ji uviděl, vyvrátil oči v sloup. Erika se tím ale nenechala odradit, hned mu skočila do náruče a začala ho líbat. „Lásko, moc po tobě toužím! Chci tě!" říkala chtivě a líbala ho přitom na hrudi. „Eriko, přestaň!" požádal ji Miguel. „Nepřestanu! Nedokážu přestat, tolik po tobě toužím!" líbala ho Erika dál. „Eriko, to už opravdu stačí," odstrčil ji Miguel od sebe a obešel ji. „Migueli, nemůžeš mě pořád odmítat!" řekla Erika zoufale. „Řekl jsem ti, že potřebuju čas!" připomněl jí Miguel. „Jenže jak dlouho ještě?" zeptala se Erika. „Dlouho," odvětil jí Miguel. „Tak to ne, Migueli! Uvědom si, že jsme uzavřeli nějakou dohodu!" zakřičela na něj Erika. „A já ji dodržuju! Sam jsem neviděl už čtyři měsíce, a i když mi to možná nevěříš, tak se opravdu snažím na ni zapomenout, ale není to tak snadné! Vrátil jsem se zpátky do tohoto domu! Jsem s tebou, tak co po mně ještě chceš?" křičel na ni Miguel. „Přece, aby si byl se mnou pořád," chytla ho Erika za ruce a přitiskla se k němu, „tolik mi chybíš, Migueli! Chybí mi tvé polibky, tvé dotyky, tvé milování!" byla nešťastná. „Eriko, já ale prostě nemůžu!" zdůraznil jí Miguel. „Tak co mám udělat, aby se ke mně konečně vrátil ten starý Miguel! Můj Miguel, který mě miloval!" zakřičela Erika zoufale. „Eriko, nech mě žít! Netlač na mě! Já se opravdu snažím se s tím vším srovnat, ale nebude to rychlejší, když mě budeš zahrnovat výčitkami," odvětil jí Miguel. Erika neměla daleko k pláči. „Navíc ty by ses měla teď zabývat jinými a hlavně důležitějšími věcmi," dodal Miguel. „Co máš na mysli?" zeptala se Erika. „Měla by sis konečně promluvit se svou matkou!" odvětil jí Miguel. „Tak to absolutně nepřichází v úvahu! S ní já už nikdy v životě nepromluvím!" zdůraznila Erika. „Eriko, ty jí ale musíš vyslechnout! Ona se strašně trápí tím, že s ní nemluvíš!" řekl jí Miguel. „Najednou se trápí!" zašklebila se Erika. „Eriko, ona určitě musela mít nějaký vážný důvod k tomu, proč tvou sestru opustila!" řekl Miguel. „Ano, ten důvod byl skutečně vážný!" zasmála se Erika. „Copak ty víš, co to bylo za důvod?" podivil se Miguel, „řekla ti ho snad Zoe?" „Neřekl mi ho nikdo, ale je jednoduché si ho domyslet," odvětila mu Erika. „A můžeš mi ho teda říct? Protože já jsem asi hloupej, ale mě nic tak jednoduchého nenapadlo," řekl Miguel. „Já jsem pro ni byla přítěž, tak co potom druhé dítě?! Dala ji pryč prostě proto, že dvě děti na ni byly už moc! A aby se nemusela starat ani o mě, tak mě dala na krk mému nevlastnímu otci!" vysvětlila mu Erika svou vizi. „Nevím, proč Victoria tvou sestru opustila, ale jsem si jistý, že takhle to určitě nebylo," odvětil jí Miguel. „A já si tím jistá zase jsem! Ty jsi s mou matkou nevyrůstal, neznáš ji tak, jako já!" zdůraznila mu Erika. Miguel chtěl ještě něco namítat, ale Erika mu řekla, že už se o tom nechce bavit a zavřela se v koupelně.