Nezapomenutelný polibek

16. kapitola

"A kdy odjedeme, teto?" zeptala se Aurora Evy. "Zítra ráno," odvětila jí Eva, "takže by sis ještě teď měla jít rychle sbalit svoje hračky, aby si kvůli tomu nemusela ráno brzy vstávat," usmála se na ni. "Už jdu," seskočila Aurora z postele a odběhla do druhé místnosti. "Doufám, že ti to nevadí," zeptala se Eva Samanthy. "Samozřejmě, že mi to nevadí," odvětila jí Samantha, "nevím, proč by mělo," dodala. Eva se postavila a popošla k ní. "Ptám se kvůli tomu, jestli jsem ti třeba nezkazila nějaké plány," řekla jí zdvořile. "Ne, neměla jsem žádné plány, paní," řekla jí Samantha. "Tak to jsem ráda," přetvařovala se Eva. Pravda byla, že i kdyby Samantha nějaké plány měla, tak by jí to bylo jedno. Stejnak by Samantha musela odjet také. "Sam, pomůžeš mi sbalit moje hračky?" přiběhla Aurora zpátky do místnosti s malým batohem v ruce. "Samozřejmě, zlatíčko," usmála se na ni Samantha. "V osm ráno na vás bude čekat před domem šofér, abyste stihly první letadlo," oznámila jim Eva. "Už se nemůžu dočkat," zasmála se Aurora. "Tvá babička se na tebe taky moc těší," usmála se na ni Eva, "tak už vás nebudu zdržovat v balení," dodala a odešla. "Sam, tak pomůžeš mi zabalit ty hračky?" zeptala se jí Aurora. Samantha si k ní klekla a pohladila ji po vlasech. "Auri, hračky určitě zvládneš zabalit sama, vždyť už si velká holka, že jo?" usmála se na ni. Aurora přikývla. "Výborně," usmála se na ni Samantha, "ty si zabalíš hračky a já ti zase sbalím oblečení, ano?" navrhla jí. Aurora přikývla a objala Samanthu kolem krku.

"Alvaro, já jsem se snažila novinářům vyhýbat, ale šlo to dost těžko, když hned druhý den zjistili, že jsem tady," vysvětlovala mu Fabiola. "Mně zase tak netrápí, že o tobě novináři napsali," řekl jí Alvaro, "přece jen publicita je dobrá věc," dodal, "ale spíš mi vadí o čem ten článek konkrétně je!" zakřičel na ni. "Nekřič na mě, Alvaro!" zakřičela na něj Fabiola. "Jako kdybychom o tom před tvým odjezdem nemluvili!" připomněl jí Alvaro, "a ty se k tomu chlapovi hned při první příležitosti vrátíš!" zakřičel na ni. "Protože ho pořád miluju, víš?!" vykřičela mu Fabiola do tváře, "a i kdyby si mi to milionkrát zakazoval, tak moje city se nezmění!" zdůraznila mu. "Budou muset!" řekl jí Alvaro klidně, "ve tvé kariéře nepotřebuješ žádné rozptylování! A už vůbec ne tohohle rázu!" řekl jí zvýšeným hlasem, vzteky noviny roztrhl na půl a odhodil je na zem. "A co když mě už moje kariéra nezajímá!" předhodila mu Fabiola. "Tohle neříkej, Fabiolo!" pohrozil jí Alvaro zdvihnutým ukazováčkem, "víš moc dobře, že mi vděčíš za mnohé, a proto se na mě nemůžeš jen tak vykašlat! Beze mě by jsi byla nula!" připomněl jí. "A co když tou nulou chci zase být?!" zakřičela na něj Fabiola. Alvaro se zasmál a chytil Fabiolu silně za rameno. "Tak na to ani nemysli! Já jsem tě stvořil, a proto patříš mě! A budeš mi patřit tak dlouho, jak já budu chtít!" zdůraznil jí Alvaro s velmi vážným výrazem ve tváři. Fabiola se mu vytrhla a nenávistně se na něj zahleděla. "Alvaro, já nejsem věc, se kterou si můžeš dělat, co se ti zachce!" zakřičela na něj. "Ale můžu," zasmál se Alvaro, "ty víš, že můžu!" smál se. Fabiole začal v kabelce zvonit mobil. Fabiola mobil vytáhla a na displeji si přečetla Andrésovo jméno. Už to chtěla zvednout, když jí Alvaro mobil vytrhl z ruky a hovor zvedl místo ní. "Momentálně nemá čas!" řekl Andrésovi a okamžitě složil. "Alvaro, tak tohle už jsi přehnal!" zakřičela na něj Fabiola a mobil si vzala zpátky. "Ten tvůj Andrés by si měl už začít uvědomovat, že ti nesahá ani po paty," řekl jí Alvaro. Fabiola na něj nenávistně hleděla. Alvaro se na ni vítězně usmál a odešel do šatny, ze které přinesl její kufr. "Zabal si!" poručil jí, "ráno odjíždíme zpátky do Buenos Aires, kde jsem ti domluvil pár vystoupení v různých pořadech," oznámil jí. "Ale já se nechci vrátit! Chci zůstat tady! Chci zůstat tady s Andrésem!" zakřičela na něj Fabiola. Alvaro se zamyslel. "Dobře, tak si tady zůstaň! Já se vrátím sám," řekl jí klidně, "ale ještě předtím než odjedu, tak se stavím za tím tvým Andrésem a řeknu mu, co všechno si byla schopná před osmi lety udělat kvůli tomu, aby se z tebe stala slavná zpěvačka!" vítězně se na ni usmál, protože věděl, že tohle Fabiola nedopustí. "To neuděláš!" pohrozila mu Fabiola. "Ale to víš, že to udělám!" zasmál se Alvaro, "já tím nic neztratím, ale naopak ty ano," vysmál se jí do obličeje, "to tebe bude ten tvůj Andrés nenávidět, až zjistí, že si se mnou vyspala jen proto, abych dal tvoje demo nahrávky svým kolegům! A co je důležitější, že si se mnou vyspala ještě v době, kdy si s ním chodila!" připomněl jí její velké tajemství, které se Andrés nikdy nesmí dozvědět. "Tehdy jsem byla mladá a naivní," vzpomínala Fabiola a z ní samotné jí bylo zle, "dnes už bych to neudělala! Dnes bych kvůli kariéře nevyměnila svou životní lásku!" řekla mu nenávistně a do očí se jí nahrnuly slzy, "nenávidím tě, Alvaro!" zakřičela na něj, popadla kufr a šla si do šatny sbalit své věci.