Nezapomenutelný polibek

3. kapitola

"Adriane, prosím tě, pusť mě," žádala ho Samantha se stále vyděšeným výrazem. "Samantho, neříkej mi, že se mě bojíš!" vysmíval se jí Adrian a stiskl ji ještě silněji za rameno. "Co se to tu děje?" ozvalo se Adrianovi za zády. Adrian se otočil a hleděl na svou matku. "Jenom jsme se se Samanthou pozdravili," vysvětlil Evě Adrian a pustil Samanthu. "Ty ale nemáš co zdravit se s touhle osobou," připomněla mu Eva a nenávistně se podívala na Samanthu, "tahle osoba je pouze chůva tvé sestřenice a nic víc," zdůraznila. "Omluvte mě," sklopila Samantha hlavu a odešla. "Mami, to se k ní nemůžeš chovat trochu lépe?" zeptal se Adrian Evy. "To snad nemyslíš vážně, Adriane!" odvětila Eva, "ale nebudeme se bavit o ní! Přišla jsem ti říct, že zítra půjdeš se mnou do agentury, aby sis prohlédnul svoji kancelář a věděl, jak to tam chodí," řekla Adrianovi. "Mami, ale vždyť je zítra sobota," vzdychl Adrian otráveně. "Právě proto, že je sobota," řekla Eva, "aspoň se už v pondělí plně pustíš do práce," dodala. "Tak dobře," předstíral Adrian úsměv. "Synku, jsem tak ráda, že jsi zase zpátky doma," usmála se na něj Eva a objala ho. Adrian ji též objal a vyvrátil oči v sloup.

Miguel a Erika se v objetí procházeli po parku. "Vzpomínáš si?" zeptala se Erika Miguela, když ukázala na nedalekou kavárnu. "Jak bych mohl zapomenout," usmál se Miguel, "tam jsme se poprvé setkali," dodal a políbil Eriku na tvář. "A to jsem tam tenkrát ani neměla být," vzpomínala Erika, "ten kluk, se kterým jsem měla rande mi na poslední chvíli zavolal, že se sejdeme tam, ale pak stejně nepřišel," smála se. Miguel se zastavil, postavil se naproti Erice a chytil ji za ruce. "To bych mu měl poděkovat, že nepřišel," smál se Miguel. "A já bych zas měla poděkovat tobě, že ti mě bylo líto, když jsem tam seděla sama," smála se Erika. "Byla jsi tak krásně smutná," vzpomínal Miguel, "a já nemohl dovolit, aby si se trápila," dodal a pohladil Eriku po tváři. "To jsi prostě celý ty," smála se Erika, "gentleman za jakékoli situace," usmála se na Miguela a políbila ho, "ale jenom můj gentleman," zdůraznila Erika. "Jenom tvůj," ujistil ji Miguel a políbil ji. "Jsem tak šťastná, lásko," usmála se na něj Erika a políbila ho. "Já taky," odvětil Miguel, "jen je mi líto, že se o to štěstí nemůžeme podělit všichni," řekl smutně. Erika se na něj smutně usmívala, ale uvnitř se rozčilovala, že tak krásnou chvíli musel Miguel pokazit zase vzpomínkami na jejich syna. "Na co myslíš?" zeptal se jí Miguel. Erika se na něj usmála a poté se dlouze a něžně políbili.

Samantha byla v kuchyni a připravovala ovoce pro Auroru, když do místnosti vešla Jazmín. "Ta Karina mi ale pije krev!" nadávala Jazmín, "ani tady nebydlí, ale chová se, jak kdyby jí to tu patřilo! Si asi myslí, že když je Adrianova milenka, tak si z ní sednu na zadek!" rozčilovala se. Samantha pokládala ovoce na talíř a vůbec Jazmín nevnímala. "Samantho, posloucháš mě vůbec?" zeptala se jí Jazmín, "co je ti?" zeptala se Samanthy, když si všimla jejího zamyšleného výrazu. "Před chvíli jsem mluvila s Adrianem," vysvětlovala jí Samantha, "chytil mě silně za rameno," řekla vyděšeně a rukou se chytla toho místa, kde ji Adrian držel, "a díval se na mě, tak, tak zvláštně," nechápala. "Udělal ti něco?" vyděsila se Jazmín. Samantha zavrtěla hlavou. "Přišla tam paní Eva, tak jsem rychle zmizela," řekla a bylo vidět, že se jí velmi ulevilo. "To je divné," zamyslela se Jazmín, "dřív se tak k tobě přeci nechoval, že ne?" ujišťovala se. "Ne, nechoval," odvětila Samantha, "právě, že když žil ještě Jorge," řekla smutně, "tak se ke mně Adrian choval hezky. Ale teď když jsem viděla jeho oči! Nevím, dostala jsem strach," řekla Samantha s obavami. Jazmín šla k ní a objala ji kolem ramen. "To bude určitě dobré," uklidňovala Samanthu a ta se pousmála.

María Elena seděla na posteli ve svém pokoji a na klíně měla notebook. Právě si psala se svým tajným ctitelem, se kterým si dopisovala už přes dva měsíce. Nevěděla, kdo to je, znala ho pouze pod přezdívkou.