Nezapomenutelný polibek

27. kapitola

"Migueli!" snažila se Erika tvářit, že se vůbec nic nestalo. Miguel postavil Auroru na zem a ta se rozběhla k Samanthě. "Tolik se mi po tobě stýskalo, miláčku!" padla Erika Miguelovi kolem krku a začala ho líbat. Chtěla tak docílit toho, aby zapomněl na to, co právě slyšel. I když Erika přesně nevěděla, co všechno slyšel. Miguel ji ale od sebe odstrčil a nechápavě se na ni zahleděl. "Proč jsi na Samanthu tak křičela?" zeptal se jí, "a hlavně mi vysvětli, co má znamenat to všechno, co jsi jí řekla!" požádal ji. "Ale, Migueli, já nevím, o čem to mluvíš!" dělala ze sebe Erika neviňátko, "vždyť my jsme si se Samanthou jen tak povídaly!" řekla mu, "že, Samantho?" výhružně se na ni podívala. "Eriko, nedělej ze mě hlupáka!" okřikl ji Miguel. "Migueli, ale já přece...!" tvářila se Erika ublíženě. "Samantho," obrátil se na ni Miguel, "promiň mi tu nepříjemnost," omluvil se jí, popadl Eriku za rameno a odtáhl ji pryč. "Sam," oslovila ji Aurora, "proč na tebe Miguelova manželka tak křičela?" zeptala se jí. Samantha se na ni usmála a vzala si ji do náruče. "To nic, zlatíčko, nedělej si s tím starostí!" řekla jí. "Migueli, pusť mě, to mě bolí!" stěžovala si Erika, zatímco ji Miguel táhl k jeho autu. "Nastup si," řekl jí Miguel a pustil ji. "Migueli, já ti to vysvětlím!" řekla mu Erika. "Až doma!" odsekl jí Miguel a nastoupil do auta. Erika nastoupila také a po celou cestu domů přemýšlela, na co se má vymluvit.

"Nancy, co ten výraz?" zeptala se jí Jazmín, když Nancy vešla do kuchyně, "vypadáš jak když tě právě přejel parní válec!" smála se. "No skoro jo!" odvětila jí Nancy. "Co se stalo?" zeptala se jí Jazmín, která zrovna dávala nádobí do myčky. Nancy se posadila ke stolu. "No trochu jsem laškovala se Sebastianem!" poťouchle se usmála, "a přitom jsem s ním seděla u stolu v jídelně a v tom tam přišla jeho manželka a vyhrožovala mi, že si promluví s paní Evou, aby ještě zvážila moje přijetí!" vysvětlila. "Nancy, co jsem ti říkala?" vzdychla Jazmín. "Já vím, já vím, že se mám Sebastianovi vyhýbat!" odvětila jí Nancy, "ale když já si nemůžu pomoct!" vzdychla zasněně. Jazmín vyvrátila oči v sloup, zavřela dvířka od myčky a zapnula ji. V tom do kuchyně vešla Samantha s Aurorou. "Další přejetá parním válcem!" podotkla Jazmín se smíchem, když uviděla Samanthin ztrhaný výraz. "Mohly byste mi Auroru na chvíli pohlídat?" požádala Samantha Jazmín a Nancy. "Jistě," odvětila jí Jazmín, "ale co se ti stalo?" zeptala se jí ustaraně. "Auri," oslovila ji Samantha, "přines si z pokoje nějakou hru. Jazmín a Nancy si s tebou zahrajou, než se vrátím, ano?" usmála se na ni. Aurora přikývla a odběhla pryč. Samantha ji poslala pryč, protože nechtěla, aby Aurora slyšela to, co se chystala Jazmín a Nancy říct. "Zrovna jsem si prošla další hádkou s Erikou Velasquezovou!" vzdychla smutně. "Tak teď už chápu!" řekla Jazmín smutně. "Co ti řekla?" zeptala se Samanthy Nancy. "Ono toho bylo víc, ale to hlavní bylo, že jsi měla, Jazmín, pravdu!" řekla jí Samantha. "V čem jsem měla pravdu?" nechápala ji Jazmín. "Že ten můj a Aurořin nečekaný odjezd do Madridu nebyl jen tak!" odvětila jí Samantha, "sama Erika mi vmetla do tváře, že to na její popud nás tam paní Eva poslala!" vysvětlila jí, "aby se nás zbavila a abychom se nemohly vídat s Miguelem!" dodala. "Já jsem prostě geniální!" zasmála se Jazmín, "no a ty jsi mi tehdy nevěřila!" nazlobeně se na Samanthu podívala. "Na tom už teď nezáleží!" vzdychla Samantha, "děkuju vám, že mi Auroru pohlídáte!" usmála se na Jazmín a Nancy, "vrátím se brzy, ale potřebuju teď být chvíli sama!" dodala a odešla.

Miguel a Erika vešli do ložnice. "Migueli, já ti vysvětlím to nedorozumění, jakého si byl svědkem!" smála se Erika, čímž se snažila odlehčit tuto, pro ni, nemilou situaci. Už se nadechovala, že začne s výmluvou, kterou si po cestě připravila, když ji ale Miguel přerušil. "Eriko, vysvětli mi jenom jedno! Proč jsi Samanthě řekla, a teď tě cituji, že jsi ji a toho malého spratka neposlala do Madridu proto, aby se po příjezdu opakovalo to, co před odjezdem!" zeptal se jí Miguel vážně. "Tohle, že jsem řekla?" divila se Erika, "miláčku, to jsi se musel přeslechnout!" zasmála se, "já jsem řekla, že...!" "Zatraceně, Eriko, nedělej ze mě idiota a buď ke mně upřímná!" zakřičel na ni Miguel, "moc dobře víš, jak nesnáším lhaní!" připomněl jí vážně. Erika byla zahnaná do kouta. Miguel slyšel všechno a už se to nedalo obhájit tak, aby z toho Erika vyšla nevinně. "Dobře, Migueli, řekla jsem to přesně tak, jak jsi řekl," přiznala se mu se sklopenou hlavou. "Ale proč, Eriko?" přistoupil k ní Miguel a chytil ji za ramena, "já to nechápu? Proč jsi vůbec chtěla, aby někam odjely?" nevěřícně kroutil hlavou. "Protože jsem tě chtěla mít zase jenom pro sebe!" zakřičela na něj Erika a z očí jí vytryskly slzy, "od té doby, co ty dvě znáš, tak jsi pořád s nimi! Ony mi tě berou!" vzlykala. "Eriko, to přece není pravda!" řekl jí Miguel. "Je to pravda!" zakřičela na něj Erika, "kdybych tě teď požádala, aby si za nimi už nikdy víc nešel, tak bys mi moje přání splnil?" zeptala se ho. Miguela tato otázka zaskočila. Dokázal by se se Samanthou a Aurorou přestat stýkat? "Neodpovídáš mi, takže by ses nedokázal s nimi přestat stýkat!" plakala Erika, "a právě proto jsem je poslala pryč! Chtěla jsem, aby byly od tebe, co nejdál! Protože ty jsi můj! Jenom můj! A já nedovolím, aby mi tě nějaká ubožačka ze sirotčince a malej rozmazlenej fracek vzaly!" křičela hystericky. "Eriko, jak to mluvíš? Já tě vůbec nepoznávám!" nevěřícně na ni Miguel hleděl. "Migueli, musíš mě pochopit!" chytla ho Erika za ruce, "jsi to jediné, co mám a jestli tě ztratím, tak to nepřežiju!" plakala. Miguel na ni chvíli zmateně hleděl a poté odešel.